Promluva ze Slavnosti seslání Ducha svatého

Svatodušní hymnus

Při slavnosti Seslání Ducha svatého se před čtením z evangelia zpívá starobylý svatodušní hymnus, který pochází ze 13. století. Víckrát jsem už postřehl, jak v tento den někdo z těch, kdo zpívají z kancionálu, po první sloce zavřel knížku, protože je zvyklý, že se zpívá jen jedna sloka. Dnes jsme ovšem zazpívali všech pět slok, jak je to stanoveno v liturgickém řádu tohoto svátku. Je to proto, že v této písni máme velmi solidní přehled toho, co vlastně od působení Ducha svatého můžeme očekávat.

Proto bych se dnes rád k tomu textu vrátil a využil ho víc než jen ke zpěvu. V první sloce je řeč o paprsku světla, který má osvítit naši mysl. Tento paprsek světla nás osvěcuje v každém okamžiku, kdy chceme poznávat Boha a hledáme si k němu cestu. Jakmile Bůh vidí z naší strany v tomto ohledu ochotu a vůli, přichází Duch svatý, aby nám odhaloval, jaké místo chce mít Bůh v našem životě.

V druhé sloce je Duch svatý nazván Utěšitelem a přítelem našich duší. Ze své zkušenosti mohu říct, jak mě Duch Boží vedl k tomu, že ve chvíli jakékoliv neútěchy si nemám naříkat, ale mám začít Boha chválit. Právě v atmosféře chvály Boží může Duch svatý nejlépe působit a najednou nějaká ta obtíž přestane člověka tížit. Místo toho přichází do duše pokoj a vyrovnanost. Takto se projevuje Duch svatý jako náš přítel.

V rámci některých společenství a hnutí v církvi se rozvíjejí třeba služby evangelizace nebo shromáždění se službou modliteb za uzdravení. Vícekrát jsem ale už slyšel svědectví křesťanů, kteří se zaměřují čistě na to, aby vedli lidi ke společné chvále a oslavě našeho Pána. A právě tam, kde se lidé spojí, aby vzdávali Bohu chválu a čest, dochází tak nějak mimochodem k evangelizaci, k obrácení lidí, kterých se pak Bůh dotkne, nebo i k zázračnému uzdravení.

V další sloce zpíváme o tom, že člověk bez jeho pomoci slábne a je bez moci. Vše mu může uškodit. Je pravda, že řada věcí v našem životě je sama o sobě dobrá, ale jakmile se člověk stane na něčem závislý, může mu to hodně uškodit. Když se něco takového člověku přihodí, pak je to především síla a moc Ducha svatého, která nás může vysvobodit. Samozřejmě, že lepší je nechat Božího ducha působit preventivně ve všech oblastech našeho života. Právě neustálá otevřenost pro jeho vedení nás ochrání před tím, abychom podlehli nějakému špatnému vlivu.

Toho se týká také čtvrtá sloka o tom, že když u Boha nacházíme očištění od hříchů, Duch svatý pak přináší občerstvení naší duše a zahojení toho, je hříchem poraněné. Tady jsme u toho, jak podstatný rozdíl může být v různých přístupech ke svátosti smíření. Zrovna nedávno se mě chlapi v Marýnce ptali, jak je to s tou zpovědí. Nějaký jejich známý, věřící člověk, si kdesi bral jakési latě, které mu nepatřily, a oni se ho ptali, jak to si to jako věřící může jen tak vzít. A on jim odpověděl, že se z toho vyzpovídá. Pochopitelně, že takovému člověku nemůže být odpuštěno a navíc se dopouští znevažování Božího milosrdenství.

Pokud člověk opravdu stojí o odpuštění, musí opravdu litovat svých hříchů a snažit se o nápravu. Jedině tak potom přichází Duch svatý na pomoc, aby se podařilo srovnat, co je zkřivené a zahřát, co je studené.

Na závěr máme v tomto hymnu prosbu o sedm darů Ducha svatého. Dar moudrosti nám umožní, abychom co nejlépe rozvíjeli svůj život v souladu s jeho řádem. Dar rozumu znamená, že Duch svatý nás může tak osvítit, že svým rozumem můžeme poznávat nejen svět, ve kterém žijeme, ale i samotného tvůrce celého vesmíru. Díky daru rady můžeme lépe rozlišovat mezi skutečným dobrem a zlem. Dále nám Duch svatý dává takový dar síly, abychom obstáli ve všech zkouškách a proti každé moci zla. Darem umění se nemyslí jen nějaká umělecká tvořivost a tento dar se taky někdy nazývá darem poznání. Jde o schopnost poznat, jak co nejlépe naložit se svými schopnostmi a se svým talentem, aby naším životem byl oslaven sám Bůh. Dar zbožnosti neznamená, že se pak dokážeme více modlit, ale že vše v našem životě budeme schopni nějak nasměrovat k Bohu a prožívat ve vztahu k němu. Nakonec je to dar bázně Boží, který nás pobízí, abychom nikdy nechtěli Boha zklamat.

Jestli tedy dokážeme vnímat obsah tohoto hymnu a ztotožnit se s ním, pak může i dnešní svátek být dobře využitou možností, jak dát v plnější míře průchod Duchu svatému a umožnit mu, aby nás vedl tím nejlepším způsobem.

otec Josef