Promluva z 6. neděle velikonoční

21. 5. 2022

Proč potřebujeme Ducha svatého?

Sk 15, 1 – 29; Jan 14, 23 – 29

V evangeliu jsme se dnes vrátili do doby před Ježíšovým odsouzením a ukřižováním. To proto, že Ježíšova slova se týkají toho, co má následovat po jeho nanebevstoupení, které oslavíme právě tento týden. Ježíš připravuje své učedníky na to, že odchází k Otci, takže dokud je ještě s nimi, svěřuje jim vše, co je třeba.

Především tu máme příslib Ducha svatého, což je rozhodující věc pro vznik a život církve. Pán Ježíš dává učedníkům nejen poslání milovat Boha a zachovávat jeho slovo, ale doplňuje, díky čemu je možné takto život naplnit. Církvi bude poslán Duch svatý, který uschopní Ježíšovy následovníky podle jeho slov také jednat. On jim má připomínat vše, co jim Ježíš řekl a všemu potřebnému je naučit.

Čtení ze Skutků apoštolů ovšem jasně ukazuje, že ne všichni Ježíšovi učedníci hned chápali, kde všude se to působení Ducha svatého má projevit. Někteří židé, kteří přijali víru v Krista, chtěli po křesťanech z pohanství, aby rovněž přijali obřízku podle židovského zákona. Dokonce tvrdí, že je to nutné pro dosažení spásy.

Šlo o to, že církev, která vznikla mezi židy v Jeruzalémě, se postupně stále více šířila mezi pohanskými národy. U židů byla ovšem obřízka znamením, vyjadřujícím příslušnost k vyvolenému národu, takže by ji podle nich měl přijmout i nový vyvolený Boží lid v církvi. Proti tomu se však bouřili apoštol Pavel a Barnabáš, kteří působili především mezi pohany. Považovali za zbytečné zatěžovat nové křesťany tímto starozákonním předpisem, který byl podle nich už překonaný. Mnohým křesťanům ze židovství však bylo zatěžko vyrovnat se s názorem, že je to něco zbytečného. Po staletí bývali chlapci vyvoleného národa osmého dne po narození obřezáni, což mělo být znamením tohoto vyvolení na těle. Oni měli sice správný názor v tom, že by příslušnost k  Božímu lidu měla být prezentována jasným znamením, ale nepochopili, že Ježíš svěřil církvi nové znamení, a tím je křest.

Zajímavé v tom prvním čtení je, jak je apoštoly řečeno, že o té věci rozhodl Duch svatý a oni. Výsledkem toho bylo, že křesťané z pohanství nemají být nuceni provádět obřízku. Je to tedy doklad i toho, že při rozhodování v církvi je třeba vedení a působení Duch svatého. Věřící a hlavně ti, kterým je svěřena starost o církev, by při rozhodování neměli spoléhat jen na svůj rozum. Je třeba si také vyprošovat ducha moudrosti, poznání a rady a k tomu se modlit za vlastní otevřenost pro jeho vedení.

Kolikrát je vidět, jak lidé, kteří spoléhají jen na svůj rozum, nechápou různá stanoviska a rozhodnutí v církvi podobně jako židé nechápali, jak by bylo možné upustit od obřízky. Pochopitelně se nabízí otázka, kde je záruka, že nějaké rozhodnutí bylo vykonáno pod vedením Ducha svatého. Kolik lidí se ohání tím, že k tomu či onomu jsou vedeni Bohem a při tom působí rozkol nebo poškozují církev.

Samozřejmě je rozdíl, jestli se jedná o nějaké soukromé rozhodování nebo o věci církve. Když v nějaké osobní záležitosti budeme prosit Ducha svatého o pomoc v rozhodování, když se pak v modlitbě ztišíme a snažíme se naslouchat jeho vnuknutí, můžeme věřit, že nám Bůh chce pomoci natolik, nakolik to je třeba. To, co poté vnímáme, cítíme, co nám přichází na mysl, je možné vnímat jako pomoc Ducha svatého. Nikdo si ale nemůže myslet, že nějaké takové osobní vnuknutí může vnucovat třeba nějakému širšímu společenství v církvi.

Pro důležitá rozhodnutí v církvi Pán Ježíš slíbil Ducha svatého apoštolům a tím i jejich nástupcům. Proto můžeme důvěřovat, že vedení a rozhodování našich biskupů, pokud je v jednotě s celou církví, je provázeno působením Ducha svatého. Podobně každé společenství, které chce mít podíl na poslání církve, si k tomu potřebuje vyprošovat vedení Duchem svatým a o svoji činnost se snažit v jednotě se svým farním společenstvím a celou církví. Nakonec i všechny oblasti našeho křesťanského život je dobré svěřovat jeho moci a vedení.

otec Josef

Zpět na titulní stránku