Promluva z Neděle Božího slova

Jak se Boží slovo promítá do našeho života

Neh 8,2-4a.5-6.8-10; Lk 1,1-4; 4,14-21

Už potřetí jsme zváni, abychom tuto neděli 3. v mezidobí prožívali jako neděli Božího slova. Také dnešní liturgické texty jsou krásnou ukázkou, jaké místo má mít Boží slovo v našem životě. První čtení nás uvádí do situace, která nastává po čtyřicetiletém babylonském zajetí. Je to čtení z knihy Nehemiáš, což byl muž, který se ujal zejména obnovy zničeného Jeruzaléma a jeho opevnění. Díky tomu se pak do města vrátil velký počet obyvatel a dochází k celkové obnově původního významu Jeruzaléma jako duchovního centra vyvoleného národa.

Samozřejmě, že pouhá obnova města by neměla velký význam, pokud by nedošlo také k duchovní obnově národa. Lidé v babylonském zajetí byli často odtrženi od svých duchovních kořenů a chybělo jim zázemí, které měli Izraelité především v knihách Mojžíšova zákona a všech bohoslužbách, které byly pro praktikování jejich víry důležité.

Jakmile se tedy dostatek Izraelitů vrátilo do svého hlavního města, bylo nutné přivést je také k obnovení jejich víry a života s Bohem. O tom jsme právě v prvním čtení slyšeli pozoruhodnou zprávu. Velké množství lidí bylo shromážděno na jednom prostranství a kněz Ezdráš přinesl slavnostně knihy zákona. Všimněme si té poznámky, že když otevřel knihu zákona, všechen lid povstal.

Zřejmě si dobře uvědomovali, jak významný je to okamžik, zvlášť pokud někteří možná řadu let neměli příležitost být u toho, když se čte z posvátných textů Písma. Proto je otevření knihy v tu chvíli samo zvedne ze země, jednak proto, že jde o tak mimořádnou chvíli a také aby jejich pozornosti neuniklo nic z toho, co bude následovat. A dovídáme se, že Ezdráš četl z Mojžíšovy knihy od svítání až do poledne. Další jeho pomocníci levité pak lidem obsah zákona vysvětlovali, aby tomu všichni porozuměli.

Účinek toho slova byl dokonce takový, že všechen lid plakal, když ta slova slyšel. Není tu sice uveden důvod pláče, ale můžeme se do té situace zkusit vcítit. Mohlo jít o velké dojetí z toho, že mohou opět naslouchat Božímu slovu. Navzdory jejich nevěrnosti, kvůli které byli stiženi vyhnanstvím, Bůh ukazuje svoji věrnost a milosrdenství, když jim dopřává možnost návratu a obnovy jejich národa. Důvod k pláči může být tedy i ten, že je Boží slovo usvědčovalo z hříchů. Oni si zřejmě uvědomili, jak nehodní jsou Boží přízně, které se jim přesto dostává.

Kněží a znalci zákona však kladou důraz na to, aby nezůstalo jen u pláče, protože tento den má být důvodem nové naděje a radosti. Proto vybízejí lid: „Netruchlete a neplačte. Radost z Hospodina ať je vaší záštitou.“ A tak povzbuzují lid, aby jedli, pili a hodovali, protože i to patří k oslavě, která náleží Hospodinu za obnovu, kterou právě prožívají.

Vidíme, že když Božímu slovu dáme takové místo, jaké mu náleží, přivede nás to nejdříve k pokání, ale pak zejména k radosti a oslavě Boha jako našeho Pána a Zachránce. Zkusme si vzpomenout, kdy jsme se my sami mohli radovat z Hospodina. Nebo jak se to stane, že člověk začne s radostí číst Písmo svaté, nebo s nadšením naslouchá slovům Pána?

V tom hraje velkou roli, jak bereme za své Ježíšova slova, která zazněla v dnešním evangeliu. On zde ohlašuje: Duch Páně mě pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, …. Tím potvrzuje, že v jeho slovech je zdroj pravé životní radosti.

Naše radost z Boha ovšem závisí na tom, jak se tato slova promítají do našeho života. V TV Noe byla právě na toto téma zajímavá přednáška Kateřiny Lachmanové, kdy ona uváděla více různých zkušeností, jak Boží slovo může zasahovat do našich životů. Jedna její zkušenost se týkala toho, co jí pomohlo vymanit se z určitého pokrouceného pojetí víry. Ona byla několik let pod vlivem nějakého společenství, kde byl kladen velký důraz na to, jak jsme my lidé příliš poznamenaní hříchem a proto je nutné takto se na sebe dívat. Vidět na sobě něco dobrého by bylo znamením pýchy, a proto je třeba neustále se zabývat pokáním.

Pak se dostala na nějakou mezinárodní duchovní obnovu, kde přednášející mluvil o tom, jakou hodnotu máme u Boha. Aby si to všichni vštípili, vyzval účastníky, aby každý oslovil svého souseda jménem a řekl mu, jak je vzácný v Božích očích. Kateřina měla vedle sebe nějakou ženu z Indie a ta ji s milým úsměvem právě taková slova řekla. Jenže ona se vůbec nebyla schopná ztotožnit s tím, co slyšela. Zůstala celá zaražená, pak aby se neřeklo, vyblekotala své sousedce něco podobného, ale byla z toho celá nesvá. Nedovedla si srovnat, že by mohla být vzácná v Božích očích.

Když pak byla sama, nedalo jí to spát a nemohla takovému slovu stále uvěřit. Potřebovala se v něčem takovém více ujistit. Pak sáhla po Bibli a jen tak náhodně ji otevřela. Na místě, kde otevřela, byla 43. kapitola proroka Izaiáše. Zde jí padl zrak na 4. verš, ve kterém stojí tato slova: „Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval.“

Někdy prostě stačí vzít do ruky Bibli a náhodně ji otevřít, aby mohl Bůh konkrétně promlouvat do našich životů, povzbudit nás ve víře a nasměrovat nás správným směrem. Věřím, že pro každého z nás má Ježíš radostnou zvěst, kterou máme uslyšet a uvěřit jí. Mohou to být nejrůznější oblasti našeho života, kde nás něco tíží, svazuje a bere radost ze života. Tam všude chce Pán přinést pravou svobodu, abychom naplno zakusili pravdivost slov z knihy Nehemiáše: Radost z Hospodina ať je vaší záštitou.

otec Josef