Zamyšlení k Seslání Ducha svatého

1. 6. 2020

Jedna malá dcerka se ptá: „Mami, kdy bude mít naše lednička svátek?“ „Kdes na to přišla?“ říká maminka. „Ledničky přece nemají svátek.“ „No to pan farář říkal, že o svátku lednic přišel Duch svatý.“ Maminka musela dcerku opravit, že jde o svátek Letnic, což je původně židovský svátek. Pro nás je samozřejmě hlavní to, že v tento den byl na apoštoly seslán Duch svatý, a když On mohl zcela změnit život apoštolů, pak jde o to, aby mohl měnit k lepšímu i naše životy. A jedině pokud o to stojíme, má tu naše přítomnost smysl.

Aby ale mohl Duch svatý v našich životech působit, potřebuje k tomu na prvním místě naši touhu. Je to touha po životě s Bohem, po spojení s ním, po jeho blízkosti. Jenže jak je možné v sobě tokovou touhu probouzet. Je jasné, že nikdo si nemůže přikázat, aby v sobě takovou touhu měl.

Uvažme, jestli překážkou pro probuzení takové touhy v nás není už to, že naše náboženská výchova byla prostě založena na tom, co se má a co se nemá dělat. Kde ale v takto pojaté víře má místo nějaká touha? Možná to ani jinak nejde, nebo to s tou výchovou ani jinak neumíme. Jenže když se od toho, co se má a co se nemá, nedostaneme dál, kde zůstane skutečný vztah k Bohu a odhodlání rozvíjet svůj život spolu s Ním?

Proto je nutné pochopit, že naše touha po dobru, lásce, štěstí, po radosti a pokoji je vlastně touha po Bohu. Jenom v něm je totiž úplná dokonalost dobra a lásky. Dokud to budeme mít oddělené, nebude naše víra úplná. Stejně i všechny touhy zůstanou nenaplněné, dokud se naplno neotevřeme Bohu.

Abychom ale tomu uvěřili a naši touhu po Bohu probudili, k tomu potřebujeme vidět, že něco takového je možné. Potřebujeme svědectví o tom, že když se v lidech zrodí taková touha po Bohu, pak Duch svatý může v životě člověka velmi citelně působit a mohou se dít i mimořádné věci. A to vidíme už u apoštolů. Vidíme to v celých dějinách u nepřeberného množství světců, jak mimořádně se v jejich životě Bůh projevil.

Nejde ale o to čekat, až se staneme svatými a pak se síla Ducha svatého teprve může projevit. Naopak skrze naši touhu se nejprve musí dostat ke slovu moc Boží lásky a ta nás postupně může učinit i svatými.

Někomu možná víc než vzdálené příklady svatých pomůže někdo, kdo sice ještě není svatý, ale je po ruce a na očích. Aspoň pro mne to bylo velkou inspirací, když jsem se začal setkávat s věřícími, kteří sice nebyli dokonalí, ale viděl jsem, jak v nich a skrze ně Bůh může působit. A protože to probouzelo tu moji touhu po Bohu, postupně jsem mohl zakoušet, jak Duch svatý mění i můj život.

V situacích, kdy jsem byl bázlivý a nesmělý, jsem se díky jeho moci začal osmělovat. Dříve jsem se bál přijmout za něco odpovědnost, ale pak mě Bůh přivedl k tomu, že mám zodpovědnost za celé farnosti. Kdysi jsem se raději vyhýbal hovorům s cizími lidmi, a teď běžně mluvím ke stovkám lidí. I když často cítím, že nejsem pohotový a neumím pružně reagovat, přesto kolikrát vidím, jak skrze to, co Bohu svěřím a odevzdám, dokáže on věci spolehlivě uspořádat.

Přestože jsem znal řadu věcí z Bible a z výuky náboženství, do určité doby to byly jen poznatky, kterých se má člověk držet. Jakmile ožila moje touha po Bohu, světlo Boží mi pomohlo odhalovat ve všech těch poznatcích velké životní bohatství.

Vzhledem k takovému působení Ducha svatého řekl Pán Ježíš jednu moc důležitou věc. „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije.“ Jakmile začneme žíznit po Bohu jako člověk, který na poušti hledá vodu, a se stejnou dychtivostí budeme čerpat z duchovních darů zdroj života, může Duch svatý působit naši proměnu. Teprve pak se mohou v našich životech dít takové věci, že právě tam, kde jsme slabí, bude Bůh oslaven, protože naše chabé síly naplní moc Boží.

Zpět na titulní stránku