ZAMYŠLENÍ NA 28. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: MOUDROST

Výběr textů této neděle se mi zdá být postavený na kontrastu. Bohatý mládenec má vše,

dokonce i vzorně zachovává Desatero, ale vypadá to tak, že nemá moudrost. Ježíš na něj hledí s láskou (pamatuješ se, co se stalo, když se Ježíš milosrdně podíval na Léviho?), ale on to nevidí, on vidí své zlato.

Naopak, čtení z Knihy moudrosti představuje člověka, který si moudrost cení nad drahokamy, o zlatě a stříbře ani nemluvě – ty jsou jen trochou písku, blátem (srov. Mdr 7, 9).

Abychom se uměli správně rozhodovat – vybrat si mezi jednáním bohatého mládence a postojem mudroslovné autora – jako odpověď na tyto texty nám Církev nabízí slova 90. žalmu, verše 12 – 17, modlitbu, abychom našli moudrost srdce (v. 12). Církev totiž ví, že s moudrým postojem k životu mnozí máme problém.

Proto cesta k takové moudrosti vede přes přiznání si, že ji nemám. Že se někdy chovám jako ten bohatý mládenec. Nevidím Ježíšův láskyplný pohled, který má moc změnit mě, neboť … cosi mi brání takto vnímat Ježíše. Strach, obavy, pýcha, soběstačnost, nezávislost…

A nemám ji i proto, že mi chybí modlitba o moudrost. Úplně. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy modlil o moudrost, ačkoli z Božího slova vím, jak je to důležitá modlitba (Jak 1, 5). Přitom vnímám, jak mě s ní Bůh zahrnuje pokaždé, když ji potřebuji. Kdy jsem mu za to naposled poděkoval?

Musím nastoupit cestu k nápravě. Je velmi jednoduchá. Budu se učit vnímat Ježíšův pohled plný lásky – například častějším díváním se na kříž – a modlit se o moudrost. Zkusím tuto prosbu vložit do své ranní modlitby.

Můj Ježíši, jak se dnes na mě díváš po napsání tohoto textu? Zdá se mi, jako bys říkal: „Konečně dostal rozum a přestal se spoléhat na sebe…“ Děkuji ti za tvé milosrdenství, kterým mě neustále zahrnuješ. Děkuji ti za moudrost, kterou mi dáváš vždy, když se setkávám s lidmi, kteří hledají tvou tvář. Děkuji, že mi i skrze dnešní texty ukazuješ, jak moc mě miluješ – dáváš mi vše potřebné, ačkoli tak málo tě o to prosím. Nevím, jestli to dokážu změnit. Pokusím se. Prosím, přijmi tuto mou bídu a probuď ve mně alespoň stálou vděčnost za to, že mohu žít s tebou.