Promluva z 4. neděle adventní

Příklad připravenosti Panny Marie

Lk 1, 26 – 38

Dnes se nám 4. neděle adventní propojila se štědrým dnem. Proto je dobré myslet na to, že tento den ještě patří k adventu a teprve půlnoční mší začíná doba vánoční a oslava Ježíšova narození. Takže tato neděle patří ještě k tomu času, kdy vrcholí přípravy na oslavu Ježíšova narození.

Možná ale, že na tuto poslední adventní mši si udělali čas jenom ti, kteří mají jasno v tom, co je na přípravě vánoc to podstatné. Na štědrý den (dopoledne) totiž lidé obvykle mívají jiný program než jít do kostela. Jenže to, co je na přípravě příchodu Spasitele to podstatné, nám připomíná právě evangelium 4. neděle adventní. Pokud chceme prožít vánoce co nejlépe a mít na ně všechno připravené, je to určitě v pořádku, ovšem smysl tomu všemu dá jedině touha být co nejlépe připravení na milosti a dary, které nám přineslo narození Spasitele.

Příklad této připravenosti a otevřenosti nám dává Panna Maria, jak to popisuje dnešní evangelium. Ona to byla, která připravovala vůbec první vánoce v dějinách, a proto bychom měli upřít svoji pozornost právě na ni a více si všímat toho, co pro ni obnášela připravenost na Ježíšovo narození. Když se Bůh rozhodl přiblížit se nám lidem nejdůvěrnějším možným způsobem a přijít na svět v podobě obyčejného novorozeněte, vybral si k tomu nenápadnou dívku v celkem neznámé vesnici. Jemu totiž šlo o to, aby nikoho neohromoval, aby jeho božský majestát zůstal skrytý, protože jedině tak mohl Bůh sestoupit do tohoto světa i na úroveň těch nejposlednějších ze všech.

Sledujeme, že posel Boží, který přichází oznámit narození Spasitele, přistupuje k Panně Marii s velikou úctou. Ta se při tom nepovažuje za nic víc než za nepatrnou služebnici. A v tom lze také hledat důvod, proč si ji Bůh vybral. Ona sotva očekávala, že by měla od Boha nějaké zvláštní poslání a přesto byla schopna nejlépe naplnit Boží vůli. Panna Maria si totiž byla vědoma, že pro Boha vlastně nemůže vykonat nic velkého a pokud se mají dít velké věci, tak to je možné jen tehdy, když to bude dílo Boží a ne její. Navíc uvěřila, že u Boha není nic nemožného a tím otevřela bránu pro příchod Božího syna.

Právě v takovém duchu potřebujeme obnovovat a prohlubovat svoji víru. A součástí takové víry je také umět dát přednost Božím věcem před našimi lidskými starostmi, i když třeba na (zítřejší) dnešní večer ještě není všechno připraveno, jak bychom si představovali. Proto vám přeji, abychom ještě na chvilku během této mše dovedli všechny ty starosti odložit a upřeli pozornost na Ježíše jako zdroj všech potřebných milostí.