Promluva z 22. neděle v mezidobí

Ježíšova oběť a mešní úmysly

Mt 16,21-27

V evangeliu jsme slyšeli, jak Ježíš předpovídá, že bude muset trpět a přinést nejvyšší oběť, což se ale jeho učedníkům vůbec nezamlouvá. Apoštol Petr, když slyšel Ježíše takto mluvit, chce mu rovnou takové nápady vymluvit. Ten si to ale od Ježíše schytal. „Jdi mi z očí, satane“, slyší z jeho úst a i nás může zarazit, proč je na něj Ježíš kvůli tomu tak tvrdý.

To proto, že Satan je přece Boží odpůrce a Petr se vlastně staví rovněž proti Bohu, protože zaujímá postoj, který odporuje Boží vůli. V tom Petrově smýšlení se ukazuje taktika zlého ducha. On je mistr lži a vždy hledá cesty, jak nás nalákat na to, co je jednodušší, pohodlnější a příjemnější a co se obejde bez obětí. Petr měl tedy chuť rovněž si zvolit podobnou cestu, kde nehrozí žádné těžkosti. Proto mu Ježíš vyčítá, že nemá na mysli věci božské, ale lidské. Z  lidského pohledu to sice Petr mohl myslet dobře, ale Ježíš ho chce přivést k pochopení toho, že cesta spásy se neobejde bez oběti, kdežto zlý duch nás chce nalákat na možnost obětem se vyhýbat.

Proto je vždycky důležité vědět, proč nám stojí zato nějakou oběť podstoupit. A v tom nám nejvíc může pomoci, když známe cenu Ježíšovy oběti a víme, proč jemu stálo zato nás svojí obětí vykoupit. Ježíšova oběť totiž má rozhodující vliv na to, jak vypadá náš život. Buď bereme vážně, že jsme Kristovou obětí vykoupení a proměňuje to náš život, nebo to může být jen náboženská teorie, která jde mimo nás.

Brát vážně Ježíšovu oběť potom taky obnáší být Ježíšovi v jeho oběti nablízku. To nám umožňuje především každá mše svatá. Na oltáři se totiž přináší oběť Ježíšova těla a krve, takže se tu odehrává to samé, co se stalo na Golgotě, když Ježíš na kříži obětoval své tělo a prolil svou krev. Na oltáři se to sice odehrává skrytým způsobem, ale jestli věříme Ježíšovým slovům: „Toto je moje tělo, toto je má krev“, pak je jasné, že to není jenom jako. U oltáře jsme svědky Ježíšovy oběti stejně, jako ti, kteří stáli pod křížem.

Z tohoto přesvědčení vyplývá také praxe přinášet eucharistickou oběť na nějaký konkrétní úmysl. Pán Ježíš se pochopitelně obětoval za všechny, a proto taky účinky jeho oběti patří všem. Člověk ale také má ukázat, že o ty duchovní účinky Kristovy oběti stojí a příležitost k tomu máme při každé mši svaté. Proto máme možnost obětovat mši sv. za ty, kterým přejeme, aby jim milosti pramenící z této oběti prospěly. Takže je možné nechat sloužit mši sv. jak za naše zesnulé, kterým můžeme pomáhat v očistci, tak za živé nebo za sebe samé.

Je obvyklé, že když si nějaká rodina v určitém termínu objedná úmysl mše svaté, tak ten den také na tu mši přijde. Někdy je ale při mši svaté úmysl, který se týká celé farní rodiny a pak by bylo dobré, když by přišli všichni, kdo mohou nebo kterých se ten úmysl týká.

Třeba na začátku školního roku budeme mít nyní v pátek mši svatou obětovanou za všechny školáky a studenty. Při této mši svaté prosíme za pomoc Ducha svatého po celý školní rok. Pozvání se proto týká nejen dětí či studentů, ale i rodičů, učitelů vychovatelů, pokud tuto Boží pomoc a požehnání dětem přejí a chtějí za to prosit.

S tímto požehnáním souvisí také zvyk světit školákům jejich aktovky. Všichni školáci si mohou v pátek přinést svoji školní brašnu a součástí bude obřad žehnání aktovek. To je také příležitost zmínit, jaký význam má žehnání jakýchkoliv věcí a předmětů. Když se světí předměty náboženské úcty, tak je to proto, aby taková věc dobře plnila svůj účel a přispívala ke zbožnosti toho, kdo ji užívá. Když se žehnají věci a zařízení jiného druhu, má to lidem připomínat, že i s těmito věcmi je dobré zacházet v duchu evangelia. Žehnání aktovek tedy vyjadřuje přání Boží pomoci a její vyprošení, aby všechno ve škole uměly děti využít pro dobro svého života.

Všechno, co má přinést užitek, vyžaduje také naši ochotu k oběti. Ať je to plnění úkolů do školy nebo nejrůznější životní kříže. Nejvyšší oběť přinesl Pán Ježíš, když byl ochoten zaplatit za všechny naše hříchy. Proto právě jemu můžeme svěřit tíhu všech povinností a všeho, co na nás doléhá. On nás chce také ve všem provázet svým požehnáním a posilou, když vidí, že o to opravdu stojíme.

otec Josef