Věrnost

Evangelium: Jan 5, 31 – 47

Ježíš řekl židům: „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není právoplatné. Někdo jiný je to, kdo svědčí o mně, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je právoplatné. Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě. Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli spaseni. Jan byl lampa hořící a svítící, a vám se zachtělo jen na chvíli radovat se z jejího světla. Já však mám svědectví větší než Janovo: totiž skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které konám, svědčí pro mne, že mě Otec poslal. A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Nikdy jste neslyšeli jeho hlas, nikdy jste neviděli jeho tvář a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho on poslal. Zkoumáte Písma, protože vy myslíte, že v nich máte věčný život – a právě Písma svědčí o mně; ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Slávu od lidí nepřijímám. Ale vás znám: nemáte v sobě Boží lásku. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Přijde-li jiný ve vlastním jménu, toho přijmete. Jak vy můžete uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale nehledáte slávu jen od samého Boha? Nemyslete si, že já na vás budu u Otce žalovat. Vaším žalobcem je Mojžíš, na kterého vy spoléháte. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li však tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“

Zamyšlení:

V dnešním úryvku dominuje slovo svědectví. Jako podstatné jméno se hned v úvodu vyskytuje sedmkrát, jako sloveso potom dvakrát. Zdá se tedy, že je to cosi podstatného. Při přemýšlení nad významem mi přišla na mysl slova od básníka Milana Rufuse, které mi jednou řekl můj zpovědník. „Jen věrnost člověka na svědka povýší.“

Ježíš skrze Boží skutky přijímá svědectví od Otce, a zároveň svědčí o Otci, jehož jménem přišel. Chce, abychom ho následovali. Abychom byli jako On. Abychom na sebe nemuseli u Otce žalovat.

Svědectví v tomto smyslu po nás žádá zůstat věrní Ježíšovi. Evangelia nám ukazují, jak je to pro lidi těžké. Vždyť čím déle Boha poznáváme, zjišťujeme, že není podle našich představ, které se nám zpočátku mohly zdát tak ideální. Své by o tom mohli říct apoštolové, kterým určitě do představ nezapadala Ježíšova smrt. Naštěstí s tím dobrý Bůh počítá, a posílá nám svého Ducha Utěšitele, který nám připomíná vše, co nás Ježíš naučil.

Plug and Pray:

Pane, jsem Tvůj. Ty víš o mně všechno, a přece mě miluješ. I když se snažím, vím, že bez tvé pomoci bych to sám nikam nedotáhl. Prosím, zachovej si mě ve své milosti, abych před světem vydával svědectví o Tobě. Amen.

V akci:

Zamyslím se nad tím, čemu jsem v nedávné době byl věrný, vydával svědectví, čímž jsem žil. Jsem na to hrdý/á?

Bonus:

Milan Rúfus – Věrnost

Jen věrnost. A nic víc?

Jakže? A nic méně!

Ne výběh poutníka do země zaslíbené.

Ne slovo, kroužící jak orel ve výši.

jen věrnost

člověka na svědka povýší.

Člověka na svědka a svědka na básníka.

Toho, co slyší, čím orloj času tiká.

Orloj času i orloj věčnosti.

Jen věrnost údělu.

I moře přemostí.