Promluva z 25. neděle v mezidobí

19. 9. 2022

Jak pojmout přípravu na biřmování?

1 Tim 2,1-8; Lk 16, 1 – 13

Když jsem byl v kněžském semináři, kolikrát se mezi bohoslovci vyskytly nějaké úsměvné parafráze úryvků Písma svatého. V dnešním evangeliu jsme třeba slyšeli slova nepoctivého správce: „Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám.“ A pak pokračuje, na co přišel. Když někdo z bohoslovců chtěl odlehčit téma, proč se chce stát kněze, použil třeba ten dnešní úryvek takto: „Řekl jsem si, co si počnu. Kopat neumím, žebrat se stydím. Vstanu a půjdu do kněžského semináře.“

Samozřejmě jsem přesvědčený, že většina jde na kněze, protože si je zavolal sám Pán a ne proto, že se na nic jiného nehodí. Kolikrát se spíš z lidského hlediska může zdát, že se na kněze naopak nehodí takový či onaký člověk. Každopádně jedině Pán Bůh nejlépe ví, na co se kdo hodí a jak si koho může použít. A to se týká také toho, na co se kdo hodí v životě farnosti.

Proto bych se dnes zaměřil na slova apoštola Pavla, která zazněla při druhém čtení. On říká, že Bůh chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Taky ale mluví o tom, jak k tomu může přispět každý, komu to leží na srdci. Pavel zde napsal: „První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti.“

Prostě nejdůležitější věc, aby jakákoliv činnost pomáhala lidem k záchraně a poznání pravdy, je modlitba. Když budou naše bohoslužby perfektně připravené, když budeme mít schopné lidi na pořádání skvělých akcí, když budeme poskytovat nejrůznější formy pomoci, ale nebudeme se při tom otevírat Božímu duchu a hledat jeho vůli, nemusí to k záchraně pomoci naprosto nikomu.

Na druhou stranu když se najdou lidé, kteří se cítí být slabí a málo schopní, ale dokáží se spojit v modlitbách, skrze ně pak Bůh může konat velké věci. A o tom bych chtěl mluvit v té souvislosti, že nastal čas, kdy by mohla v obcích, kde působím, začít příprava na biřmování. Já ale nechci dělat přípravu tím stylem, že to má farář sám na starost, protože takové věc by měla ležet na srdci všem, kdo spolu s  Ježíšem chtějí, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.

Proto bych vám rád řekl, jakou mám zkušenost s přípravou, kde se vytvoří tým lidí, který se na prvním místě za takovou věc spolu modlí a potom se taky s pomocí Boží pustí do díla. Tato zkušenost se týká tzv. kurzu Alfa a následně přípravy křtů dospělých i biřmování. V mé bývalé farnosti jsem zažil, jakým požehnáním může být, když takový tým uspořádá kurz Alfa, což je evangelizační akce, která už mnoha lidem na celém světě pomohla k víře v Boha. Kurz je určen buď pro věřící, kteří třeba nemají příliš jasno v základech víry, nebo pro hledající či nevěřící, které nabízené otázky zajímají. Takový kurz je založený na tom, že zájemci se pozvou na večeři a ve skupinkách u stolu se neformálním způsobem baví na určité téma. Nejprve lidé spolu povečeří, po jídle si poslechnou nějaké téma ohledně základů křesťanské víry a pak o tom spolu zcela volně debatují. U každého stolu je ovšem dvojice z týmu pořadatelů, kteří prošli potřebnou přípravou na to, jak se s lidmi bavit, aby to plnilo svůj účel. Tak proběhne deset setkání.

Já jsem nejdřív nenašel moc lidí, kteří by se na pořádání něčeho takového cítili, ale protože jsme se za to nejdřív nějakou dobu modlili a vyprošovali si pomoc Ducha svatého, tak se to podařilo uskutečnit. Pozvání pak přijalo tolik lidí, že to bylo maximum, co se vešlo do farního sálu. Právě z absolventů tohoto kurzu se pak našli někteří zájemci o křest, přípravu na svaté přijímání a pak i biřmování. V řadě farností se přípravy na biřmování účastní pouze mládež od 15 let. My jsme ale pak měli na přípravě na biřmování více lidí lidi středního věku, rodiče, kteří se nechali pokřtít i se svými dětmi, ale také seniory.

Proto mám v hlavě myšlenku, že před tím, než začne příprava na biřmování, by se i zde mohl zkusit kurz Alfa. Mám pocit, že mezi mládeží moc zájemců o biřmování není, ale co když se najdou zájemci i v jiných věkových kategoriích? Pochopitelně není možné to, co se osvědčilo v nějakém městě, kopírovat v jiném prostředí. Ale i kdyby to někdo chtěl použít ve srovnatelných podmínkách, vždycky je třeba nechat se vést novým způsobem Duchem svatým a ne něco kopírovat.

Podstatné je, jestli se najdou lidé, kteří se budou chtít sejít, aby se za to spolu modlili a společně pak uvažovali o realizaci. Velmi důležité jistě je, když se modlí i ostatní, kteří se na realizaci nepodílejí. Ale vedení Duchem svatým potřebují hlavně ti, kdo se do toho pustí. Výhodou může být, že by nám několik zkušených lidí bylo ochotno jezdit pomáhat s přípravou i realizací. Nemělo by ale velký význam, když by za námi jezdili cizí lidé a místní se nezapojili. Proto bych se na to téma chtěl začít postupně bavit ve farní radě nebo s dalšími farníky, které by taková myšlenka zaujala.  Už nyní ale může být přínosem modlitba každého jednotlivého farníka na tento úmysl.

o. Josef

Zpět na titulní stránku