Promluva z půlnoční mše sv.

Jaká omezení má narozený Ježíš?

Pokud si pamatujete na loňské vánoce, tehdy mohlo být v našem kostele na mši sv. jen 40 lidí. Naštěstí už nás tu může být podstatně víc, ale stále je omezená řada jiných akcí, které se kolem vánoc běžně pořádají. Ovšem to, co o vánocích nijak omezit nejde, je samotná podstata těchto svátků. To nejdůležitější, co oslavujeme je, že sám Bůh chtěl v Ježíšově osobě přijít nejen na tento svět, ale chce přijít ke každému z nás osobně.

No a Ježíšovu přítomnost ve světě žádná nařízení vlády a kovidová opatření omezit nemohou. Jenže problém je v tom, jaká omezení má Pán Ježíš, pokud chce přijít k nám osobně. V tomto směru může Spasitel vstoupit do našeho života jen natolik, nakolik o to sami stojíme. Na druhou stranu je dobré počítat s tím, že pokud člověk naplno otevře své srdce všemu, s čím Ježíš přišel na tento svět, pak to může někomu převrátit život naruby.

Životní příběhy lidí potvrzují, že ve spojení s Kristem se třeba z člověka, který se honí za úspěchem a ziskem, stane pořadatel evangelizačních akcí. Nebo vím o člověku s kriminální minulostí, který se stal vedoucím křesťanského sboru. Na internetu jsem četl příběh pornoherečky, které se Bůh tak dotkl, že to všechno opustila a stala se horlivou křesťankou. V TV Noe byla jednou beseda se ženou z Brna s podobným příběhem. Lidem, kteří se roky nedokázali vymanit z nějaké závislosti, se to najednou podařilo, když přijali Ježíše jako svého Spasitele.

Takto konkrétní lidské osudy dokazují, že narození Ježíše a jeho příchod na svět není jen nějaká zbožná teorie. On je živý Bůh přítomný mezi námi, který má moc přinášet nový život všude tam, kde o to lidé stojí a uvěří v jeho lásku k nám.

Jenže je taky řada lidí, kteří se považují za věřící, a přitom v jejich životě Boží působení není nijak patrné. Samozřejmě, že působení Ducha svatého může být kolikrát skryté a nenápadné. Proto ani není rozhodující, jak se jako věřící jevíme druhým lidem, ale hlavní je, jak nás vidí sám Bůh. Jedině on sám nejlépe ví, kolik místa má v našem životě, v našem myšlení i jednání a v našem srdci.

Pokud to místo má, určitě se to citelně promítá do lidského života nezávisle na tom, jestli to druzí vidí nebo ne. Jestli se ale někdo modlí a chodí do kostela bez této vnitřní touhy a otevřenosti pro Boha, zbude z toho jen plnění si nějakých rituálů, které nemají nijakou moc měnit náš život k lepšímu.

Proto největší omezení, které znemožňuje, aby Bůh působil v našem životě, je lidská uzavřenost a nedůvěra v Boha. Ježíš přišel na svět, aby nás posiloval v tom, kde jsme slabí a chybující. K tomu ale potřebuje, abychom o tu jeho pomoc s důvěrou v modlitbě požádali. On chce přinášet uzdravení do všech narušených a bolavých mezilidských vztahů. Ale když takoví dva lidé mezi sebe Krista nepustí, tak On s tím nic nenadělá. Když ale lidé prožívají své vztahy v propojení se vztahem k Bohu, on se stává zdrojem velkého požehnání, které dokáže překonat nejrůznější krize a potíže.

On nám také chce dát moudrost a správné rozlišení v rozhodování o důležitých věcech života, ale těžko nám k tomu může dát své světlo, pokud se neztišíme v modlitbě a neučíme se naslouchat vnuknutím Ducha svatého.

Lidé jsou zvyklí o vánocích připravit řadu hezkých věcí, aby pak i celé svátky mohly být prožité v krásné a sváteční atmosféře. Ovšem ze všeho nejvíc bude Ježíšovo narození oslaveno tím, když On sám najde v našem srdci dost otevřenosti pro všechno to, s čím přišel na svět jako náš Spasitel. To je také moje přání vám všem k vánocům, aby i ve vašich životech mohl být Bůh takto oslaven a Ježíšův příchod na svět se mohl stále více projevit všude tam, kde to sami potřebujete.