Promluva z 27. neděle v mezidobí
1. 10. 2022Co znamená prosba o více víry?
2 Tim 1, 6 – 13; Lk 17, 5 – 10
Dnešní evangelium začíná prosbou apoštolů o více víry. Napadlo vás taky někdy, že bychom potřebovali více víry, ale že vlastně nevíme, jak nato? A Pán Ježíš, když má odpovědět, místo aby řekl, co lze udělat pro větší víru, stáčí řeč na vztah služebníka k jeho povinnostem. Nejdřív sice uvádí příklad o moruši, kterým chce obrazně vyjádřit, co dokáže velká víra, ale pak zdánlivě téma víry opouští. A člověk má pocit, že se o tom, jak získat větší víru, nic nedověděl. Jenže v té Ježíšově řeči o služebníkovi je možné úzkou souvislost s velikostí víry přece jen vytušit.
Ježíš vede své učedníky k pochopení, že není to nejdůležitější, jestli se velikost víry projeví nějakým mimořádným Božím zásahem. Spíš chce ukázat, jak má člověk o prohloubení víry usilovat a jak se má víra projevovat v běžném životě. Mluví o člověku, který když udělá vše, co mu bylo přikázáno, je v podstatě jenom obyčejným služebníkem. I takto nějak se může víra projevovat, že si věřící plní to, co je jako křesťan povinen dělat. Dokud ale jako hlavní projev víry vidíme pouze splnění náboženských povinností, stavíme se skutečně do role pouhých služebníků.
V Janově evangeliu však nacházíme důležitá Ježíšova slova, která zní: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce.“ Ježíšovi jde o to, aby se naše víra dostala na úroveň přátelství s Bohem. Služebník, ten udělá jenom to, co má přikázáno. Ovšem v opravdovém přátelství člověk nedělá jenom to, co musí, ale především to, čím chce své přátelství vyjádřit.
Když pak máme toto přátelství s Kristem přirovnat k přátelství mezi lidmi, je jasné, že ne každé přátelství je jako příklad použitelné. Přátelství vzniká na základě určitých sympatií, kdy se lidé cítí být takovým vztahem nějak obohacováni. Jenomže velmi vratkým přátelstvím je, když je založeno pouze na tom, jaké výhody to člověku přináší. Jakmile takový přítel přestane být pro toho druhého užitečný, pak už se zájem o přátelství vytrácí.
Přátelství takovéto úrovně, tedy z jakési vypočítavosti, není tím, o které Ježíš mluví. Skutečné přátelství se nejvíce prověří, když se jeden z přátel třeba na nějakou dobu vzdálí, nebo nastane nějaký konflikt. A teprve, když přátelství překlene takové období a vytrvá, potvrdí se tím jeho opravdovost.
K podobné úrovni přátelství s Bohem máme jako věřící směřovat. Je to takový život víry, že někdy díky Bohu prožíváme chvíle velmi obohacující pro naši duši, ale pak máme zůstat Božími přáteli i tehdy, když máme dojem, jakoby se Bůh z našeho života vytratil. Ježíš nás chce naučit takové víře, která se podobá věrnému přátelství i v těžkých zkouškách.
Co je dále důležité pro takové rozvíjení přátelství s Ježíšem, to nám v listě Timoteovi připomněl apoštol Pavel. On píše: „Oživ zase plamen Božího daru, který ti byl dán. Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána. Měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, tobě svěřený poklad opatruj skrze Ducha Svatého.“
Jestli tedy naše víra a láska za něco stojí, pak je to vše pro nás jako drahocenný poklad. Jedině pak je také křesťan schopen veřejně vyznávat svým životem Krista. A když je naše svědectví o víře v Boha věrohodné, můžeme tím i dalším lidem pomáhat, aby tento poklad víry také nalezli.
Před dvěma týdny jsem mluvil o tom, že v mnoha zemích po celém světě pomohly lidem k nalezení víry tzv. kurzy Alfa. Na setkání s farní radou bych proto připravil video prezentaci o těchto kurzech a rád bych pozval i další zájemce, kteří by o tom chtěli vědět něco víc. Toto setkání by mohlo být v týdnu po hodech. Účast na tomto setkání neznamená, že se tím člověk k něčemu zavazuje. Teprve když to někoho zaujme a bude cítit, že by v tom směru mohl něčím přispět, budeme se zabývat další spoluprací.
otec Josef
Zpět na titulní stránku