Promluva z 5. neděle velikonoční

Dokážeme milovat tak, jako Ježíš?

Sk 14,21b-27, Jan 13, 31 – 35

V dnešním prvním čtení a evangelium najdeme důležité předpoklady pro naši cestu do Božího království. Ve Skutcích apoštolů jsme slyšeli povzbuzení k vytrvalosti ve víře, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. Možná ale, že takový překlad v češtině může být zavádějící. Někdo by z toho mohl vyvodit, že se k Bohu dostane díky tomu, když se sám začne bičovat a vymýšlet si nejrůznější formy sebezáporu a trýznění, aby si tím cestu k Bohu zasloužil.

Ve skutečnosti nás ta slova chtějí připravit hlavně na to, že na cestě do Božího království musíme počítat s překážkami, bolestí a utrpením. Nejde ale o to, abychom si trápení vymýšleli sami, anebo v tom viděli hlavní předpoklad naší spásy. Cesta do nebe je přece nezasloužená a Bůh nám sílu ke snášení obtíží a překážek nabízí rovněž nezaslouženě. Taková slova je proto třeba chápat jako povzbuzení k vytrvalosti, abychom se nenechali ničím odradit.

V evangeliu pak slyšíme Ježíšův odkaz, který dává svým učedníkům při poslední večeři: „Milujte se navzájem;; jako jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.“ Pochopitelně to neříká jen apoštolům, ale nám všem. Copak je ale něco takového splnitelné? Kdo z nás dokáže zříci se úplně všeho a prolít svoji krev za druhé lidi? Právě tak totiž Ježíš dokázal svoji lásku k nám lidem. Opravdu po nás chce, abychom se takto navzájem milovali?

Mít lásku jako Ježíš nemusí nutně obnášet fyzicky se zříct všeho včetně vlastního života. Určitě to Bůh neočekává od všech věřících. V to směru je podstatné hlavně duchovní sebeodevzdání. Důležitější je ale to, co Ježíš říká v následující větě: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ Jak si ale po této stránce stojíme? Když například lidé mimo církev přijdou do kostela nebo kamkoliv mezi nás věřící, mají šanci poznat, že naším učitelem a mistrem je Pán Ježíš? Mají možnost udělat nějakou zkušenost s tím, že mezi věřícími proudí Boží láska? Není to někdy spíš tak, že i jako věřící si dokážeme navzájem ubližovat často kvůli úplným hloupostem?

Musíme si poctivě přiznat, že naplňovat takové přikázání nám moc nejde. Jestli se s tím ale nechceme spokojit, bude dobré hledat cestu, co se s tím dá dělat. Aby v našem životě mohla růst moc Boží lásky, k tomu potřebujeme nejdřív v plné míře objevit, kým che být sám Bůh pro nás. A On chce být pro nás tím, kým je milující otec pro své děti. To je první důležitá věc, abychom tomu nejen věřili, ale také objevovali projevy Boží lásky k nám. Dokud nevím, jak se Otcova láska v mém životě projevuje, nemohu z ní ani čerpat.

Druhým předpokladem k tomu, aby mohla láska mezi námi růst, je, abychom nebyli ovládáni a omezováni žádným zlem a hříchem. Ani svým vlastním, ani tím, které nám způsobí jiní lidé. Potřebujeme být vnitřně svobodní od čehokoliv, co by nás mohlo ovládat a spoutávat. A když je něco v našem životě poraněné hříchem, vyžaduje to vnitřní uzdravení. Když nás něco ovládá a spoutává ať zevnitř nebo nějaká forma zla zvenčí, potřebujeme být duchovně osvobozeni, abychom ničemu takovému nepodléhali. To všechno může učinit v našem životě Pán Ježíš, když najdeme způsob, jak ho k tomu všemu pustit a svěřit mu to.

No a třetí důležitá podmínka je být naplněni a proměněni mocí Boží lásky. To je to, co dokázal Duch svatý, když byl seslán na apoštoly. Rozhořel se v nich oheň Boží lásky a oni byli najednou schopni překonat jakékoliv překážky.

Pak už zbývá poslední věc, že člověk je schopen poznat a uvidět, co od něj Bůh v životě očekává a začne to také dělat. Ujme se toho poslání, které pro něj má Bůh připraveno. Bude schopen prokazovat lásku právě tím jedinečným způsobem, pro který byl stvořen.

Takže když to shrneme, abychom mohli milovat druhé jako Ježíš, potřebujme ve svém životě zakoušet vztah lásky Nebeského Otce, být vnitřně svobodní a uzdravení od každého zranění, musíme být naplněni Duchem svatým, a rozlišit, jakým konkrétním způsobem máme lásku podle Ježíšova vzoru uskutečňovat. A to je také to nejdůležitější, oč máme ve svých modlitbách prosit, aby se moc Boží lásky stala nejdůležitější součástí našeho života.

otec Josef