Promluva z 5. neděle v mezidobí

Věříme v sílu modlitby?

Mk 1, 29 – 39

Dnešní evangelium nám nabízí jakýsi průřez Ježíšovy činnosti během jednoho dne a můžeme tam pozorovat, že měl opravdu nabytý program. Sotva vyšel ze synagógy, kde v sobotu učil a hlásal své poselství o Božím království, hned ho volali k Petrově tchýni, která ležela v horečce. Dále čteme, že k večeru se u jeho dveří shromáždilo celé město a mnozí přinášeli nemocné. Jistě péče o tyto lidi nebrala konce. Ke spánku se určitě nějak brzy nedostal, a přesto čteme, že vstal ještě za tmy, aby se na osamělém místě modlil. To byla totiž jediná příležitost, kdy našel čas na společenství se svým Nebeským Otcem v soukromí při modlitbě. I tak ho za chvíli Petr našel se zprávou, že už ho všichni hledají. Ježíš se tedy hned ráno vydává na další cestu, aby se svými učedníky odešel do dalších obcí.

Na co chci v tomto dnešním evangeliu upozornit, je zejména, jak si Ježíš bedlivě hlídal čas na modlitbu. Takže tu máme opět téma, které se dobře hodí k prožívání letošní roku jako roku modlitby. Přestože Ježíš je Božím Synem, stal se člověkem se vším všudy. Proto nutně potřeboval modlitbu jak pro kontakt se svým Otcem v nebi, tak proto, aby dokázal naplnit svoje poslání. Proto neváhá brzy ráno vstát, aby se mohl o samotě modlit. To byl pro něj základ všeho, co pak po celý den činil pro lidi kolem sebe.

Je jasné, že dokud člověk moc nevěří, jaký význam modlitba má a jaký je její účinek, tak se k nějaké důkladnější modlitbě nepřiměje. Jenže dokud se nenaučíme, aby modlitbou byly podepřeny všechny důležité činnosti a oblasti našeho života, ani nemůžeme získat zkušenosti s tím, jak je pro Boží působení naše modlitba rozhodující. Takže takovou zkušenost může člověk získat jen tehdy, když se přiměje k tomu, aby se začal modlit opravdu důkladně.

Já jsem takovou silnou zkušenost získal ve svých 21 letech. Když jsem tehdy prožil intenzivní setkání s Bohem, postupně ve mně narůstala také touha, abych se mohl nějak podílet na rozvíjení víry mezi tehdejší mladou generací v naší farnosti. Jenže u nás v době komunismu žádná činnost s dětmi a mládeží nefungovala a nebylo se čeho chytit. Zkoušel jsem oslovit pár mladých věřících, kteří chodili do kostela, abychom se dali nějak dohromady, ale bez výsledku. Snažil jsem se najít mezi dětmi a mládeží nějaké zpěváky, abychom založili scholu, ale marně. Říkal jsem si, jak je to možné, že jsem dostal tak citelné zážitky s Bohem, ale když se chci pokusit, aby něco podobného zažili i další mladí, tak to hrozně drhne.

V té době jsem také začal sledovat informace o zjevení Panny Marie v Medžugorii a také o tom, jak tyto mladé vizionáře Panna Maria neustále vybízí k modlitbě a půstu. Tak jsem si to snažil vzít k srdci, začal jsem se každý den modlit růženec a každý pátek důkladně postit. A pak jsem mohl krůček po krůčku pozorovat, jak síla Boží milosti začíná působit. Nejdříve se podařilo vytvořit dětskou scholu. Mezitím jsem udělal katechetický kurz a začal se dětem věnovat ve výuce náboženství.  Nějakou dobu jsem se ale cítil v tom svém úsilí a v modlitbách hodně osamocený.

Pán Bůh se ale brzy postaral o dalšího kluka a holku, kteří prožili podobnou zkušenost s Bohem jako já a spolu jsme začali podnikat spoustu věcí. Ale to nejdůležitější bylo, že jsme se téměř každou neděli odpoledne sešli v kostele před svatostánkem a modlili se za všechno to, co jsme spolu podnikali. Všichni jsme nějak došli na to, že není nejdůležitější to, co my vymyslíme a uděláme. Poznali jsme, že základem všeho je právě síla modlitby. Z naší společné modlitby pak vyrůstaly nápady a akce, kde se děti a mladí učili prožívat víru ve společenství.

Proto jsem poněkud skeptický, když věřící kolikrát dělají různé akce, ale nemají potřebu se za to společně modlit. To neznamená, že takové akce nemohou mít úspěch. Jenže nám by nemělo jít tolik o úspěch, jako o to, jak naše úsilí zapadne do Božích plánů. Proto chci poděkovat všem, kdo se v naší farnosti modlí za mladou generaci. Ale věřím, že největší sílu může mít, když se za to začne intenzivně modlit přímo někdo z mladých.

otec Josef