Promluva z 27. neděle v mezidobí

2. 10. 2021

Je růženec jen jednoduché opakování bez hlubšího smyslu?

Mk 10, 2 – 16

Nacházíme se na začátku měsíce října, který je v katolické církvi zaměřený na modlitbu růžence. Je to modlitba mnoha staletími osvědčená, ale také často nepochopená a nedoceněná. Někomu se může růženec jevit jako primitivní jednoduché opakování zdrávasů bez hlubšího smyslu. V dnešním evangeliu jsme ovšem slyšeli jednu myšlenku, která může být pro správné využití této modlitby docela podstatná.

Ježíš říká učedníkům: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Malé dítě, když se naučí nějakou říkanku nebo písničku, tak je schopné ji opakovat pořád dokola a má radost z toho, jak to umí a jak to zní. Podobně je to s jednoduchým opakováním zdrávasů, které může získat tím větší význam, čím více bude mít člověk při takové modlitbě postoj dítěte.

Tato modlitba se začala více používat zejména díky řádu Dominikánů, ale asi největší vliv na její rozšíření měly události, které vedly zavedení svátku Panny Marie Růžencové, který je 7. října. V první polovině 16. století rozšiřovalo Turecko úspěšně své panství do Evropy. Křesťanský kontinent začal být vážně ohrožován. V té době se sultánovi podařilo dobýt Bělehrad a následovalo několik výprav proti Uhrám. Křesťanské vojsko v čele s Ludvíkem Jagellonským bylo v roce 1526 poraženo. Námořní bitvy byly završeny úplnou porážkou španělského loďstva.

Tehdy se rozhodující silou pro obranu Evropy stala církev v čele s papežem Piem V. Ve druhé polovině 16. století se mu podařilo vytvořit Svatou ligu z Církevního státu, Benátek a Španělska. Věřící v ohrožených zemích byli vybízeni k vytrvalým modlitbám zejména svatého růžence za obranu před islámem. 7. října 1571 došlo u Lepanta ke čtyřhodinové bitvě, ve které byla velká přesila tureckého loďstvo úplně poražena. Turecká nadvláda ve Středozemním moři skončila a zároveň se podařilo zlomit proslulost turecké nepřemožitelnosti.

Výsledek bitvy připisoval Pius V. neustávající modlitbě růžence a proto ustanovil v den vítězství svátek Panny Marie Růžencové. Jedinečnost této modlitby spočívá v tom, že si při ní připomínáme všechny základní události spásy, které se v Kristu uskutečnily od jeho panenského početí. Z toho také vyplývá, že v centru růžence nestojí Panna Maria, nýbrž sám Ježíš. Každé Zdrávas Maria je zaměřeno na Ježíše, aby nás více přiblížilo jeho narození, životu, utrpení i oslavení. Jednoduchou recitací Zdrávasů máme být spolu s Marií vtaženi do hlubšího poznání všeho, co pro nás Pán Ježíš má znamenat.

Přitom ani nemusíme mít výčitky, když se nedokážeme důkladně soustředit na jednotlivá tajemství růžence. Kolikrát stačí úmysl, že tímto způsobem chceme být v Boží blízkosti a vytváříme tak prostor, aby Bůh mohl vstupovat do naší mysli i do srdce. Mockrát se mi potvrdilo, že jsem měl na srdci nějakou starost, a právě během modlitby růžence mi začaly přicházet myšlenky na to, jak se tou věcí zabývat nebo jak se k ní postavit. Takže už jsem vůbec nemyslel na to, co se modlím, ale věřím, že skrze tuto modlitbu si sám Pán usměrňoval moje myšlenky, kam bylo třeba.

Víme však velice dobře, jak snadno se růženec stane mechanickým opakováním. Proto je důležité pochopit, že při opakování Zdrávasů nejde o opakování stále toho samého. Když matka přivede na svět druhé, třetí či další dítě, nikdy neopakuje narození toho prvního dítěte. Pokaždé je tu nové dítě. Tak je to i s růžencem. V každém Zdrávasu přichází nové požehnání a zdroj nové milosti.

Když člověk drží v rukou motyku a má zkypřit půdu, nestačí kopnout jednou, ale nesčetněkrát. Každé nové máchnutí tou motykou, které se musí tolikrát opakovat, má vždy nový význam pro další kousek země. Tak i každý Zdrávas během modlitby růžence má svůj zvláštní význam pro zkypření půdy v našem srdci, aby do něj mohly být zasévány stále nové Boží milosti.

Pán Ježíš říká: „Proste a dostanete, hledejte a naleznete, tlučte a otevře se vám.“ Když nám opravdu na něčem záleží, mělo by to být poznat i v našich modlitbách. Pokud někdo utrousí nějakou prosbičku, aby si uklidnil svědomí, že se nezapomněl pomodlit, stěží tu lze očekávat nějaké velké Boží milosti. Když se však na nějaký úmysl modlíme růženec, tam už se daleko lépe ukazuje, nakolik nám opravdu záleží na tom, oč prosíme a kolik důvěry Pánu Bohu umíme vzbudit.

Jistě se můžeme růženec modlit na nejrůznější úmysly. Vždycky však mějme na paměti, že touto modlitbou se především můžeme v doprovodu Panny Marie my sami stále více přibližovat našemu Pánu Ježíši Kristu.

otec Josef

Zpět na titulní stránku