Promluva ze 4. neděle v mezidobí

Rok modlitby

Mk 1,21-28

V evangeliu dnes slyšíme o člověku, který je posedlý zlým duchem a o tom, jak ho Ježíš osvobodil. Současně je v tomto úryvku hned dvakrát uvedeno, jak lidé žasnou nad Ježíšovou mocí. Jednak tu moc viděli v tom, že jeho učení má úplně jiný dopad než u znalců zákona, a pak samozřejmě ve chvíli, kdy byl z posedlého člověka vyhnán zlý duch.

Duchovní moc je ovšem v evangeliu slíbena i těm, kdo budou Krista následovat a přijmou jeho Ducha. To jsou zřejmě základní předpoklady k tomu, aby duchovní moc mohla působit i v našem životě. Jiná zpráva z evangelia o vyhnání zlého ducha ale připomíná ještě další důležitou věc. Jedná se tam o situaci, kdy jistý otec přivedl k Ježíšovi svého posedlého syna, aby mu pomohl. Před tím o to požádal Ježíšovi učedníky, ale ti to nedokázali. Učedníci se pak ptali Ježíše, proč nedokázali vyhnat zlého ducha sami. Tehdy dostali odpověď, že takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.

Právě důkladná a intenzivní modlitba může dávat průchod Boží moci. To si také dobře uvědomuje papež František. Ten totiž minulou neděli na při polední modlitbě Anděl Páně mluvil o letošním roku jako roku modlitby. Vybízí k tomu, aby to byl rok věnovaný znovuobjevení velké hodnoty a důležitosti modlitby. Připomněl, že nadcházející měsíce nás povedou k otevření Svaté brány, kterým zahájíme Jubileum roku 2025.

To bude totiž Milostivý rok, který se koná pravidelně jednou za 25 let. Možná jste se někteří také v roce 2000 zúčastnili poutě do Říma a procházeli svatými branami, které se při té příležitosti otevírají v hlavních římských bazilikách. Tato možnost nastane opět v příštím roce.

Už dříve v souvislosti s plánováním jubilejního roku papež vyjádřil naději, že rok 2024 by mohl být velkou „symfonií modlitby“, v níž „děkujeme Bohu za mnohé dary jeho lásky k nám a chválíme jeho dílo ve stvoření. Když je řeč o modlitbě, mnozí lidé v tom vidí pouze to, že Boha o něco prosíme. Tady ale máme pohled na modlitbu obrazně jako na symfonii díkůvzdání a chvály.

Právě o modlitbě chvály se mluví jako o nejmocnější duchovní zbrani. Například některé křesťanské hudební skupiny se zaměřují speciálně na to, aby Boha chválili a tím dávali průchod Boží moci. Proto je rozdíl, jestli někdo zpívá byť křesťanské písně jako na koncertu, anebo je to opravdová modlitba chvály plynoucí ze srdce. Už víckrát jsem slyšel v prostředí, kde se taková modlitba cíleně rozvíjí, jak se pak Boží moc skutečně projevuje. Mezi jinými mohu jmenovat skupinu Davida Louly nebo Lamačské chvály.

Třeba David Loula se srovnával s jinými skupinami, které jsou zaměřené především na evangelizaci. Při setkání s nimi mají někteří lidé pocit, že jim chce někdo něco vnutit, někam vmanipulovat. Jeho skupina pouze využívá příležitostí, kam mohou přijít, modlit se a chválit Boha hudbou a zpěvem. A tam, kde je Pán uctíván, je dán průchod Boží milosti. On sám se dotýká srdcí lidí, a mezi nimi se pak najdou ti, kteří sami přichází, aby mohli Boha více poznat. Takovým lidem pak jsou také připraveni se věnovat.

Vedoucí Lamačských chval zase mluvil o tom, jak při modlitbě chvály působí uzdravující moc Boží. Má řadu zkušeností s tím, jak lidé různě poznamenaní, poranění nebo nemocní třeba neúspěšně prosili za své potíže. Pak na jejich shromáždění byli přivedeni k tomu, aby začali Boha ze srdce chválit a oslavovat. Díky tomu zažili proměňující nebo uzdravující dotek Boží. Někdy to bylo spojeno i s neuvěřitelnými případy fyzického uzdravení.

Proto se také snažím zaměřit se na modlitbu chvály a díků třeba při modlitbách za obnovu víry nebo v biblickém společenství. A je při tom vidět, jak ze srdce chválit Boha svými slovy není vůbec žádná samozřejmost. Ale myslím si, že stojí zato snažit se aspoň tak, jak nám to jde. V Písmu čteme, že čeho je srdce plné, tím ústa přetékají. Proto je pochopitelné, že dokud naše srdce není plné Boha, ani ho naplno chválit neumíme.

Ale náš spirituál v kněžském semináři pocházející od Jablunkova nám občas opakoval, jak se u nich říkalo: Chval Boha, jak moha. I když naše modlitba chvály bude pokulhávat, vždy je dobré se k ní povzbuzovat a využívat k tomu vhodné příležitosti. Každá, byť nedokonalá oslava Boha dává průchod jeho milosti. A jakmile získáváme další zkušenosti s mocí Boží lásky, roste i naše touha, aby Bůh mohl být oslaven celým naším životem.

otec Josef