Promluva ze Slavnosti Narození Páně

800 let Františkových jesliček

Letošní vánoce jsou spojené s jedním velmi významným výročím sv. Františka z Assisi. V r. 1223 bylo papežem schváleno jeho nové řeholní společenství, kterému se říká Františkáni. Současně je tomu 800 let, co svatý František při půlnoční mši v italském Grecciu poprvé vytvořil názorné ztvárnění Ježíšova narození. Proto si tu událost můžeme více přiblížit právě při této vánoční mši sv.

V době, kdy František žil v poustevně na hoře Lacerone, dostal nápad, jak oslavit narození Ježíše Krista originálně a tak, aby se do něj mohli zapojit všichni: bratři františkáni, děti i obyčejní obyvatelé Greccia, kteří chodili poslouchat jeho kázaní, ale také zvířata i okolní příroda. O vánočních svátcích roku 1223 se tak odehrálo první představení živého betléma: svatý František dal vybudovat symbolický chlév s jesličkami, do kterých položil na slámu sošku milostného Jezulátka, k němu postavil živého vola a osla a společně se svými řeholními bratry františkány a lidmi z Greccia oslavili noční mší svatou narození Spasitele.

Protože se Ježíš narodil jako nejchudší dítě, také František využil u těchto jesliček přítomnost obyčejných i těch nejchudších lidí. Tito prostí lidé z okolí byli pozváni s tím, aby přišli s loučemi a pochodněmi a tím osvítili tuto vánoční scenérii. Je ovšem pravda, že mezi nimi měl zvláštní místo jeden muž šlechtického původu.

V té krajině žil muž dobré pověsti a ještě lepšího života jménem Jan. František ho měl zvlášť rád, protože přes znamenitou pověst a vážnost, kterou tam požíval, pohrdal šlechtickým původem a snažil se dosáhnout šlechtictví duše. Toho si povolal František k sobě. Bylo to asi čtrnáct dní před Narozením Páně, kdy mu řekl: »Chceš-li, abychom blížící se slavnost vánoc slavili u Greccia, pospěš si a pečlivě obstarej, co ti říkám. Chtěl bych totiž oslavit památku božského Dítěte, které se narodilo v Betlémě, a chtěl bych, aby všichni mohli na vlastní oči vidět hořkou nouzi, kterou už jako dítě muselo snášet, jak leželo v jeslích, u kterých stál vůl a osel, i jak leželo na seně.

František k tomu vybral mýtinu v lese a zde jeho přítel Jan za přispění dalších pomocníků organizoval vytvoření dřevěné chýše připomínající stáj. Pak se našel někdo, kdo přivedl kravičku a oslíka, a někteří pastýři sebou vzali své ovečky. Když se pak objevili i mladí manželé s miminkem, byla vánoční scéna živého betléma dokonalá.

Jeden zbožný muž měl při tom zvláštní vidění. Spatřil v jesličkách neživého chlapečka. Pak viděl, jak k němu přistupuje František a dítě budí jako z hlubokého spánku. To lidem připomnělo, že Ježíš byl v mnoha srdcích zapomenut jako bez života. Zážitkem z živého betléma ho v jejich srdcích svatý služebník František probudil k životu a znovu uvedl do jejich vědomí. Někteří lidé měli touhu mít aspoň kousek toho živého betléma doma. Proto si rozebrali stébla sena a slámy do svých domovů. Pak se objevilo více zpráv o tom, že když seno dali nemocným zvířatům, ta se uzdravila.

Lidé tehdy mohli mít velmi názorně před očima, do jakého prostředí se Ježíš narodil. Františkáni pak toto ztvárnění Betléma využívali všude, kam se jejich řád rozšířil. Tím inspirovali další a další v živém či výtvarném zobrazování narození Krista. Tak se během dalších staletí začalo šířit znázorňování Betléma o vánocích postupně do všech kostelů.

Dnes vidíme, že vytváření jesliček se rozvinulo velmi rozmanitým způsobem a že nezůstalo jen u Betlémské krajiny. Řada velkolepých betlémů znázorňuje spoustu řemesel i životních situací, ve kterých se lidé ocitají. Najdeme zde vyobrazení krajiny, domů i měst podle toho, kde betlémy vznikají. A je to v pořádku, protože narozený Ježíš nemá zůstat v jesličkách v tom původním Betlémě, ale chce přicházet k lidem do všech koutů světa a do všech situací našich životů. Proto také oslavě jeho příhodu na svět můžeme nejvíce prospět naším otevřeným srdcem, když dovolíme, aby Ježíš jako Spasitel přišel zejména k nám osobně.

otec Josef