ZAMYŠLENÍ NA SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO: JEŽÍŠ JE PÁN

 „Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Letošní příprava na slavnost Seslání Ducha probíhala v naší rodině zcela mimořádně. Máma mé manželky dostala zápal plic a v úterý zemřela. Prožívali jsme přítomnost Boha v našem domě. Jak to kdysi vyjádřil brazilský teolog Leonardo Boff ve své knize Svátosti Církve, když asi takto citoval výpověď o smrti svého otce: „Bůh navštívil naši rodinu. Dlouho v ní přebýval a hledal, kdo je nejvíce připraven pro jeho království. Nakonec zjistil, že je to náš otec. A tak vám oznamujeme, že Bůh si ho vzal domů.“

Bůh není někde daleko a nedává nám svého Ducha jen ad hoc, když něco nutně potřebujeme. Ne, Bůh je neustále přítomen a neustále nám dává svého Ducha, abychom se na život dívali jeho očima. Tak i nemoc a smrt se nestávají důvodem k nářku a zoufalství, ale vedou k tomu, že se ve víře můžeme ještě více přimknout k našemu Bohu a svěřit se jeho milujícímu náručí.

Také o tomto je tedy působení Ducha. Navenek se to projevilo například tím, že pohřební mše svatá byla v bílé barvě, protože jsme oslavovali Boží milosrdenství, které naší milované umožnilo žít Boží láskou. Zpívali jsme velikonoční písně jako oslavu Ježíšova zmrtvýchvstání, které naší milované skrze křest a svátosti umožnilo žít novým životem a s pevnou nadějí na vlastní zmrtvýchvstání. Četli jsme text z knihy Píseň písní o holubici a krásce (2, 8-14), protože jsme vnímali, že naše milovaná je Bohem povolávána jít za Ženichem. Zpívali jsme 122. žalm, protože jsme se radovali – věříme, že i naše milovaná zesnulá se zaradovala -, když nám řekli: „Půjdeme do domu Hospodinova.“ A v evangeliu jsme slyšeli podobenství o kupci, který našel velmi vzácnou perlu a dal za ni vše, co měl: vlastní život (Mt 13, 44-46) … No řekni, nedává to vše dohromady důvod zpívat radostné Aleluja i v naší bolestné situaci?

Vím, tento text je velmi osobní a zdánlivě nemá nic společného s dnešní slavností. Ale má. Neboť pouze v Duchu Svatém můžeme říci: „Ježíš je Pán!“ (Srov. 1 Kor 12, 3b). Jen v Duchu Svatém můžeme i smrt vnímat jako přítelkyni, protože ona nám umožňuje přejít do života, kde uvidíme Pána tváří v tvář .

Je skvělé vědět, že Bůh nikdy není daleko, ale udělal si v mém srdci příbytek. Jsem hříšník, Bohem milovaný. I ty! Nikdy na to nezapomeň!