ZAMYŠLENÍ NA 16. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: NEJLEPŠÍ PODÍL

22. 7. 2019

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1Kor 15,17ab.20a).

Co může být lepší, než přijmout Ježíše do domu? Předat mu srdce.

Abraham měl odvahu pozvat Boha do svého stanu: „Pane…, nepomíjej svého služebníka“ (Gn 18,3). Věděl, co je podstatné – být s Bohem. Navenek se může zdát, že Bůh byl u něj jen na návštěvě, ale Abraham by se nestal otcem vyvoleného národa, kdyby nebyl s Bohem v úzkém kontaktu, kdyby neměl Boha nějakým způsobem v srdci. Žil (to znamená, že i jednal) ve víře, že Bůh je s ním.

Žalmista se na přebývání Boha s člověkem dívá z jiného zorného úhlu: „Pane, kdo smí bydlet ve tvém stánku?“ (Ž 15,1a). Jmenuje některé podmínky, které by měl splňovat člověk k tomu, aby mohl bydlet u Boha. Tyto dva pohledy si však neodporují – Bůh chce být s člověkem a dělá vše pro to, aby člověk mohl být s ním. I žalmistovy podmínky jsou v podstatě splnitelné jen proto, že Bůh nějak s člověkem je. Nebo si snad myslíš, že dokážeš být dobrý bez Boha?

Pavel v listu Kolosanům odhaluje tajemství, které bylo od věků skryté – „Kristus ve vás“ (1,27). Oznamuje pohanům, že i oni mohou být Božím příbytkem. I oni jsou schopni plnit Boží vůli a Bůh má v nich zalíbení. Možná si řekneš: „A copak na tom pohanům záleží? Není jim Kristus ukraden?“ Záleží. Možná o tom nevědí, ale víme o tom my, kteří milujeme Ježíše. Neboť víme, že Ježíši na nich záleží. Proto jsme povoláni dělat nejen dobré skutky, ale také ohlašovat Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání, aby lidé kolem nás mohli dát Ježíši první místo ve svém srdci.

Přesně to udělala Maria. Jistě později i ohlašovala Ježíšovo zmrtvýchvstání, ale zde Písmo říká, že si vybrala lepší podíl. Marta dělala skvělou věc – přijala Ježíše do svého domu a udělala mu hostinu. Marie udělala něco lepšího – přijala Ježíše do svého srdce a tam mu dala trvalé místo, nejen jednu hostinu.

Co myslíš, co patří k podstatě křesťanství? Chození do kostela? Ranní a večerní modlitba? První pátky? Ne. Být křesťanem znamená uznat svou hříšnost (v důsledku hříchu jsem mrtvý), přijmout záchranu (odpuštění a nový, věčný život), kterou nám Bůh dává v Ježíši Kristu, dát Ježíše na první místo ve svém životě a denně žít s ním. Ten život se mimo jiné projevuje účastí na slavení svátostí, každodenním rozhovorem s Bohem, čtením Písma, životem v malém společenství Církve, službou ve farnosti i v obci… Vím, nemáš na to čas. A na co máš čas?

Kristus na prvním místě. Jinak naše takzvané křesťanství je jen zvykem, tradicí, hodnotou…

Co může být lepší, než přijmout Ježíše do domu? Předat mu srdce.

Zpět na titulní stránku