Promluva z 6. neděle velikonoční

Máme ve svém srdci Boží příbytek?

Sk 15, 1 – 29; Jan 14, 23 – 29

Už jen dva týdny nás dělí od slavnosti Seslání Ducha sv., kterou vrcholí doba velikonoční. Proto se i texty dnešní neděle začínají věnovat významu Ducha sv. pro život církve. Z 1. čtení můžeme poznávat, jak chápali sami apoštolové úlohu Ducha sv. při vedení církve. Ti se totiž museli zabývá vážným problémem prvotní církve, a k tomu také pomoc Ducha sv. potřebovali.

Tehdy se tam vyskytl spor o obřízku, který měli apoštolové vyřešit, a proto se v Jeruzalémě kvůli tomu sešel dá se říct první církevní sněm. Šlo o to, že církev, která vznikla mezi židy v Jeruzalémě, se postupně stále více šířila mezi pohanskými národy. Někteří Ježíšovi učedníci však po těchto nových křesťanech vyžadovali, aby přijali obřízku, což bylo u židů znamením, vyjadřujícím příslušnost k vyvolenému národu. Proti tomu se však postavili apoštol Pavel a Barnabáš, kteří působili především mezi pohany. Považovali za zbytečné zatěžovat nové křesťany tímto starozákonním předpisem, který byl podle nich už překonaný.

Mnohým křesťanům ze židovství však bylo zatěžko vyrovnat se s názorem, že je to něco zbytečného. Po staletí bývali chlapci vyvoleného národa osmého dne po narození obřezáni, aby na sobě měli jasné znamení tohoto zvláštního vyvolení. Oni měli sice správný názor v tom, že by příslušnost k  Božímu lidu měla být prezentována jasným znamením, ale nepochopili, že Ježíš svěřil církvi nové znamení, a tím je křest.

Víme, jak Pánu Ježíši záleželo na tom, abychom nebyli spoutáni předpisy a zákony a proto tolik zdůrazňuje zákon lásky. Ke každému předpisu máme přistupovat podle toho, jak slouží dobru a lásce a nemá cenu lpět na takových zákonech, kde se tento smysl vytratí.

V evangeliu jsme slyšeli, jak Ježíš říká, že kdo ho miluje, bude zachovávat jeho slovo. V takovém člověku si Nebeský Otec spolu se svým Synem učiní svůj příbytek. Jak to tedy vypadá s tím naším příbytkem, který máme ve svém nitru pro Boha připravený?

Jako příklad uvažme, jak to u nás doma vypadá, když přijde na návštěvu host, kterého máme rádi a na kterém nám velmi záleží. To, co pro něj připravíme a jak se k němu chováme, neděláme proto, abychom dodrželi nějaké předpisy třeba o společenském chování. Děláme to proto, že jsme rádi, když máme tohoto člověka u nás doma.

Podobně i Pán Bůh chce v nás samotných být jako v příbytku, ve kterém vše, co děláme, děláme z lásky a ne z povinnosti. My ale musíme také pokorně přiznat, že v prokazování lásky k Bohu i bližním máme nedostatky a rezervy. Pán Ježíš taky od nás nečeká nic, co není v našich silách. Na druhou stranu nás ani nechce nechat bez pomoci. To, co slíbil svým učedníkům, platí i pro nás. Také nám říká: „Přímluvce, Duch svatý, kterého vám pošle Otec v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já.“

Jedině Duch svatý nás může naučit všemu podstatnému, tedy i lásce k Bohu a bližním. Tak si zkusme uvědomit, jací jsme my jako žáci ve škole Ducha svatého. Jestli pak nechodíme víc za školu než na výuku? Jsem jako žáci, kteří se chtějí něco od svého učitele dovědět, nebo je naše pozornost soustředěna spíš jak se říká pod lavici? Škola Ducha svatého se pochopitelně neodehrává ve třídách a v lavicích, ale v našem srdci během konkrétních životních situací.

Pokud nechám Boha v nějaké situaci stranou, je to jako jít za školu. Jestli se nemodlím tak, abych naslouchal, k čemu mě osobně Bůh v životě vede a místo toho se nechám ovlivňovat kdoví čím, je to jako nedbalost a nepozornost při výuce. Pokud se ale chceme nechat vyučovat Duchem svatým, musíme počítat s tím, že jeho metody jsou pro každého člověka originální a někdy i velmi neobvyklé. Bůh nejlépe ví, co nám má v životě připravit, čím nám vstoupit do cesty a co máme překonat, aby nás to poučilo a nasměrovalo. Jenom se nesmíme jeho metodám vyhýbat, aby On mohl mít vliv na proměnu našeho srdce, našeho vnímání světa a celé naší osoby.

Abychom Duchu svatému vycházeli vstříc, nemůžeme jen čekat se založenýma rukama, až On s námi něco udělá. Máme si vzít příklad z apoštolů, kteří se ve spojení s Ježíšovou Matkou devět dnů modlili a pak mohli prožít velmi intenzivně naplnění Duchem svatým. To je také smyslem novény k Duchu svatému, která začíná tento pátek. Je to devět dnů modliteb, aby mohla naše otevřenost pro působení Ducha svatého růst a aby On sám nás učil, jak máme život naplňovat láskou k Bohu i bližním. Ve Vracově bude každý den příležitost ke společné modlitbě v kostele. Soukromě se může k Duchu svatému každý modlit, jak mu to vyhovuje. Pokud by v tom někdo chtěl nějaké vodítko, mohu nabídnout nakopírování textů této novény.

otec Josef