Promluva ze slavnosti Těla a Krve Páně

Nacházíme v Eucharistii skutečné bohatství?

Význam dnešního svátku může plně pochopit jen ten, kdo už nalezl důvěrný vztah ke svatému přijímání a ke skryté Ježíšově přítomnosti v této Svátosti eucharistie. Tento svátek byl kdysi zaveden právě proto, aby se co nejvíc vyzvedlo, jakým nedocenitelným bohatstvím je tato Ježíšova přítomnost v církvi a v každém kostele, kde je svatostánek. Kromě toho, že se nám Spasitel tímto způsobem dává jako pokrm věčného života, současně nám chce být nablízku doslova v hmatatelné podobě.

Pán Ježíš vlastně udělal fantastickou věc, která absolutně překonala jeho fyzickou přítomnost, když na této zemi žil před dvěma tisíci lety. Tehdy mohli jeho blízkost prožívat jen ti, kterým se věnoval a kteří ho doprovázeli. Při poslední večeři však Ježíš svěřil apoštolům vzácný dar a to tím, že jim dal moc proměnit chléb v jeho Tělo a víno v jeho Krev. Od toho okamžiku mohou apoštolové a pak jejich nástupci kněží naprosto kdekoliv věřícím umožnit, aby nám byl Ježíš nablízku se svým obětovaným tělem a prolitou krví, i když pod podobou chleba a vína.

Dokud žil Ježíš na zemi jako člověk, mohl být jen na jednom místě. Po svém nanebevstoupení může být sice přítomen mezi všemi věřícími duchovně, ale navíc máme možnost být v jeho blízkosti tímto důvěrným způsobem díky Svátosti oltářní. Ježíšova přítomnost je sice skrytá, ale pokud věříme jeho slovům, nelze pochybovat o tom, že hostie, kterou drží kněz při proměňování, je sám Ježíš obětovaný pro naši spásu.

Takže když se při vystavení oltářní svátosti díváme na hostii v monstranci, oči sice vidí jen bílé kolečko, ale náš duchovní zrak se dívá na živého Krista. Proto se také církev nespokojila pouze s tím, že bude Krista přijímat ve svatém přijímání, ale postupně došla i k tomu, jakým požehnáním je uchovávat eucharistii ve svatostánku. Je to prostě možnost naprosto jedinečné přítomnosti našeho Spasitele mezi námi. Na nás věřících je, abychom z této úžasné milosti uměli také čerpat všechno duchovní bohatství, které nám Ježíš skrze tuto svátost přináší. A právě k tomu nás dnešní slavnost vybízí, abychom se o to snažili.

Učit se však vnímat Ježíšovu blízkost tímto způsobem obnáší snažit se využít příležitosti, které k tomu máme. Proto se v životě církve vedle mše svaté klade velký důraz také na adorace před vystavenou Nejsvětější svátostí. Zejména adorační dny mají být příležitostí pro celou farnost, aby touto formou prohlubovala sepjetí s Kristem. To je ovšem jen jednou za rok. Příležitost k tiché adoraci ovšem máme každý týden.

Myslím si ale, že mnozí věřící neumí docenit, co všechno nám Ježíšova blízkost v eucharistii nabízí.  Kdybychom si uměli větší měrou vážit této Ježíšovy skryté přítomnosti mezi námi, zřejmě by nešlo k tomu, že jsme redukovali čtvrteční adoraci na pouhou hodinu, protože je málo lidí na zajištění služeb.

Lidé ovšem někdy neví, jak využít ten čas, zvlášť pokud jde o tichou adoraci. Nemusí však nutně jít o nás, abychom my věděli, jak využít čas na modlitbu. Tohle přece můžeme nechat na Ježíšovi. Nám může stačit, že jsme zde v jeho blízkosti a nemusíme se dokonce modlit vůbec nic, jen být v tichu s ním. Modlitbou se stane už to, že mu dáme svůj čas a chceme být s ním. Jen je třeba mít víru, že Ježíšova přítomnost ve svátosti oltářní má moc nás proměňovat. Pak už je to na Ježíšovi, jak on ten čas využije a co učiní v našem srdci. Nám může stačit pouze to, že se mu při adoraci dáme k dispozici.

To všechno však závisí především na tom, zda už věřící člověk pochopil, že svaté přijímání není jen kousek bílého oplatku. Někdy se totiž setkáme s tím, že i člověk, který po celý život chodil do kostela, neumí rozlišovat mezi hostií proměněnou a neproměněnou. V jedné farnosti se například stalo, že pan farář kladl kostelníkovi na srdce, aby sledoval, kolik je při přijímání v ciboriu hostií a podle toho na příští mši nachystal potřebný počet hostií, aby jich bylo pro případ potřeby vždy ve svatostánku dostatek. Jednou na to zapomněl a tak se stalo, že v ciboriu zůstalo na dně jen pár hostií.

Pan kostelník dostal nápad, že nemusí čekat na další mši a tak rovnou přisypal hostie přímo do ciboria ve svatostánku. Kněz se pak velmi podivil, že měl nádobu s hostiemi ve svatostánku při poslední mši skoro prázdnou a najednou je plná. Takže ten kostelník neviděl žádný rozdíl mezi hostiemi, které měl v šuplíku v sakristii a mezi těmi ve svatostánku. Celý život poklekal před svatostánkem a vůbec nevěděl, že pokleká před samotným Kristem. Kdyby to věděl, těžko by tam mohl dát neproměněné hostie a nedošlo mu, že by pak mohl poklekat i před tím šuplíkem v sakristii. A myslím, že bychom našli i další příklady toho, jak málo si někteří věřící uvědomují skutečnost Ježíšovy přítomnosti v proměněném chlebu a vínu.

Dnešní svátek má tedy velký význam právě proto, aby v nás vědomí o vzácnosti daru eucharistie znovu oživoval a víc prohluboval. Jen tak se Ježíš přítomný v této svátosti stane skutečným zdrojem posily, útěchy, radosti a všech těch milostí, které tolik potřebujeme, abychom svým životem dokázali Boha oslavovat, jemu sloužit a k němu se přibližovat.

otec Josef