Promluva z 6. neděle v mezidobí

Dávejme přednost moudrosti Boží před moudrostí lidskou

1 Kor 2,6-10; Mt 5, 17 – 37

Apoštol Pavel se v listě Korinťanům věnuje tomu, v čem spočívá pravá životní modrost. Co říkáte: Chtěli byste, aby vás lidé považovali za moudré? V tom případě ovšem neposlouchejte, co nám apoštol Pavel radí, protože moudrost Boží je často v očích lidí považována za bláznovství.

V Pavlově listě o pár veršů dřív najdeme, že svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, proto se Bohu zalíbilo spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Jenže to se už nemusí všem líbit, aby nás druzí považovali za blázny, kteří věří nějakým hloupostem.

Přitom ten dnešní úryvek začíná slovy: „Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší.“ Na mysli ale nemá nejpokročilejší například ve vzdělání nebo v životních zkušenostech. S uznáním takové moudrosti by asi tento svět neměl problém. Zde je ale řeč o nejpokročilejších ve víře, v důvěře Bohu a v otevřenosti pro jeho vedení. To jsou předpoklady pro moudrost pocházející od Boha.

Jenže právě to, když se někdo chce zcela spolehnout na Pána Boha, se často v očích tohoto světa jeví jako pošetilost. Proto Pavel píše, že tu nejde o moudrost tohoto světa ani o moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Je to moudrost od Boha, plná tajemství a skrytá.

Jak se taková moudrost prakticky projevuje, k tomu nacházíme některé příklady i v dnešním evangeliu. Pán Ježíš například říká: „Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.“ Na jednu stranu si můžeme říct: „Já ale proti němu nic nemám. To on má něco proti mně, on má nějaký problém, tak si to on musí chtít vyřešit.“

Boží moudrost nás ale vede k ochotě udělat první krok, i když by ho měl udělat ten druhý. Někdy je ale třeba umět rozlišovat, kdy jsou slova Písma konkrétní a kdy obrazná. V evangeliu totiž dnes zazněla také slova: Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Dokážete si představit, jaký by to byl horor, kdybychom tuto moudrost začali brát doslova? Kdo může říct, že neměl nikdy pokušení dívat se nečistě nebo svou rukou někomu ublížit? Pak by se nejspíš celá církev stala společenstvím mrzáků, když si představíme, kolik by to bylo vyloupaných očí a usekaných rukou.

Myslím, že v tomto případě k pochopení stačí zdravý rozum, ale jedině světlo Kristovy lásky, světlo Ducha svatého, nám může nejlépe ukázat, kdy máme slovo Boží naplňovat doslova a v jakém případě nám stačí obrazné chápání. Protože se ale kdekdo může mylně domnívat, že je veden světlem Boží lásky, je dobré srovnat si to své rozlišení s naukou církve. Uvedení do plnosti pravdy Duchem svatým slíbil Pán Ježíš svým apoštolům a proto má také církev hlavní zodpovědnost za nauku víry.

Učení církve určitě neschvaluje doslovné chápání toho dnešního textu, které by přinášelo sebemrzačení. Pán Ježíš tím ale vystihuje, s jakou důrazností bychom se měli stavět proti pokušení. Zatím co ta lidská moudrost si dokáže mnohé slabosti omluvit, moudrost v duchu evangelia nás někdy vede i k takovým zásadám, kterým se svět vysmívá.

Třeba v situaci, kde si mohou lidé beztrestně nepoctivostí přilepšit je poctivý člověk považovaný za hlupáka. Jak snadné pak je i pro křesťana přizpůsobit se. Nikdo nechce před druhými vypadat jako hlupák. Jenže skutečně moudrému člověku v prvé řadě záleží na tom, jak vypadáme před Bohem. A když pak zůstaneme věrní svému přesvědčení, třeba to aspoň jednoho ze sta trkne, že se přestane posmívat a začne nad tím uvažovat. Tak si nejen zachováme čisté svědomí, ale tím také proudí Kristovo světlo skrze nás do tohoto světa a někomu to pomůže na cestě k Bohu.

Zřejmě nejvíc odmítavě a pohrdavě se dnešní svět staví k zásadám plynoucím z 6. přikázání nesesmilníš. Podle toho se také mnozí dívají jako na bláznovství například na tzv. společenství čistých srdcí, což je hnutí mezi křesťany v řadě zemí světa. Členové se zavazují zacházet se svojí sexualitou důsledně podle 6. a 9. přikázání.

To znamená nezneužívat své tělo pro vlastní uspokojení, prožívat dobu známosti čistě bez sexu až do svatby a v manželství prožívat intimní život v souladu s Božím řádem. Takže nic populárního pro dnešní svět. Moudří tohoto světa najdou řadu argumentů, proč není třeba se něčím takovým řídit. Zřejmě jen člověk, který se dokáže nadchnout pro život s Bohem a pro jeho moudrost, může být schopen jednat tak, že to jiní budou považovat za bláznovství. A myslím si, že každý věřící je postaven před volbu, jestli chce dávat ve svém životě přednost moudrosti lidské nebo Boží. K té správné volbě vždy potřebujeme prosit o sílu a pomoc Ducha svatého.

otec Josef