Promluva ze slavnosti Ježíše Krista Krále

Aby Ježíš vládl v našem srdci

Lk 23, 35 – 43

Evangelium dnešní slavnosti nám připomíná, jakým způsobem nám Ježíš chce vládnout jako král. Když umíral na kříži, řekl zločinci po své pravici, že ještě téhož dne s ním bude v ráji. Nějaký panovník možná někdy udělil nějakému zločinci milost, ale nikdo nemůže uplatnit svoji vládu tak, aby někomu otevřel cestu do ráje. To může jenom Ježíš. Podřídit se tedy jeho vládě obnáší dovolit mu, aby smyl na kříži naše viny, a On nás pak může přivést do ráje. Jde ovšem o to, jak se máme podřídit velikosti jeho lásky a tím umožnit naši spásu.

Podřídit se Bohu obnáší nepodřizovat se řadě jiných vlivů, která nás chtějí ovládat. A s tím můžeme mít velký problém. My se kolikrát podřizujeme různým autoritám, nebo okolnostem a situacím ze strachu. Bojíme se, abychom si nezpůsobili potíže a problémy, když bychom se nepodřídili. Ale poslouchat Boha nemá vycházet ze strachu z toho, co mě postihne, když bych Boha neposlouchal. Správný motiv je nechat se vést Duchem Božím, protože on mě chce vést tou nejlepší cestou.

To jednak obnáší poslušnost Božímu slovu, tedy tomu, co vyplývá z Písma svatého. Když se snažíme pravidelně věnovat svoji pozornost Božímu slovu, můžeme si pak v konkrétních situacích vybavit, co nám k tomu sám Bůh říká skrze určitý úryvek z Písma. Z Ducha svatého k nám ale také mohou přicházet určitá vnitřní hnutí a vnuknutí, která se ovšem naučíme vnímat jedině důkladnějším duchovním životem. Nechat Ježíše vládnout v našem životě v plnější míře proto obnáší učit se naslouchat jeho duchu a podle toho také jednat.

Přijímat Kristovu vládu dále obnáší brát život jaký je ve všech jeho dimenzích krásných i obtížných. My totiž můžeme mít pokušení snít o jiném životě a pak skutečný život zůstane nenaplněný. Možná bychom našli řadu věcí, které, kdybychom si je mohli sami vybrat, tak by byly docela jiné. Někdo by chtěl jiné rodiče nebo sourozence. Kdybychom si mohli vybírat, chtěli bychom třeba jiné kolegy, nadřízené v práci, někdo by rád možná vyměnil i některé své farníky. Určitě bychom si nevybrali nějaké onemocnění nebo postižení apod.

Přijímat realitu života jaká je neznamená, že bereme vše pasivně a neřešíme problémy, které život přináší. Jenom jde o to, aby nám naše touhy a představy nezastíraly, čím je třeba se skutečně zabývat. Pokud by třeba někdo chtěl najít ideální křesťanské společenství, kde mu bude dobře, kde se může správně duchovně rozvíjet, může objíždět církevní akce a různá společenství široko daleko, jenže nesmí zapomenout, že ideální to bude až v nebi. Bůh je přítomný v realitě života se všemi jeho limity a nedostatky, tam jedná a působí, ne v našich snech a představách o tom, co bychom si přáli. On chce působit v našich srdcích skrze reálné životní situace.

Jestli bude Kristus naplno vládnout v našem životě, to se dá poznat podle toho, že se člověk už nenechá ničím zneklidnit, nic nás neobere o pravý vnitřní pokoj. Svatý Jan od kříže říká: I kdyby se tady na zemi všechno zhroutilo, a všechny události půjdou proti vám, bylo by neužitečné se znepokojovat. Protože to znepokojování vám přinese víc škody než užitku. Jenž jak to udělat, aby si člověk uchoval ve všem pokoj? Jedině když zcela důvěřujeme, že jsme v Božích rukách a že v našem životě vládne Pán Ježíš, nemusíme se znepokojovat. Jenže dorůst k takové důvěře je myslím hodně vzácné. Pokud tomu ale uvěříme, že bychom se nemuseli nechat znepokojovat a poroste naše důvěra, jakmile nás ovládne nějaký nepokoj, už víme, že si můžeme vyprosit, aby nám pokoj do srdce vrátil sám Pán.

My nemáme chtít nejdřív vyřešit problémy, abychom pak měli vytoužený pokoj. V atmosféře obav a strachů může být náš pohled na věc zdeformovaný a my vidíme všechno černě. To pak vede ke špatným rozhodnutím. Duch svatý nám ale nabízí pozitivní pohled na věc i v situacích, které jsou těžké nebo bolestné, a to nám umožní získat ztracený pokoj.

Pokud má ale Ježíš mít takové místo v našem životě, nemůžeme být příliš připoutáni ke svým plánům, připraveným programům a představám. Sestra Elvíra, zakladatelka komunity Cenacolo, říká: Jsem vždycky připravená v nebližších pěti minutách udělat přesný opak toho, co jsem si plánovala. Tak lze naplňovat slova: Ne co já chci, ale co ty chceš, Pane.

My někdy můžeme mít pocit, že přece usilujeme o tak dobrou věc, tolik se za to modlíme a nic se neděje. Třeba nějaká žena chce, aby její muž přestal pít a aby se obrátil, aby pak mohli žít, jako dobrá křesťanská rodina. Pořád hledá, jak by pomohla manželovi, aby se změnil, a tolik se za něj modlí. Co když ale Bůh chce nejdřív skrze takovou situaci něco proměnit v srdci té ženy? Vždycky máme mít na prvním místě snahu poznat, co chce Bůh dělat v mém vlastním srdci a ne v lidech kolem nás.

Takže to nejlepší, co můžeme udělat, aby Boží království přicházelo do tohoto světa, je umožnit Kristu, aby co nejvíc vládl v našem vlastním srdci.

otec Josef