Promluva z 8. neděle v mezidobí

Jak jsme na tom se zpytováním svědomí

Sir 27,5-8; Lk 6, 39 – 45

V pátek byla ve zprávách popisována událost, jak 13 ukrajinských vojáků, kteří střežili malý ostrov, se odmítli vzdát ruským křižníkům. Za to všichni zaplatili životem. Proč pro ně byla hrdost a statečnost důležitější, než si zachránit život? My se už nedovíme, co se v tu chvíli ozývalo v jejich svědomí. Určitě se také nedá snadno rozlišit, co je opravdu lepším řešením. Ale i taková událost nám připomíná, jak důležité je, když máme ve svém svědomí dobře srovnáno, jaké hodnoty jsou pro nás hlavní, a podle toho se pak snažíme dělat ta nejlepší rozhodnutí.

Kdo se ale o formování svého svědomí moc nestará, pochopitelně pak v důležitých věcech neví, jak se rozhodnout a pak jedná třeba jen podle momentálních pocitů, pod vlivem nejrůznějších dojmů, což může být často zavádějící. Ve světě teď mnozí řeší ve svém svědomí, jak se postavit vůči útoku Ruska proti Ukrajině. Pochopitelně se pak vyskytují obavy, jestli u těch kompetentních osobností nebude převažovat spíš vypočítavost před opravdu zodpovědnými postoji. I když sami nejsme naštěstí v pozici, kdy bychom o tom museli rozhodovat, tyto souvislosti nám citelně připomínají, že každý jsme před Bohem zodpovědní za důležitá rozhodnutí ve svém vlastním životě. Proto bych se rád zaměřil právě na to, jak vychováváme sami svoje vlastní svědomí.

V dnešním prvním čtení máme zajímavé přirovnání. V sítu, kterým se třese, zůstává smetí a právě tak se ukáže vina člověka, když je prozkoušen. Já si ten příklad umím nejlépe spojit s osíváním písku, protože tu zkušenost mám jednak z doby, kdy rodiče stavěli dům a kromě toho jsem taky půl roku dělal u vojenských staveb u míchačky. Písek se musel osít od různých kořínků, větších kamínků a jiných nečistot, které v té hromadě na první pohled ani nebyly vidět. Teprve, až se písek osel, bylo na sítu vidět, kolik tam bylo různého bince.

Podobně i člověk sám na sobě nemusí vidět žádné špatnosti, dokud jeho svědomí neprojde sítem důkladného zpytování svědomí. Právě čas doby postní, která je před námi, nás vybízí k hlubšímu obrácení a očištění duše. Když se ale člověk v tomto směru o nic moc nesnaží, může mít pocit, že žádné další obrácení nepotřebuje, vždyť jeho život je docela v pořádku.

Pak ani nemusí vidět, že někdy hájí své zájmy takovým způsobem, že tím poškozuje druhé. Nemusí brát v úvahu, že když se řídí jen svými touhami a nutkáním, posiluje své sobectví a škodí své duši. Může mu zcela unikat, jak svým zaměřením na sebe poškozuje lidské vztahy a ubližuje lidem kolem sebe. A přitom má klidné svědomí, že nedělá nic špatného.

Podobné to může být i ohledně víry a vztahu k Bohu. Někdo si rozhoduje o svém životě bez toho, že by zkoumal, co si o tom Pán Bůh myslí. A i když z lidského pohledu nedělá nic špatného, může se při tom hodně Bohu vzdalovat, protože dal přednost lidský zájmům před Božím požehnáním. Lidé zaměření příliš na sebe prostě často nevnímají, že dělají něco špatného, ať je to vůči lidem nebo vůči Bohu. A tady jsme také u toho dnešního evangelia, že trám ve svém oku nevidí, ale třísku v oku svého bližního kolikrát dokáží uvidět velmi spolehlivě.

Jenže před Bohem nemáme zodpovědnost za to, zda vidíme chyby druhých, ale jak se staráme o svoje svědomí, jak se v duchu evangelia zamýšlíme nad svým jednáním a jak tím své svědomí vychováváme. Pokud nechceme lidsky i duchovně zakrnět, pak je dobré své svědomí zpytovat každý den. Najít si vždy chvíli klidu, kdy se mohu na uplynulý den podívat Ježíšovýma očima.

Zejména dobu postní je dobré se snažit takovým způsobem lépe využít. Proto bych vám rád nabídl určitou pomůcku právě ohledně důkladnějšího zpytování svědomí. Během postních nedělí bychom se na to zaměřili při promluvách a tím i na pečlivější přípravu ke svátosti smíření. Na jednu stranu je totiž docela běžné, že někteří lidé ani neví, z čeho by se měli vlastně zpovídat. Nebo naopak jiní by měli z čeho se zpovídat, jenže si ledacos dokáží ve svědomí tak bravurně omluvit, že pak pro ně zpověď nehraje žádnou roli.

Umět se ale na sebe lépe podívat Ježíšovýma očima umožní jasněji si uvědomit, od čeho se potřebujeme očistit a co pak vložit do svátosti smíření. Proto následující neděle zaměříme na svátost smíření a důkladnější zpytování svědomí. Pokud by se k tomu obsahu někdo potřeboval vracet, bude to možné jednak na webových stránkách farnosti Vracov, nebo v případě zájmu je možné poskytnout vytištěnou verzi.

otec Josef