Promluva z 4. neděle adventní

Jak proběhla modlitba za Alfu

Mt 1, 18 – 24

Čtení z Písma na poslední předvánoční neděli se už bezprostředně týkají Ježíšova narození. Slyšíme o Josefovi, jehož snoubenka očekává narození dítěte, přestože ještě spolu nezačali žít. Jak došlo k početí u Panny Marie, to přesahovalo možnosti Josefova chápání. Proto už se chtěl smířit s tím, že Maria nemůže být jeho ženou. Když ale Bůh jedná tak, že to přesahuje přirozené lidské myšlení, také si pak lidi, kterých se to týká, vede nějakým výjimečným způsobem.

Proto je to také anděl, který Josefovi ve snu celou situaci vysvětluje. Svatý Matouš pak s vysvětlováním pokračuje, když nám připomíná Izaiášovo proroctví, které jsme slyšeli v prvním čtení. Tento prorok předpovídá právě tu událost, která Josefovi tolik zamotala hlavu, totiž to, že z panny se narodí syn. O narození z panny mluví Izaiáš před králem Achazem. Ten je totiž v té době v ohrožení a Izaiáš radí králi, aby si od Hospodina vyžádal znamení, které mu bude vodítkem.

Achaz má zřejmě malou víru na to, aby čekal pomoc čistě a jen u Boha a proto se vymlouvá, že nechce Boha pokoušet. A tehdy Izaiáš začíná mluvit o tom, jaké přijde od Pána znamení záchrany. Bude to dítě narozené z Panny a jeho jméno bude Emanuel. Slovo Emanuel znamená Bůh s námi, takže právě Bůh, který je s námi, je nejlepší zárukou záchrany.

Achaz byl v pokušení hledat ve svízelné politické situaci pomoc u pohanských králů. Z Izaiášova proroctví ale vyplvá, že jestli Bůh má tu moc, aby se z panny narodilo dítě, také budoucnost Izraele nezávisí na smlouvách s okolními králi, ale na důvěře v Hospodina.

Toto proroctví tedy zapadá jak do situace krále Achaza, tak i o sedm set let později do situace Mariina snoubence. Josef má ukázat, nakolik dokáže důvěřovat Božímu vedení, i když jeho úvahy mu nabízí jiné řešení. On si poté, co byl ve snu osloven andělem, klidně mohl říct, že na nějaké sny nedá a bude se řídit svým vlastním rozumem. Josef však správně vycítil, že tady jde o to, udělat veliký krok důvěry vůči Bohu a přijmout Marii za manželku. Možná ale ještě větší šok pro Josefa byl, že mu Bůh do péče svěřuje samotného Spasitele. Co vy chlapi tady v kostele byste na to asi říkali, kdyby Bůh po vás chtěl něco takového?

Z toho všeho vyplývá, že v podstatných věcech se i od nás jako věřících rovněž žádá jednání na podkladě Božích zaslíbení a ne jen na základě lidské moudrosti. Bůh nám ale ukáže své řešení jen tehdy, když ho u něj budeme hledat.

Myslím si, že právě tento přístup teď potřebujeme při přípravě kurzu Alfa. Proto jsem také nedávno s těmi, kdo se zapojili do příprav, vedl modlitbu zaměřenou právě na to, abychom si vyžádali znamení, podobně, jak k tomu byl vybízen král Achab. Při modlitbě jsme prosili za to, aby nám Bůh prostřednictvím Písma svatého nebo osobního vnuknutí ukázal, jestli se do pořádání Alfy máme pustit. Při modlitbě pak šlo o to buď v duchu naslouchat, jestli nám na mysl přijde nějaký verš z Písma sv., nebo náhodně otevřít Bibli a tam, kam někomu padne pohled, hledat, co by se mohlo týkat naší záležitosti.

Během této modlitby se objevily např. tyto verše: Zj 3, 8 „Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.“ Můžeme tedy věřit, že Bůh nám v tomto směru otevírá dveře. Další text byl: 1 Jan 5, 14 „Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí.“ Takže jsme dostali ujištění, že při modlitbách za Alfu prosíme ve shodě s Boží vůlí. A do třetice Zach 4, 6 „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“ Tím máme potvrzeno, že zdárné uspořádání Alfy namůže být výsledkem lidského úsilí, ale jedině moci Ducha svatého.

Chtěl bych proto moc poděkovat všem, kteří odpověděli na mou nedávnou prosbu o modlitby za rozlišení, zda máme u nás Alfu pořádat. Děkuji všem, kdo si vzal lístek s modlitbou domů, nebo se modlil zde v kostele. Na další poradě, kde mají zastoupení všechny obce, kde sloužím, jsme se dohodli na úvodním setkání, které bude v pondělí 23. ledna na kulturáku ve Vracově. K tomu jsme vytvořili text pozvánky, která bude k dispozici o vánocích.

Nyní budou následovat dvě důležité věci, které může podpořit kdokoliv ve farnosti. První věc je opět modlitba. Lístek s modlitbou za rozlišení je nyní nahrazen modlitbou za pomoc Ducha sv. při uspořádání Alfy. Znovu tedy prosím tuto formu podpory. (Jelikož většina minulých lístků zůstala vzadu na stolku, tak jsem ho nyní dal do lavic, aby to bylo více na očích.) Budu rád, když text využijete třeba při růženci, nebo při kterémkoliv setkání, kde má místo společná modlitba. Kromě toho se každý může modlit na tento úmysl sám kdykoliv zde v kostele, nebo když si lístek vezme domů.

Druhá věc pak je, aby se pozvání dostalo k lidem, kterých se to může týkat. Pochopitelně, že to děláme hlavně kvůli lidem, kteří nechodí do kostela. A kdo jiný by je mohl pozvat, než vy, kteří do kostela chodíte. Když tohle vyslovím, pak většinou slyším reakce jako: Na to nikdo nepřijde, ode mě to nikdo nevezme apod. Jenomže to je věc Boží, a ne výsledek našeho úsilí, jestli někdo přijde. Jenom musíme umět Pánu Bohu nabídnout aspoň to, co můžeme udělat. A jestli je pro někoho obtížné dát někomu pozvánku osobně, tak mu ji může dát do schránky.

Když ale s někým máme mluvit osobně, pak je důležité vědět, co mu máme vlastně říct. Ono vůbec není třeba mluvit o tom, že je to nějaký kurz. Je to prostě pozvání na setkání u stolu a jídla, kde se ve skupinkách lidé zcela volně a neformálně baví o věcech víry. Na tom snad není nic složitého a víc ani není třeba říkat. Pokud si někdo z vás neumí moc představit, jak by se takto lidé měli bavit o víře, tak ten kurs může být užitečný i pro něj, přestože do kostela chodí. Další důvod pro účast těch, kdo do kostela chodí, je ten, že tam půjdou s někým, kdo do kostela nechodí a sám by nešel.

Dnes jsme si připomněli proroctví o dítěti, které má jméno Emanuel, což znamená Bůh je s námi. Ježíš tedy je Bohem, který je s námi a který chce být i s těmi, kteří to zatím nevědí. Zkusme tedy Kristu nabídnout aspoň to, co můžeme, aby se to mohli také dovědět.

otec Josef