ZAMYŠLENÍ NA 3. NEDĚLI POSTNÍ: JEŠTĚ JE NADĚJE

26. 3. 2019

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Kdo byl Mojžíš, kterého dnes v prvním čtení potkáváme někde na konci světa, v poušti, pod horou Choreb? Nebyl nikým. Neznáme jména jeho rodičů, jeho jméno v egyptštině (Mosé, Mzes) lze přeložit jako syn nikoho; nic nemá (pase ovce svého tchána); má ženu, která má cenu půl halíře (jméno Sefora znamená „vrabeček“, a Pán Ježíš v evangeliu praví, že dva vrabce se prodávají za haléř); je na poušti, kde nic není, pod horou, jejíž název znamená pusté, sluncem spálené místo, pod suchým keřem. A přesně v takové situaci se mu zjevuje Bůh a dává se mu poznat. (Toto jsou myšlenky polského dominikána Adama Szustaka.)

Co Bůh zjevuje Mojžíšovi? Že není Bohem vzdáleným, statickým. Někdy totiž máme takovou představu Boha – že nám dal pravdy, abychom je věřili; přikázání, abychom je zachovávali; a prostředky milosti – svátosti – abychom to zvládli. A nyní už jen odněkud z nebe kontroluje, jak to zvládáme. Je to dosti okleštěný pohled na Boha. V dnešním čtení se zjevuje mnohem plněji a dynamičtěji, jako Bůh, který vidí utrpení, slyší nářek, zná bolest svého lidu, a proto sestupuje, aby ho vysvobodil. Náš Bůh je starostlivý a nenechá své děti bez pomoci.

Je však pro nás důležité znát logiku Božího jednání. Jeho podstatou je člověk. Mojžíš musel být dosti šokovaný, když slyšel, že má jít do Egypta a vykonat Boží dílo. A vymlouvá se, že on na to nemá. My si taky myslíme, že potřebujeme být dokonalí a skvělí, abychom se s Bohem mohli setkat. On se však setkává s Mojžíšem v jeho největší bídě. Bůh bydlí tam, kde nic není. Bydlí ve tvém srdci.

V tomto světle je dnešní evangelium velikou výstrahou i nadějí. Výstrahou, abychom nehledali Boha ve své dokonalosti. (Víš, které stvoření bylo nejdokonalejší? Lucifer, Satan! A přece strašně upadl právě proto, že se zaměřil na svou dokonalost.)

I nadějí. Bůh se nám chce dát nalézt a poznat v naší každodennosti. Není skrytý ani daleko, je zde, blízko, při tobě, v tom, co právě prožíváš. Boha máme hledat tam, kde právě jsme. Takoví, jací právě jsme.

Proto nestavěj své postní snažení na tom, čeho všeho se zřekneš a co všechno zvládneš, ale na tom, že Bůh je ve tvém srdci. Mluv s ním, ptej se ho, poslouchej ho. On je a je s tebou. Co ještě potřebuješ?

Vezmi tento text jako „pohnojení“ a „okopání“ fíkovníku, zmiňované v evangeliu. A žij v naději, že poneseš ovoce. Kéž ti v tom pomáhá modlitba 103. žalmu: „Veleb, duše má, Hospodina…!“

Zpět na titulní stránku