Promluva z 5. neděle v mezidobí

4. 2. 2023

Vy jste solí země a světlem světa

Mt 5, 13 – 16

Minulou neděli nám texty evangelia připomněly, jak nás Ježíš vede, abychom se stali blahoslavenými, tzn. dosáhli věčné blaženosti. Dnes nám však jeho slova ukazují, co je třeba k tomu, abychom tu cestu k věčné radosti a štěstí ukazovali i dalším lidem. V evangeliu slyšíme, jaké naděje Ježíš vkládá do nás jako svých stoupenců a následovníků. Používá k tomu zvláštní podobenství. Říká, že jsme solí země a světlem světa.

Vzpomeňme si na pohádku „Sůl nad zlato“. Král svoji dceru Marušku vyhnal, když mu řekla, že si ho cení jako sůl, protože ta mu připadla tak příliš obyčejná. Chtěl se bez ní obejít, ale pak přišel na to, že se bez ní nedá žít. Když nás Ježíš vyzývá, abychom byli solí země, znamená to, že máme vnášet do světa evangelium, bez kterého se rovněž nedá žít, i když mnozí mají dojem, že se bez něj mohou obejít.

Máme-li tedy být solí země, je třeba si porovnat, jakým způsobem je sůl prospěšná a jak to může souviset s křesťanským životem. Soli stačí docela málo, aby dodala pokrmům správnou chuť. Podobně i křesťanů, kteří jasně vydávají světu svědectví o Kristu a věrohodně do něj vnášejí poselství o spáse, není mnoho. Přesto mohou ve společnosti alespoň udržovat povědomí o skutečných hodnotách života a dodávat lepší příchuť tomu, co náš život naplňuje.

Sůl rovněž dokáže pokrmy chránit před rychlým zkažením. Myslím, že dnes není těžké sledovat názorné ukázky toho, jak rychle podléhají někteří lidé zkaženosti v takové společnosti, kde se nechávají stranou základní morální zásady. Mnozí totiž ztratili motivaci se jich držet. Proto nás Pán vybízí, abychom do světa, který dostává příchuť lhostejnosti a uzavřenosti, vnášeli výraznou chuť dobra a pravdy. To však nelze bez toho, že budeme mít odvahu lišit se v některých oblastech života třeba od většiny lidí.

A to je to, co nám někdy dělá potíže, že se nechceme příliš odlišovat. Odlišnost křesťana však nemusí být nutně nějak okázalá. Jde však o to, skromně, nevtíravě, ale při tom zřetelně přinášet ke všem bez rozdílu Ježíšovo evangelium. Není třeba nikomu nic vnucovat, ale přitom se neskrývat se svými zásadami a postoji.

Dalším výstižným přirovnáním je, že nás Ježíš nazývá světlem světa. Když bych se zeptal, k čemu slouží světlo, asi nás první napadne, že bez světla bychom nic neviděli. Když si ale domyslíme všechny souvislosti, tak je jasné, že světlo slouží životu celkově. Kde neproniká světlo, tam není život. Kdyby na naši zem přestaly dopadat sluneční paprsky, život by zanikl. Proto je světlo symbolem života, kdežto temnota symbolem smrti.

Tam, kde proniká dost světla, je jasně vidět, co je kolem krásného ale také co je v nepořádku. Jen když náš život osvěcuje světlo Kristovo, lze dobře rozeznat, co člověka poskvrňuje. Jakmile se člověk něčím poskvrní, toto světlo mu zřetelně ukáže ošklivost hříchu, kterou mu jinak mravní uvolněnost světa snadno zastíní. Díky tomu světlu je pak přirozené, že máme touhu každé takové poskvrny se zbavit a očistit se. Kdo však zůstává v temnotě, špínu na sobě samozřejmě neuvidí. Je spokojený sám se sebou a zatemnělé svědomí mu nic nevyčítá.

Život věřících by měl proto být jako nastavené zrcadlo, ve kterém je jasně vidět, co je ve společnosti dobré a co ne. Ale i tam, kde je více tmy než světla, stačí malý plamínek, který dokáže vzbudit naději a ukázat správný směr. Intenzita tohoto světla může být u každého křesťana různá podle jeho možností a schopností. Jenom je třeba, aby nedocházelo k tomu, co Ježíš popisuje jako svítilnu postavenou pod nádobu. Svíce pod nějakým takovým poklopem nejen nikomu nesvítí, ale nakonec se udusí a zhasne. Podobně je to s evangeliem u takového člověka, který svoji víru nedává najevo. Světlo Kristovo v jeho životě nutně pohasíná.

Proto je tolik důležité, aby se věřící v tom poslání být světlem světa spojili a vzájemně se podporovali. Osamocený plamínek totiž snadno zhasne, ale velký oheň vytvořený mnoha plameny už tak snadno uhasit nejde. Jenom je třeba přijmout Ježíšovo pozvání  ke spolupráci na spáse světa a dovolit mu, aby si z nás učinil takovou sůl a takové světlo, které bude mít ten správný účinek.

otec Josef

Zpět