ZAMYŠLENÍ NA 6. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: MALOMOCNÍ

12. 2. 2018

Nevím, jestli mě tento rok opustí téma vůní :-). Začátkem prosince jsem uvažoval, že celý tento cyklus nazvu Voňavky.

Jaksi mě ovládá představa i touha být Kristovou líbeznou vůní…

Přesně to chtěl Ježíš i od malomocného, ​​kterého uzdravil. Vrátil mu vůni člověka, zdravého člověka. A velmi mu chtěl vrátit i vůni Božího dítěte. Proto ho poslal do chrámu, aby se ukázal kněžím, kteří by mu úředně potvrdili, že opět se může účastnit života společnosti, zejména být přítomen v synagoze a vstupovat do chrámu. Není známo, zda uzdravený o to stál, když místo do chrámu šel a všude o Ježíšovi mluvil…

Téma malomocenství je pár dní před začátkem postní doby velmi příhodné. Žalm, který dnes zpíváme, totiž jasně naznačuje, že když Písmo mluví o malomocenství, více myslí na nemoc duše, než těla: „Vyznal jsem se ti ze svého hříchu a nezatajil jsem svůj přestupek. Řekl jsem si: ‚Vyznám Pánu svou nepravost.‘ A tys mi odpustil zlobu mého hříchu“ (Ž 32, 5). Takové uzdravení – odpuštění pak vede k jásotu a radosti Velikonoc: „Radujte se, spravedliví, v Pánu a jásejte, jásejte všichni, kdo máte srdce upřímné“ (Ž 32, 11). Kajícník nabyl Kristovu vůni. Jí omámený může dělat jen jedno – být radostným svědkem svého uzdravení.

I my jsme byli (jsme?) Malomocní. V důsledku vlastních hříchů (ne dědičného, ​​neboť ten způsobil naši smrt, z níž jsme byli vzkříšeni křtem). Ale Kristus se i nás dotkl a byli jsme uzdraveni. Nabyli jsme vůni Božího dítěte. Obrazně řečeno, máme jen jeden jediný úkol – dělat všechno tak, abychom tuto vůni neztratili, ba naopak, aby sílila. Slovy svatého Pavla: „Bratři, ať jíte, či pijete, či cokoli jiného děláte, vše dělejte k Boží slávě“ (1 Kor 10, 31).

Určitě stojí za to sednout si dnes a projít si nastávající týden s otázkou: „Je všechno, co mám naplánované (například setkání během posledních masopustních dní), k Boží slávě?“ Případně se zamyslet nad tím, jak i takové obyčejné věci jako jedení a pití dělat Bohu na slávu. A pokud vnímáme, že Kristova líbezná vůně v nás oslábla (nedej, Bože, zmizela), je třeba co nejdříve utíkat pro jejím novou dávku – do zpovědnice. Nečekejme s tím na hromadné zpovídání před Velikonocemi. Začněme Postní dobu plní milosti – tak se nám mnohem lépe a snadněji bude připravovat na obnovu smlouvy s naším Bohem během velikonoční vigilie…

Zpět na titulní stránku