Promluva ze Slavnosti Krista Krále

Ježíšova vláda v našem životě

Během celého roku máme více svátků, které se různým způsobem týkají Pána Ježíše. Kromě těch nejvýznamnějších, kdy oslavujeme jeho narození nebo vzkříšení můžeme zmínit třeba slavnost jeho Těla a Krve, dále svátek Proměnění Páně a dnes Ježíše oslavujeme jako krále, který vládne celým dějinám. Ale to úplně nejdůležitější, co nám tento svátek chce říct je, aby Ježíš vládl v našem vlastním životě a v našem srdci.

Někdo by si možná řekl, že to prakticky znamená dodržovat v životě desatero, protože tím ukazujeme poslušnost Bohu a ochotu podřídit se Ježíšově vládě. Jenže to by bylo dost málo. Jenom se podřídit nějaké autoritě, to není vláda, o kterou Ježíš stojí. On chce, aby v našem životě vládl zákon lásky, a ne jen zákon plnění povinností. Každý asi ví, jaký je to rozdíl, když se třeba v manželství jeden druhému podřizuje z lásky, anebo když se někdo druhému podřizuje jen proto, že je silnější.

Pán Ježíš v našem životě stojí o takovou vládu, které se člověk podřídí proto, že už se sjednotil s jeho vůlí. To znamená, že už nechceme jen dodržovat přikázání, ale chceme v životě naplnit to, co od nás Bůh očekává. Jenže k tomu potřebujeme umění Bohu naslouchat. A to je hodně spojené i s tím, jak dokážeme naslouchat druhým lidem.

A tady se nám propojuje naše vlastní naplnění života s pozváním papeže Františka na synodální cestu církve. Základem takové cesty je, abychom se učili ve farnostech naslouchat jeden druhému a potom dokázali i společně naslouchat Duchu svatému v tom, co má prospět životu církve v dnešní době.

Za tím účelem bylo věřícím po celém světě rozesláno deset témat, abychom se nad nimi společně zamýšleli. Proto si můžeme aspoň stručně ta témata představit.

První téma je o tom, jak a díky čemu se nám daří společnými silami rozvíjet život farního společenství anebo naopak co nám v tom brání a překáží.

Dalším bodem je, zda je mezi námi dostatečný prostor k vyjádření názorů pro všechny a jak se nám daří různé názory vyslechnout a respektovat.

Na to navazuje třetí téma, zda je ve farnosti potřebná atmosféra svobody pro vyjádření názorů, nebo v tom směru existují překážky či předsudky, na které narážíme?

Čtvrté téma se týká toho, jak věřící spolu prožívají slavení liturgie. Jestli cítí spoluzodpovědnost za to, co se v kostel děje a mají na tom účast.

Pátý bod je zaměřený na misijní poslání církve. Ne že bychom se měli vypravit někam na misie, ale otázka je, zda naše vlastní farnost je misijním společenstvím, které oslovuje lidi na okraji církve či mimo ni, anebo je to společenství uzavřené do sebe?

Další téma je o tom, jak se daří rozvíjet dialog a spolupráci mezi skupinami ve farnosti, v rámci děkanátu, či s jinými kulturně společenskými složkami obce?

Na to navazuje otázka, jak se daří rozvíjet spolupráci s jinými křesťanskými církvemi.

Osmý bod míří k tomu, jakým způsobem se v církvi projevuje autorita. Zda jsou věřící vedeni ke spoluzodpovědnosti za život farnosti, jak v tom figuruje farář a jak farní rada?

Předposlední téma se týká umění správného rozhodování a rozlišování, co od nás Bůh očekává a jakou formou se k tomu ve farnosti hledá cesta.

Poslední otázka je, nakolik jsme ochotní nechat se formovat v duchu synodality, to znamená jak usilovat o společnou cestu jako jeden Boží lid v tomto světě.

Ke společnému zamýšlení nad těmito tématy nyní vznikají malé skupinky s tím, že stačí, když v každé skupince se probere jen jedno téma. Skupinka vznikne, když se třeba spolu domluví pár lidí a potřebné materiály dodá farní koordinátor, případně jsou k dispozici mým prostřednictvím. Přehled témat je také ve vitríně a na farních stránkách. Jednotlivci, kteří neví o dalších zájemcích, se mohou informovat na již vznikající skupinky.

Každý ale může přispět tím, když se na tento úmysl bude modlit. K tomu také slouží modlitba, která je v lavicích. Je dobré ji využít individuálně nebo třeba po růženci před mší svatou.

o. Josef