Promluva z 24. neděle v mezidobí

Jak vytvořit farní rodinu?

Jak 2,14-18; Mk 8, 27 – 35

Vidím jako moc dobré, když se ve farnosti setkáme i při takové příležitosti, jako je farní den. Tentokrát nám počasí nepřeje, tak zkusme využít aspoň ty podmínky, které máme v kostele a na faře. Možná některým věřícím uniká, že jako křesťané máme spolu tvořit rodinu Božích dětí. Proto nám jde o to, aby farní den posílil prožívání víry v tomto duchu.

Samozřejmě, že na mši svatou přicházíme hlavně kvůli setkání s Bohem, abychom mu vzdávali chválu a dík za všechny dary a milosti. Přitom je ale moc důležité brát vážně, že Pán Ježíš nás všechny spojuje a vede nás k tomu, aby oslovení bratři a sestry nebyla jen nějaká formalita. Jsme zváni, abychom i v té naší farnosti rozvíjeli rodinnou atmosféru.

V tom ale hraje velkou roli, jestli se to propojení mezi věřícími rozvíjí jenom takovým tím přirozeným lidským způsobem, anebo právě skrze osobní spojení s Ježíšem. Je ovšem jasné, že pokud se někteří věřící potkávají jenom při mši, pak vztahy zůstanou často jen na neosobní rovině. Proto je lepší, když jsou ve farnosti různé příležitosti i k osobním kontaktům.

Komu ale naopak stačí, když se setkává s druhými někde u pohárku, ale ne tam, kde jde o věci Božího království, pak je to pro skutečnou rodinu Božích dětí také málo. Pro život farnosti je moc důležité, když se obě tyto roviny doplňují a společně rozvíjejí.

V dnešní evangeliu máme příklad, jak si to apoštol Petr schytal od Pána Ježíše, když se ukázalo, že má na mysli jen věci lidské a ne božské. Dokonce si musel vyslechnout slova: Jdi mi z očí, satane. Proto je dobré dbát na to, abychom vztahy ve farnosti rozvíjeli i na tom, co je božské a nespokojili se jenom s tím lidským.

Vrcholem v tom směru je, když se setkáváme v kostele při slavení eucharistie. Škoda jen, že ten vrchol mnozí nevidí jako až tak důležitý. Možná že důvod přijít na mši někdo často vidí jen na té lidské rovině. Někomu stačí přijít, jen když má rodina úmysl mše, nebo tehdy, když se zrovna děje něco zvláštního, či o velkých svátcích. Pokud ale věřím, že mě v Božím slově ve svátosti eucharistie čeká živý Kristus, v porovnání s tím jsou všechny ostatní důvody celkem malicherné. Pán Ježíš je ale tak věrný, že nám nabízí svoji blízkost, i kdyby tu byla jen hrstka lidí. On totiž slíbil, že mu stačí, když se sejdou dva nebo tři, a to je pro něj důvod, aby byl jako živý Bůh přítomný mezi námi. Když tedy věříme, že on takto přichází živý mezi nás, pak je pochopitelné, že chceme být u toho. Pak už nečekáme na nějaký lidský důvod, proč přijít na mši sv., protože máme důvod Boží.

V druhém čtení jsme ale navíc slyšeli, že víra bez skutků je mrtvá. To znamená, že duchovní rozměr člověka se musí nějak citelně promítnout do praktického života. Jestli se modlím tak, že se to v životě nijak neprojeví, pak s tou vírou a modlitbou není něco v pořádku. Důležité je věřit v sílu a účinek modlitby, a pak je možné zakoušet, jak Bůh působí v našem životě a víra se bude projevovat našimi skutky.

Proto je modlitba za obnovu víry a růst božího království je pro život farnosti vždycky moc důležitá. Možná se ale někdy lidé modlí spíš jen ze zvyku a ani moc nepočítají s tím, že se díky tomu Bůh nějak projeví. Přiznám se, že jsem sám polevil v nabídce modliteb za naši farnost, možná i proto, jak cítím, že mi po té mentální a psychické stránce jde všechno stále víc ztuha. Mám pocit, že věcí, které je třeba řešit, přibývá a psychických sil ubývá.

Proto je dobré, když se najdou lidé, kteří za mnou přijdou s tím, že se na tyto úmysly chtějí modlit. Díky tomu jsme se v minulém roce začali jednou měsíčně v pátek modlit za kněze. To je taky moc potřeba, protože kněžská svěcení se stávají stále větší vzácností. No ale co lze čekat, když i na Velehrad, kam nás biskup zve jednou za rok, abychom se spojili v modlitbách na tento úmysl, jezdí stále méně věřících.

Nejspíš potřebujeme znovu objevit sílu modlitby. Proto jsem rád, když se najdou třeba jen dva nebo tři, kteří vnímají důležitost modlitby a chtějí se na modlitbu ve farnosti víc zaměřit. Možná jsem se někdy nechal odradit tím, když se nás za účelem společné modlitby schází málo. Proto si musím sám pro sebe opakovat, že Pánu Ježíši jako základ stačí, když se sejdou dva nebo tři, aby byl mezi námi a síla modlitby mohla více působit. Tak jsem podpořil impuls připojit v pátek k modlitbě za kněze také modlitbu chvály a proseb za obnovu víry ve farnosti. Sice to zabere více času, ale třeba se najde pár věřících, kterým bude vyhovovat, že to bude v jednom čase v návaznosti na mši sv.

Pro život farnosti je určitě důležité, když se někteří věřící setkávají i jindy individuálně v malých skupinkách k modlitbě nebo třeba nad Písmem svatým. V jedné takové skupince se scházíme ze všech tří obcí při setkání nad Biblí. Každý má prostor vyjádřit, čemu jak rozumí, nebo co se ho jak dotýká a to se pak promítne i do společné modlitby. Nejde tam tedy o nějaký jasný a jednoznačný výklad Bible, ale o snahu učit se takovým způsobem naslouchat Bohu. Skupinka je taky celkem malá, takže jsou v pondělí zváni další zájemci.

Další malá skupinka se schází ke společné modlitbě za naši farnost každé úterý večer v kostele. Čas se dle potřeby pohybuje mezi 19. a 20. hodinou, takže kdo by měl zájem se přidat, může se u mě informovat jak ohledně času, nebo co se týká náplně modlitby.

Jak jsem postřehl, některé ženy se tu k modlitbě setkávají ve středu odpoledne a další možnost je připojit se také k modlitbám matek, ve čtvrtek po adoraci, kde se počet pohybuje také kolem tří osob. Ani při modlitbě členů živého růžence nebývá lidí moc. Proto všem, kdo tímto způsobem dávají průchod síle Boží milosti, přeji vytrvalost a důvěru, že náš Pán to nejlépe ocení. Jinak bych rád při dnešní příležitosti poděkoval každému, kdo přispívá k tomu, aby se naše farnost více stávala skutečnou rodinou Božích dětí. A také každému, kdo se jakkoliv snaží, abychom při tom měli na mysli stále více věci božské než lidské.

otec Josef