Promluva z 33. neděle v mezidobí

Zacházejme s hřivnami po vzoru Panny Marie

Př 31,10 – 31; Mt 25, 14 – 30

Uvažoval jsem nad tím, jak s dnešním evangeliem souvisí první čtení, kde čteme o řádné ženě. Evangelium nás vybízí, abychom dobře hospodařili se svými hřivnami, tedy s našimi schopnostmi, dary a se vším, co je nám svěřeno. První čtení chce zřejmě zdůraznit, jakými hřivnami jsou obdařené právě  ženy. To znamená, že je velmi důležité, aby vše, co je ženám od Boha svěřeno, bylo ženami také plně přijímáno a aby nic z toho nebylo zlehčováno.

Na toto téma jsem četl zajímavé úvahy od Eliase Velly v jedné jeho knize a tak bych se dnes s vámi o ně podělil. On tam mimo jiné upozorňuje na to, aby se ženy nebály být naplno ženami, ale také mluví o tom, že v ženách jsou vždycky v určité míře některé mužské prvky a v mužích některé ženské prvky. Proto se také téma ženského rozměru člověka netýká jen žen, ale také mužů.

Slova Písma svatého pokládají otázku: „Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly.“ O něco dál pak stojí: Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že příkladem takové ženy je na prvním místě Panna Maria.

Ve zmíněné knize je víc postřehů o tom, jak právě Ježíšova matka poskytuje inspiraci ženám pro jejich život. Pán Ježíš se těsně před smrtí obrátil na milovaného učedníka Jana se slovy: „Hle, tvá matka“. Takto Ježíš dává Marii jako matku i nám. Takto ji také máme přijmout do svého života.

Protože Maria je dokonalá žena, která naplno žila svoje ženství; je ženou, v níž nacházíme všechno, čím by žena měla být. Jestli Maria je dokonalá že­na, zřejmě proto ji také Ježíš někdy oslovuje tím slovem „ženo“. Udělal to například na svatbě v Káně Galilejské. To samé se událo na Kalvárii, když ji dal Janovi za matku a říká: „Ženo, hle tvůj syn.“ Nám to zní docela zvláštně. Proč Ježíš Marii nenazývá slovem „matko“, ale používá slovo „ženo“? Jenže On za tím slovem žena zřejmě vidí mnohem víc než my. V Marii nachází vrchol ženskosti a to dává tímto oslovením najevo. To je i důvod, proč ji v životě tak moc potřebujeme.

Otec Vella dále říká, že ženský rozměr neexistuje pouze v každém člověku, ale je i v Bohu. Také v něm na­cházíme oba rozměry – otcovský i mateřský, tedy mužský i ženský. Bůh je nejen náš Otec, ale i naše Matka. Tuto skutečnost krásně vyjadřují různé texty Písma svatého. Například v knize Izaiáš (49,15) Bůh ří­ká: „Cožpak může žena zapomenout na své pacholátko, nesli­tovat se nad plodem vlastního života? I kdyby ona zapomněla, já na tebe nezapomenu.“ Sám Bůh se tu představuje jako mat­ka, která k sobě tiskne své dítě.

No a v jeho rukách se Panna Maria stala mistrovským dílem. Ona sama se nestala svatou, ale dovolila Bohu, aby ji svatou učinil. Ve svém životě po té viditelné stránce nevykonala nic výjimečného a její život byl docela jednoduchý. Jen dovolila Bohu, aby dělal svou práci, a nekladla mu žádné překážky.

Vše uchovávala a nosila ve svém srdci. To je právě ženský pr­vek: uchovávat všechno v srdci. To znamená, že i když kolikrát nevěděla, jaký smysl má to, co se kolem ní děje, uchovávala si to v sobě jako Boží plán, kterému rozumí On.

Nic neodmítala, nic nezanedbávala, ale všechno uchovávala v srdci, a co je v srdci, to se přenáší do života. Až když nám myšlenky přejdou do srdce, začneme je uskutečňovat. Abychom tedy mohli naplnit Boží plán, potřebujeme srdce matky.

Když Bůh stvořil lidské bytosti, stvořil je v souladu se svým plánem jako muže a ženu, aby se jejich vlastnosti vzájemně doplňovaly. No a vrchol ženského rozměru člověka se nachází v Marii, protože ona jediná mu dovolila dokonale na­plnit plán, který pro ni vytvořil.

Každý z nás, ať muž nebo žena, se můžeme hodně naučit od Mariina vzoru ženství. S Ježíšem se totiž potřebujeme sjednocovat skrze osobní zkušenost s ním. A kdo mohl mít důvěrnější osobní zkušenosti s Ježíšem než jeho matka? Proto nás ona také může spolehlivě uvádět do Ježíšovy blízkosti. To je mnohem důležitější než mít množství vědomostí o něm. Maria je k tomu ta nejpovolanější, vždyť celý její život byl jednou velkou osobní zkušeností s Ježíšem.

Vztah Marie k jejímu Synu je příkladem i pro naše mezilidské vztahy. Bohužel se často setkáváme s narušenými a rozvrácenými vztahy. Člověk si často neví rady s tím, jak tyto rozbité vztahy proměnit a uzdravit je? Pokud bychom se pokoušeli řešit všech­ny problémy v této oblasti pomocí mužské přirozenosti podáváním logických důkazů, ro­zumovým zdůvodňováním a argumentováním – proč to ano a proč tamto ne -, asi by to nikam nevedlo. K napravení vztahů totiž člověk potřebuje ženský přístup k věci, tedy postoj citlivosti, vnímavosti a intuice. A pokud je Maria vzorem ženství, právě ona nám tu může pomoci nejlépe. Ona také nejlépe naložila s hřivnami, které jí Bůh svěřil, a proto se mohla stát Matkou Spasitele.

Proto se jí můžeme držet jako vzoru v tom, abychom i my své hřivny uměli dobře využít a neměli je někde zakopané jako ten třetí služebník v dnešním evangeliu.

otec Josef