Promluva z 3. neděle velikonoční

Jak se lze setkat se vzkříšeným Ježíšem

Sk 2, 14 – 28; Lk 24, 13 – 35

V prvním čtení i v evangeliu máme příklad toho, co se děje, když do života člověka vstoupí zmrtvýchvstalý Ježíš. Zvlášť pokud to přijde nečekaně a najednou, tak to může být pořádná pecka. Slyšeli jsme o dvou učednících, kteří odchází z Jeruzaléma právě v ten den, kdy Ježíšův hrob zůstal prázdný. Zkušenost s Ježíšovým tragickým koncem byla natolik zdrcující, že jejich naději nemohla obnovit ani zpráva o prázdném hrobu. Nějaké možnosti vzkříšení zřejmě nedávali žádnou šanci. Tím pro ně všechno skončilo, a zcela se jim vytratil smysl všeho toho, co s Ježíšem prožili.

Za této situace se k nim připojuje vzkříšený Ježíš, ovšem jeho momentální podoba učedníkům nedovoluje, aby ho poznali. Ježíš by se jim mohl rovnou dát poznat, ale on chce ukázat, že k tomu, aby člověk v takové situaci neztrácel naději, není nezbytné vidět na vlastní oči vzkříšeného Krista. Víru je možné založit už na tom, co je obsaženo v Písmu svatém. To si také mají učedníci srovnat s tím, co sami s Ježíšem do té doby prožili. Proto jim vysvětluje, že všechno to, co se událo, je naplněním mnohých míst v Písmu Starého zákona a na základě toho by učedníci mohli uvěřit v Ježíše jako Spasitele.

Správné pochopení Božího slova připravilo v jejich srdci půdu k tomu, co se stalo potom. Najednou při lámání chleba se jim otevřeli oči a oni poznali, že Ježíš žije a že je tam s nimi. Tato zkušenost je nesmírně důležitá pro každého věřícího křesťana. Také my musíme nejprve pochopit, co nám Ježíš říká skrze Písmo svaté. Teprve pod vlivem správně přijatého Božího slova můžeme poznat, jakým způsobem je živý Ježíš přítomný v našem životě.

Snad právě proto dal Ježíš učedníkům prohlédnout až ve chvíli, kdy rozlámal chleba, aby upozornil, že to je ten důležitý okamžik, ve kterém máme vnímat jeho blízkost a přítomnost. V okamžiku, kdy se při mši svaté pozvedá a rozdává svaté přijímání, je Ježíš skutečně mezi námi živý a přítomný podobně, jako tehdy v Emauzích při lámání chleba.

Pak je důležité hlavně to, co tato zkušenost s učedníky udělala a že způsobila naprostý zvrat. Představte si, že šlapete kdoví kolik hodin pěšky, konečně spočinete večer u stolu a někdo by vás poslal v noci zpátky. Když budeme slušní, tak mu řekneme, že spadl z višně, nebo ho rovnou pošleme někam. Přesto i když už byla pozdní hodina, tyto dva nemohlo nic zadržet, aby se co nejdřív vrátili do Jeruzaléma. Ještě tu noc byli zpátky mezi apoštoly, aby jim mohli povědět, co se jim přihodilo a nepromeškali nic z toho, co bude následovat.

Setkání s Ježíšem způsobilo, že oni nemohli zůstat stranou toho, kde jde o věci Boží. Už je nemohlo nic zadržet, aby i oni se mohli podílet na všem, co se díky Ježíšově vítězství nad smrtí bude dít v rodící se církvi.

U těch dvou učedníků vidíme, že jedině setkání s živým Ježíšem dá člověku tu správnou motivaci, aby se začal podílet na tom, čím církev žije. Jenom on sám nás může nadchnout pro věci Boží. Je ovšem třeba vzít si příklad z učedníků, kteří nenechali odejít toho, kdo jim vysvětloval smysl Písma svatého. Když chtěl jít Ježíš dál, pozvali ho k sobě domů a tehdy se jim dal poznat. Až když věnovali důkladnou pozornost tomu, jak Boží slovo zapadá do jejich života, poznali i to, že Ježíš je mezi nimi.  To jim pak také dalo sílu vrátit se do Jeruzaléma a připojit se k apoštolům.

V prvním čtení máme zase zprávu o prvním Petrově veřejném hlásání v Jeruzalémě. To už bylo v den Letnic po naplnění Duchem svatým. Když apoštolové dostali pomoc a sílu Ducha svatého, první o čem s lidmi mluvili, bylo Ježíšovo zmrtvýchvstání. Tato zkušenost je nejsilnější a přímo žene učedníky do ulic města k dalším a dalším lidem. Zkušenost s živým Ježíšem a s Duchem svatým, kterého nám posílá, je hnací silou, aby člověk se svou vírou už nezůstával uzavřený někde v soukromí.

To vše nám ukazuje, že i dnes můžeme získat vlastní zkušenost s tím, že Ježíš je živý. I když ho nevidíme svýma očima, podobně jako ho celou cestou do Emauz neviděli ti dva učedníci, můžeme se s ním osobně setkávat skrze jeho slovo a při lámání chleba tedy skrze eucharistii.

Když si apoštolové a první křesťané uvědomili, že tento zvláštní způsob Ježíšovi přítomnosti je jim k dispozici pokaždé, když budou takto rozdělovat chléb a víno, není divu, že se za tím účelem začali scházet každý den. Tak vznikla i praxe sloužit každý den mši svatou. Kdo už nějak svým srdcem poznal Ježíšovu blízkost v eucharistii, tomu už nikdo nemusí vysvětlovat, proč by měl jít v neděli na mši svatou. Ten k tomu naopak rád využije příležitost i ve všední dny. U emauzských učedníků máme inspiraci jednak v tom, jak oni nenechali Ježíše minout jejich dům a mohli objevit jeho přítomnost zcela novým způsobem. A potom i v tom, jak spěchali, aby byli tam, kde se začal rodit život církve. Jestli se tedy i my chceme setkávat s živým Ježíšem, máme tu možnost především skrze Boží slovo, Eucharsitii a tím, že se budeme podílet se na poslání církve.

otec Josef