Promluva ze 7. neděle velikonoční

Jak být připraven na Seslání Ducha svatého?

Jan 17,20-26

Slyšeli jsme důležité svědectví o tom, jak se Pán Ježíš modlí. Vidíme, že Ježíš, když se stal člověkem, nemůže naplňovat své poslání sám, ale jedině ve spojení se svým Otcem. Proto mu také potřebuje v modlitbách svěřit všechno, co mu leží na srdci. Takže pro naplnění Spasitelova poslání nestačí jen to, co pro nás vykonal, ale velkou roli hraje, jak se za to on sám modlil.

Stejně tak je to důležité pro každého z nás, kdo chceme v životě naplnit dobře své poslání. Někdo si myslí, že stačí, když jsme ochotni udělat to či ono, ale aby v tom měl Pán Bůh své místo, podstatné je, jak se za to budeme modlit a v jaké míře vše vkládáme do Jeho rukou. Jedna rada myslím nějakého světce v tomto směru zněla: „Vykonávej své poslání tak, jako by všechno záleželo na tobě, ale modli se za to tak, jakoby všechno záleželo na Bohu.“

V tomto duchu jsem se zamyslel také nad životem naší farnosti. Jak se síla modlitby promítá do života církve, našeho farního společenství a do našeho vlastního duchovního života. Já osobně vidím ve všech rozměrech včetně toho mého velké rezervy. Místo duchovního růstu pociťuji stále více pohodlnosti, vlažnosti, anebo to, že jsou lidé příliš zaměstnání vším možným. K tomu mohu uvést dva konkrétní příklady. Před dvěma lety jsme obsadili dva autobusy při pouti do Křtin a Sloupu a mohli jsme i s řadou dětí prožít hezké chvíle společné výpravy. Letos jsme se marně snažili naplnit jeden autobus, přestože jde o výjimečnou příležitost prožít společně takovou akci v rámci Svatého roku. Druhý příklad se týká Noci kostelů. Na jednu stranu se podařilo, aby pozvání přijalo více lidí, kteří běžně do kostela nechodí. Bylo to vidět nejen na koncertě, ale i na farním dvoře. Otázka ale je, kolika našim věřícím taková akce ležela na srdci, kolik lidí se za to modlilo a kdo byl ochoten věnovat se přípravám, programu a pak lidem, kteří přišli.

Já s tím mám spojenou otázku, proč se díky kulturně společenským akcím lidé dají dohromady a přijdou, ale čím více je nějaký program zaměřený duchovně, tím je i mezi věřícími zájem menší. Proto se ptám, kolik dáváme v církvi prostoru svým schopnostem a kolik schopnostem Ducha svatého. Základem k tomu, abychom dávali prostor vanutí Ducha svatého je naše modlitba. Jenže právě pozvání k modlitbám při různých příležitostech mívá minimální ohlas.

Vlastní slabou stránku pak vidím v tom, jak na mě doléhají pochybnosti, o co vlastě má cenu se životě farnosti snažit, když je u lidí vidět stále méně zájmu o společné prožívání víry a akce s tím spojené. No a když jsem pak zpytoval své svědomí a svěřoval našemu Pánu, co s tím mám dělat, jako bych slyšel jeho hlas, který mi říká: Když tak málo usiluješ o to, abys ty sám mi patřil opravdu naplno, tak co bys pak chtěl od těch ostatních?

Člověk se pak cítí, jako když dostane za uši, ale o to více pak vidím jako nutné vzývat Ducha svatého, aby s námi něco udělal. Proto bych rád vybídl všechny, kterým současná situace není lhostejná, abychom začali brát víc vážně, jak je intenzivní modlitba důležitá. Nejbližší možnost je spojit při modlitbách během svatodušní novény a zejména při modlitební vigilii slavnosti Seslání Ducha svatého, která bude v sobotu 7. června v 18 hod. Od pátku po slavnosti Nanebevstoupení Páně, probíhá tato novéna, tedy devět dní modliteb za naplnění Duchem svatým a vyprošení jeho darů a zakončení je v sobotu večer.

Proto vidím jako moc dobré vzít si příklad z apoštolů při očekávání svátku Letnic, a připravovat se na slavnost Seslání Ducha svatého intenzivní modlitbou.  Pak se tato moc Boží lásky bude moci novou silou promítnout do našich životů a obnovit opravdovost a horlivost naší víry.

otec Josef