Promluva z 6. neděle velikonoční

Umíme obhájit křesťanskou naději?

1 Petr 3, 15 – 18

Chtěl bych se dnes zaměřit na slova apoštola Petra, která jsme slyšeli ve druhém čtení. On nás vybízí, abychom byli připraveni obhájit se před každým, kdo se nás ptá po důvodech naší naděje. Jinak řečeno, měli bychom svým slovem i svým životem umět ukázat, proč nám stojí za to držet se v životě Krista a jeho evangelia.

Apoštol Petr to říká v době, kdy se první křesťané museli potýkat s nepřátelstvím a pronásledováním. Museli tedy přesvědčivě ukázat, že jim stojí za to podstoupit i jakékoliv útrapy s tím spojené. Církev právě dnes myslí na pronásledované křesťany na celém světě a modlí za ně, aby se jim dostalo potřebné pomoci a aby obstáli v těžkých zkouškách.  Něco podobného měli příležitost dávat najevo mnozí křesťané v dobách komunistické vlády. A dobře víme, že zdaleka ne všichni byli schopni obhájit důvody své naděje před tehdejší společností. Ne všichni křesťané dokázali otevřeně dávat najevo, že jim stojí za to držet se Krista i za tehdejších společenských poměrů.

Co je ale předpokladem k tomu, aby to člověk dokázal. Já sám jsem vyrůstal v atmosféře, že je třeba podřizovat se vládnoucí straně, aby si člověk nenadělal zbytečné problémy. Jenže ve chvíli, kdy jsem přijal živého Krista a začal se mě citelně dotýkat Duch svatý, jsem začal cítit silnou potřebu být na straně těch, kdo chtějí hájit práva věřících. To mě vedlo k tomu, že jsem se poslední dva roky vlády komunizmu začal zajímat o státem zakazované křesťanské aktivity, četl tajně vydávané křesťanské texty apod. Jako hrdina jsem se cítil, když jsem se v r. 1988 zúčastnil protivládní demonstrace za propuštění Augustýna Navrátila a byl u toho, když policie zatýkala pořadatele.

A jaká je situace dnes? Nám zde už pronásledování či diskriminace v současné době nehrozí. Znamená to snad, že téma obhajoby křesťanského přesvědčení ztrácí na aktuálnosti? Osobně si myslím, že umět obhájit důvody své naděje, kterou máme v Kristu, je dnes neméně důležité a že stejně jako ve všech dobách, i dnes s tím bude mít řada věřících potíže.

U nás sice nemusíme obhajovat svoji víru před pronásledovateli, ale spíš před zkreslenými pohledy, skrze něž dnešní svět na církev pohlíží. Podívejme se, jaké to může vyvolávat otázky. Proč nám například stojí za to být čestnými a pravdivými, když se to v dnešním světě tak málo vyplácí?… Proč nám ve světě korupce, tunelování, finančních machinací a daňových úniků stojí za to, být poctivými? Proč nám ještě stojí za to držet se morálních zásad, kterým se dnešní svět vysmívá? Proč se hlásit k církvi, která stále trvá například na tom, že pohlavní život patří jen do manželství a odmítá antikoncepci? Proč zavrhovat interrupce a stavět se na obranu nenarozeného života, když se tím přece tak snadno dá vyřešit spousta problémů a starostí?

No a z toho všeho pak vyplývá otázka: Jaké procento křesťanů má opravdu naději, že to všechno stojí za to. Kolik věřících svými postoji hájí Kristovo evangelium ve všech tolik diskutovaných otázkách. Pokud křesťan nemá jasno v tom, proč mu to stojí za to, přirozeně se bude přizpůsobovat tomuto světu. Kdo nedokáže sám před sebou obhájit důvody křesťanské naděje, tím spíš je nemůže obhájit před ostatními.

Ono také ztotožnit se ve všem s Kristovým evangeliem většinou nebývá záležitost jednoho rozhodnutí. Jsme však zváni, abychom k takovému rozhodnutí dorůstali, abychom se snažili co nejlépe pochopit smysl a hodnotu všech zásad křesťanského života, i když se jim dnešní svět stále více vzdaluje. Těžko ale před světem budeme cokoliv hájit, když sami nebudeme vědět, jakou ta či ona zásada má mít pro nás cenu.

Přirozeně že na složité otázky nenajdeme jednoduché odpovědi. Řada věřících si pak neví rady, jak se stavět k těm oblastem života, kde křesťanské hodnoty už společnost nebere vážně. Ale i když běžní věřící nemusí mít nutně ve všech otázkách jasno, v jedné věci by mohli mít jasno všichni, kdo se chtějí za křesťany považovat.

Pán Ježíš jasně ukázal, že tím rozhodujícím důvodem naší naděje je jeho obětavá láska k nám. Ke komu bychom se měli upínat s větší důvěrou než k tomu, kdo za nás položil svůj život. Může nám stát za to následovat někoho jiného než toho, kdo zvítězil nad smrtí?

Jenže naše naděje v tento nový život bude věrohodná jen tehdy, když na nás bude poznat, že už nyní v životě usilujeme o co největší spojení s Bohem. Pokud nám však opravdu stojí za to držet se pána Ježíše, pak by nám mělo stát za to držet se i všech zásad plynoucích z evangelia, přestože je bude dnešní společnost všemožně zpochybňovat.

Jen tak se přestaneme obávat, že bychom mohli ztratit to či ono, s čím se nám svět tolik podbízí. To je možné jen když pochopíme, že v tom nespočívá naplnění života. Naší nadějí je Kristus a jen on může náš život naplnit tím nejlepším způsobem.

otec Josef