ZAMYŠLENÍ NA 6. VELIKONOČNÍ NEDĚLI: SKUTEČNĚ STAČÍ JEŽÍŠ?

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Apoštolové řešili velký problém. Stačí Ježíš nebo je třeba i obřízka? Oni a Duch Svatý rozhodli, že stačí Ježíš. To, co přidali, bylo projevem lásky k těm, kteří ještě žili v židovství – aby je nepohoršili konáním toho, co se obřezaným příčilo -, případně zdůrazněním odmítnutí toho, co pro pohany bylo přijatelné (smilstvo).

Tak je to i v našem životě – skutečně stačí Ježíš. Vím, lidé chodí na všelijaké konference, modlitby uzdravení, kvůli chválám jsou ochotni cestovat stovky kilometrů … Je skvělé, že cosi dělají pro svou spásu. Ale jsem si jistý, že pokud touto cestou projdou v pravdě a poctivě, nakonec zjistí, že stačí Ježíš. Nejlépe v Eucharistii. A samozřejmě ve vlastním srdci. Dokonce ve vlastní farnosti 🙂

Hluboko v paměti mi utkvělo jedno vysílání polské redakce Vatikánského rozhlasu před asi čtyřiceti lety. Už tehdy byla vychytaným fenoménem modlitba za uzdravení. Ani ne tak v Katolické církvi, jako v jiných, evangelikálních církvích. Jezuita Alfred Cholewińsky se v tom vysílání zabýval otázkou, co se děje s těmi lidmi, kteří odcházejí z Katolické církve a hledají uzdravení jinde. Řekl asi toto: „Pokud hledají jen uzdravení a zážitek, tak budou chodit z církve do církve, ze společenství do společenství, ale nikdy nebudou spokojeni. Pokud hledají Ježíše, tak se jednou vrátí do Katolické církve a ke svátostem. A najdou pokoj.“

Ježíš v evangeliu přislíbil těm, kteří ho milují a zachovávají jeho přikázání, že přijde k nim také s Otcem a udělají si u nich příbytek (Jan 14, 23). Co víc je třeba? Co víc potřebuješ, když máš Boha ve svém srdci?

Ve svém nitru často prožívám stav ubíjející nespokojenosti. S sebou, se situací ve farnosti, v Církvi… Když se mi podaří zastavit a pouvažovat nad tím, co se ve mně děje, vždy přijdu na to, že ta ubíjející nespokojenost se mě zmocnila proto a jen proto, že jsem zapomněl, že Ježíš žije ve mně, že jsem se pokoušel žít vlastními silami. Přičemž už tolikrát jsem se přesvědčil, že to nefunguje. Tak se pak vždy v pokání vrátím a pokouším se věřit, že stačí Ježíš. A podle této víry žít. Někdy mi to vydrží pět minut, jindy i pět dní… Žiji v naději, že když hledám a poslouchám Boha, tak se pokoj do mého srdce vždy vrátí. Tak, jako v této chvíli, kdy píšu tato písmenka…

Ježíš skutečně stačí. Jen si to musím rozměnit na drobné v každodenní všednosti.

Kristus vstal z mrtvých!