ZAMYŠLENÍ NA 5. NEDĚLI POSTNÍ: OSLAVUJME!

Myslím si, že Lazarovi nemáme co závidět. Smrti či spíše umírání se všichni více či méně bojíme – a on tím musel projít dvakrát.

Čili z pohledu světa to nebyla žádná výhra. Co však z pohledu víry?

Zkusme si představit, jak Ježíš volá: „Lazare, pojď ven!“ Na koho to volá? Na mrtvého! A mrtvý nemůže slyšet. Nebo je snad přece jen něco, co je živé i v mrtvém? Víra nám říká, že je to naše duše. A koho slyšela Lazarova duše? Pána života a smrti. Ostatní už víme…

Proč se tedy tento text čte zvlášť katechumenům před přijetím iniciačních svátostí? Aby se posílila jejich víra. Aby se dozvěděli, co se s nimi stane ve chvíli křtu. Už o tom slyšeli v minulých nedělích – živá voda a obrácení Samaritánky, světlo světa a uzdravení slepého od narození. A dnes se k tomu připojuje Ježíšova moc nad smrtí. On dokáže vzkřísit i duši, která je pro hřích mrtvá. Nádherně to vyjadřuje sám Bůh v prvním čtení z knihy proroka Ezechiela (37, 12b – 14).

Každý pokřtěný tímto vším prošel. Byli jsme vzkříšeni z mrtvých, dostali jsme živou vodu (Ducha) a stali jsme se světlem v Pánu. Co má následovat za tím vším? Nuž v první řadě vděčnost a oslava! Byl jsem mrtvý – a žiji! Byl jsem slepý – a vidím! Byl jsem bez naděje, bez radosti – a oslavuji, neboť mám v sobě Božího Ducha, nový život!

Možná mi připomeneš, že je postní doba, že není čas na oslavy. Ale je to pokřivený názor, který odporuje evangeliu a učení Církve (doporučení nedělat zábavy). Postní doba je totiž časem návratu hříšníků domů! A co udělal milosrdný otec ztraceného syna? Co udělala žena, která našla ztracenou drachmu? Co říká Ježíš o radosti v nebi, když se vrátí hříšník domů, když koná pokání? Odpovědí je jen jedno slovo: Oslava! Postní doba je časem oslavy návratu hříšníků domů. Při slavení svátosti smíření by měla být celá farnost shromážděna kolem zpovědnic a jásat, když z ní vyjde kajícník po rozhřešení. Neboť jeho osvobození z moci hříchu je důvodem k oslavě a radosti. Neboť jeho pokání umožnilo více zazářit svatosti Církve, Církev byla jeho pokáním uzdravena.

Zapomněli jsme slavit. Či spíše jsme dali pojmu oslava velmi omezený význam. Myslíme si, že oslavovat se mají jen výročí, narozeniny, svátek, že je třeba hluk a alkohol… Ale Církev nás zve k oslavě každý den! Copak slavení Eucharistie není velkou oslavou Boží lásky?

Myslím si, že i Lazar po svém vzkříšení uspořádal doma oslavu. S Ježíšem a s apoštoly a s mnoha dalšími chválil Boha, zpívali radostné písně a celý kraj se ozýval jejich jásotem. Neboť když Bůh koná tak velké skutky, copak zůstaneme ticho, jakoby se nic nestalo?