Promluva ze Slavnosti Seslání Ducha Svatého

Je Duch Svatý silou našeho života?

Dnešní slavností si máme připomenout událost seslání Ducha svatého na apoštoly. Kdybychom si však pouze připomínali událost dávno minulou, bylo by to dost málo. My potřebujeme objevit, co znamená dar Ducha svatého pro náš současný život. Víme, že naplnění Duchem svatým bylo rozhodující pro samotný vznik církve a jasným potvrzením této události je hlavně to, že církev od té doby neustále plní své poslání.

Právě díky Seslání Ducha svatého apoštolové začali šířit víru v Krista. Tady se nabízí otázka, proč s tím nezačali hned poté, když jim Ježíš před nanebevstoupením tento úkol svěřil? Oni sice už znali své poslání, ale zatím v sobě nenacházeli sílu a prostředky k naplnění tohoto poslání. Nejdříve se jich musela zmocnit síla Ducha svatého a teprve pak jim už nebylo zatěžko vyjít do ulic Jeruzaléma, aby všem ohlašovali spásu. Tato událost je proto dokladem, že bez moci Boží by nikdy křesťanská církev nemohla vzniknout a že to proto není pouze lidmi vytvořená instituce, jak církev mnozí lidé chápou.

Abychom se lépe vžili do této události, zkusme si představit jako příklad situaci, která by mohla odpovídat nějakému katastrofickému filmu. Představte si, že se dostaneme do ohrožení nějakou novou velmi nebezpečnou nákazou, která se začne šířit a je smrtelně nebezpečná. My bychom byly v týmu, který se zabývá záchranou před touto nákazou, jenže bychom neměli žádný prostředek, jak se před ní uchránit. Jediná možnost by spočívala v tom, že se najde lék, který tuto nákazu přemůže.

Takže čekáme na prostředek záchrany, abychom jej rozšířili mezi všechny lidi. Jenže dokud bychom neměli v rukách samotný uzdravující prostředek, své poslání bychom plnit nemohli. Nejdřív by se musel najít někdo, kdo takový prostředek má a je ochoten nám svěřit. Co by se dělo, kdyby se nám po dlouhé době čekání konečně tento lék dostal do rukou? Okamžitě bychom s horlivostí začali plnit své poslání, aby se uzdravující prostředek dostal co nejdříve ke všem ohroženým lidem.

Jestli se vám podařilo vcítit se do takové situaci, tak je vám taky jasné, co prožívali apoštolové, když dostali sílu k plnění svého poslání. Tím ohrožením je zlo, hřích a ztráta života s Bohem. Prostředek, který dokáže vzdorovat této nákaze, je moc Boží a síla Ducha svatého. Právě Duch svatý se pro apoštoly stal tím rozhodujícím prostředkem pro šíření takové záchrany, kterou nazýváme spása.  A oni dobře věděli, že bez něj by si ani neškrtli. Jenom díky obdarování silou Ducha svatého byli schopni přicházet k dalším a dalším lidem s poselstvím o věčné záchraně. A jenom díky tomu, že Boží Duch působí neustále, mohla církev plnit své poslání i ve všech dalších etapách dějin až do dnes.

Možná může někdo namítnout, jestli má Duch svatý místo i v těch událostech dějin, kdy se křesťanství díky některým panovníkům šířilo mocensky. Vojenskou silou se mohla sice církev rozšířit, ale pouze o území, určitě ne o další lidská srdce. Skutečný život a růst církve působí jedině Duch svatý a to tím, když je srdce člověka získáno pro Krista. Ale to, že církev přežila i přes všechna lidská selhání a přehmaty, je rovněž dokladem působení Svatého Ducha.

On dává sílu každému, kdo přijal Krista a stojí o jeho vedení ve svém životě. Naopak kdo si chce v životě vystačit bez Boha, okrádá se o mimořádnou sílu dobra, sílu Ducha svatého. Bůh se však se svými dary a se svým vlivem nikomu vnucovat nebude a nechává to čistě na nás, co si v životě zvolíme. Víme, že apoštolové spolu s Pannou Marií bděli na modlitbách, než došlo k seslání Ducha svatého a podobnou bdělost máme možnost projevit také my. Právě postoj očekávání, duchovní otevřenosti a vytrvalé modlitby připravuje lidské srdce na nová obdarování Duchem svatým. Když Pán Ježíš vidí v lidském srdci takovýto postoj bdělého služebníka, jistě nikomu, kdo prosí, neodmítne jako dar svého svatého Ducha.

otec Josef