Promluva z 3. neděle velikonoční

Druhý zázračný rybolov

Sk 5, 27 – 32, 40 – 41; Jan 21, 1 – 19

V prvním čtení i v evangeliu zřejmě nejvíc figuruje postava apoštola Petra. Ve Skutcích apoštolů čteme, jak Petr stojí neohroženě včele apoštolů, když je jim vyhrožováno židovskou veleradou a mají zákaz hlásat Ježíšovo evangelium. Navzdory trestu zbičováním se nebojí říct, že je třeba více poslouchat Boha než lidi. Takže je na místě otázka, kde se v Petrovi vzala ta odvaha, když ještě nedlouho před tím Pána Ježíše ze strachu třikrát zapřel.

Myslím, že je za tím výsledek vývoje, jejíž určitou část máme i v dnešním evangeliu. Po Ježíšově vzkříšení bylo ženám řečeno, aby učedníci odešli do Galileje, a tam se mají s Ježíšem setkat. Dnes jsme slyšeli o sedmi z nich, kteří v Galileji dorazili ke Genezaretskému jezeru. Oni tam přišli, aniž by věděli, kde by se měli s Ježíšem potkat a co tam vlastně mají dělat. A tak se prostě pustili do toho, co někteří z nich dobře ovládali. Petr řekl, že jde lovit ryby a ostatní se přidali. Jenže nic nechytili.

A najednou se opakuje situace z doby, kdy Pán Ježíš při prvním zázračném rybolovu povolal Petra mezi své učedníky a tehdy oni taky celou noc nic nechytili. Až na Ježíšův pokyn ke vhození sítě do vody tehdy i nyní byla síť plná ryb. Tenkrát Pán Ježíš řekl Petrovi: „Učiním z vás rybáře lidí.“ Ale až poté, co Petr a jeho učedníci prošli Ježíšovou školou a řadou potřebných zkušeností, mohli se do tohoto poslání opravdu pustit. Až po tomto druhém zázračném rybolovu Pán Ježíš přenechává Petrovi ono apoštolské poslání. Přitom mu říká: Pas mé ovce, pas mé beránky.

Zajímavý je záznam velmi přesného údaje, že těch ryb bylo 153. Někteří vykladači Písma sv. v tom hledají nějaký symbolický význam. Mě ale napadlo, že je to spíš zajímavý údaj, který má podtrhnout věrohodnost evangelia. Dokážu si představit, jak učedníky překvapil tak velký úlovek a když už se to stalo podruhé, někoho z nich napadlo, aby ty ryby spočítali. Když by se pak později mluvilo o velkém počtu ryb, každý by si to množství mohl představovat jinak a také by bylo možné zpochybňovat, jestli šlo skutečně o mimořádný úlovek. Možná k tomu zpochybňování došlo po tom prvním zázračném úlovku, a učedníci mohli litovat, že ty ryby nespočítali. Takže se z toho nyní mohli poučit a jakmile pak měli ty ryby přesně spočítané, mohli se chlubit konkrétním údajem. Ten potom apoštol Jan uvedl i ve svém evangeliu.

Důležitější ale v této části evangelia je, co se událo ve chvíli, kdy je Petrovi svěřeno poslání hlavního pastýře věřících. Ježíš se ho třikrát ptá: Petře, miluješ mě? Až to Petra zamrzelo, že se ho třikrát dokola ptá na to samé. Jenže Ježíš mu tím také připomněl, jak se Petr docela nedávno před jeho ukřižováním holedbal, že s ním půjde i na smrt a vzápětí třikrát popřel, že ho zná. To všechno ale byla důležitá součást Petrovy formace.

Ježíš Petrovi nepřipomíná jeho trojí zapření proto, aby ho znemožnil. Vždyť mu při tom svěřuje vedení celé církve. Petrovi však musí být jasné, že Ježíš si ho vybral navzdory jeho slabosti a selhání. Bylo však třeba, aby se on i ostatní apoštolové začali spoléhat zcela na Boha a aby to byl Duch svatý, který bude působit v jejich životech a skrze ně v tomto světě. Proto bylo důležité, aby prošli takovými zkušenostmi, při kterých narazili na to, v čem jsou slabí, bezmocní a v čem proto nutně potřebují sílu Ducha svatého. Tato moc Boží přicházející z výsosti pak naplňovala jejich apoštolskou službu takovým nadšením a horlivostí, že byli dokonce rádi, když mohli snášet pro Ježíše něco náročného. Konkrétní příklad o tom, jak byli apoštolové zbičování, jsme slyšeli v prvním čtení.

Z toho plyne, že pro Ježíše ani žádná naše slabost a selhání není překážkou, aby s námi počítal ve svých plánech. Jen se nesmíme svými nezdary a pády nechat odradit. Z toho všeho se máme hlavně poučit a tím víc hledat, jak se Bohu více odevzdat.

Ta slova: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi,“ je dobré věrně naplňovat v obyčejných a všedních životních situacích. Nejde jenom o situace útlaku a pronásledování. To je předpoklad, abychom si v naší společnosti udrželi sílu evangelia, a nenechali se odradit tím, že nás pořád ubývá a Boží řád bere stále méně lidí vážně.

Pán Ježíš, když svěřil poslání pastýře všech věřících Petrovi, současně mu slíbil, že církev, kterou na něm zbuduje jako na skále, pekelné mocnosti nepřemohou. Pokud ale chceme opřít o tento příslib svoji víru, je třeba připojit se mimo jiné svým dílem odpovědnosti i k tomu, komu bude nyní toto pověření pastýře celé církve předáno. Ve středu začne konkláve neboli volba nového papeže. Proto je důležité, když se nyní celá církev spojí v modlitbách za dobrou volbu papeže. Na internetu je například nyní možné přihlásit se stránky, kde si každý může vylosovat jednoho z kardinálů, za kterého se bude modlit, aby byl při volbě veden Duchem svatým. Hlavně ale prosme našeho Pána, abychom se podobně jako apoštolové nenechali ničím odradit a navzdory všem úkladům a nesvárům v dnešním světě vytrvali na cestě do Božího království.

otec Josef