Promluva z 30. neděle v mezidobí

Jaké budou letos „Dušičky“ – Mt 22,34-40

V dnešní úryvku z evangelia čteme, jak chce farizej a znalec zákona dostat Ježíše do úzkých otázkou: „Které přikázání je největší?“ Z našeho pohledu je to sice naprosto jasné, ale z pohledu zákoníků se ta snaha znemožnit Ježíše nemusela jevit jako nereálná. Oni totiž spočítali, že v Mojžíšově zákoně a prorocích je 248 příkazů a 365 zákazů. Přitom si byli příliš jisti svými podrobnými znalostmi a čekali, že Ježíš jako nějaký potulný kazatel na tomhle ztroskotá. Farizeům však přes podrobnou znalost zákona unikal jeho smysl. Ježíš naopak pěkně vystihuje, že jakékoliv přikázání má hodnotu pouze tehdy, je-li projevem lásky k Bohu a k bližnímu.

Z toho vyplývá, jak zaznělo z Ježíšových úst, že máme milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a bližního jako sebe. Dalo by se zeširoka rozebírat, co všechno to obnáší mít takovou lásku. Jenže za týden máme památku zesnulých a proto by neměla zůstat stranou starost o to, jak můžeme prokazovat lásku k těm bližním, kteří nás už předešli na věčnost. A s tím souvisí otázka:

Jaké vlastně budou letos „Dušičky“?

Mnozí lidé si myslí, že na zesnulé sice můžeme myslet a vzpomínat, ale už nemáme možnost jim lásku nějak prakticky prokazovat. Jenže pohled naší víry je jiný. Pán Bůh nám křesťanům totiž svěřil do rukou možnost, jak můžeme duším v očistci pomáhat v tom, čím mají ještě projít, než budou připravené přijít do věčné Boží slávy. Tuto formu pomoci, nazývanou „plnomocné odpustky pro duše v očistci“ máme k dispozici v dušičkovém týdnu od 1. do 8. listopadu. No a projevem naší lásky k bližním je, když se snažíme i našim zesnulým takto pomáhat.

Někteří věřící ale za současné situace mohou ve snaze o získávání odpustků rezignovat, což by bylo škoda. Prokázat lásku k bližním v očistci totiž není závislé na tom, zda můžeme být na mši svaté. Jenom je třeba se zajímat o to, jaké v tom směru máme možnosti, i když na mši být nemůžeme.

První podmínkou je být ve stavu milosti posvěcující, tzn. nemít duši zatíženou těžkým hříchem a nelpět na žádném ani lehkém hříchu. Každý kněz by měl i v dnešní situaci umožnit věřícím svátost smíření a za tím účelem individuálně přístup do kostela nebo na faru. Proč je v tomto případě důležitá svátost smíření? Když jsme od Boha sami přijali milost očištění duše a odpuštění hříchů, může být i naše modlitba za duše v očistci prospěšnější ohledně jejich očištění. Je to podobné, jako když matka chce umýt své dítě, tak při tom nemůže sama mít špinavé ruce.

Další podmínkou je svaté přijímání. S každým svatým přijímáním můžeme získat novou milost pro další duši v očistci. Jestliže se totiž s vírou spojíme s Pánem Ježíšem ve svátosti Eucharistie, můžeme se jakoby podělit o tuto milost, aby i propojení duše v očistci s Kristem mohlo růst. Proto je třeba zajímat se o to, kdy je možné přijít k přijímání i mimo mši svatou.

V našem kostele je nyní možnost přijít ke zpovědi i k přijímání před nedělní mší sv. a dále v neděli, v pondělí, v pátek a v sobotu vždy od 17 do 18 hod.

Kromě toho se máme pomodlit na úmysl Svatého otce. Jemu je svěřena pravomoc za to, co a jak církev využívá ve prospěch spásy lidí. Proto je dobré připojit se k tomuto úmyslu, aby i přímluva celé církve prospěla duším v tom, co ke spáse potřebují.

Nakonec je samozřejmě důležitá naše vlastní modlitba za zemřelé. 1. a 2. listopadu k tomu lze využít návštěvu kostela a k modlitbě za zesnulé připojit Otče náš a vyznání víry. Až do 8. listopadu je možné tyto milosti duším vyprošovat při modlitbě na hřbitově.

Tohle všechno tedy máme k dispozici i při všech současných omezeních. „Dušičky“ jsou tedy pěknou příležitostí ukázat, jestli naše víra, naděje a láska opravdu sahají až za hranici pozemského života a smrti.

P. Josef Zelinka