Promluva z 21. neděle v mezidobí
23. 8. 2020Mt 16, 13 – 20
Dnešní evangelium nám ukazuje, jaké místo má mezi Ježíšovými učedníky apoštol Petr. On dostává od Ježíše klíče od nebeského království a je dobré vědět, jaký to má mít praktický význam. Díky těm klíčům se vžila představa o svatém Petrovi, který střeží nebeskou bránu. Určitě jste slyšeli různé vtipy o tom, jak svatý Petr stojí s klíčem u nebeské brány a rozhoduje o tom, koho vpustit dovnitř a koho ne.
Kdysi jsem slyšel jedno vyprávění, kde sice nejde o vtip, ale o přirovnání k tomu, co je na cestě k Bohu důležité a co méně. Takže k nebeské bráně se blíží jeden zbožný člověk, který je přesvědčený o tom, že splňuje všechna kritéria, aby mohl bez potíží vstoupit dovnitř. Svatý Petr ho u brány zastaví a říká mu: „Víš, ten, kdo chce jít dovnitř, nejprve musí ukázat, že během života získal sto bodů. Musíme si tedy podle toho, jak sis v křesťanském životě vedl, nejdříve spočítat, kolik bodů jsi dosáhl.“
Muž tedy vypráví, jak vypadal jeho život. Říká: „Každý den jsem se modlil. – Petr počítá: 1 bod – Každý 1. pátek v měsíci jsem chodil ke zpovědi. – 2 body – Celý život jsem byl věrný své manželce, – 3 body – O všech nedělích a svátcích jsem byl v kostele. – 4 body – Přispíval jsem na všechny církevní sbírky. – 5 bodů – “ Po chvíli muž vyčerpal všechno, co by mohlo být na jeho křesťanském životě oceněno, ale nedostal se ani přes deset bodů. Petr mu říká: „Jestli je to všechno, tak holt dovnitř nemůžeš. Musíš někam jinam.“ „Kam jinam?“ diví se člověk. Při představě, kam jinam se na věčností dá jít jinam než do nebe, se roztřásl hrůzou, padl na kolena a volá: „Pane Ježíši, smiluj se nade mnou.“ A tu ho už Petr zvedá ze země a říká: „Výborně, právě jsi dosáhl sto bodů, pojď dál.“ Prostě to uznání, jak nutně potřebujeme Boží milosrdenství, je pro spásu důležitější než naše zásluhy.
Takže to byla taková poučná odbočka jako ukázka toho, jak se někdy s postavou svatého Petra a s jeho klíči zachází. Ve skutečnosti však mají ty klíče, které Ježíš svěřil Petrovi, úplně jiný význam. Těmi klíči Ježíš vyjádřil, že církvi pod vedením Petrovým svěřil do rukou prostředky, které lidem otevírají cestu k Bohu do nebe. Nejedná se tedy o moc k posouzení, kdo smí předstoupit na věčnosti před Boha a kdo ne. To je věcí posledního soudu a samotného Krista. Klíče svěřené Petrovy znamenají, že tento apoštol je Kristův zástupce a jeho úkolem je jasně stanovit, co a jak prospívá věřícím na cestě ke spáse. Mluví se tu o poslání, které dostal Petr jako hlavní pastýř církve. Toto poslání pak přechází i na všechny jeho nástupce.
Tato zodpovědnost je vyjádřena následujícími slovy z evangelia: „Co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Jinak řečeno, Ježíš svěřil Petrovi takovou pravomoc, že důležitá ustanovení pro život církve, která on vyhlásí, jsou skutečně pro naši víru zavazující. Petrovi se totiž, jak to vyplývá z dnešního evangelia, dostalo pravého poznání, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého. A Ježíš mu říká, že to poznání není výsledkem jeho schopností, ale že mu to vyjevil Otec v Nebesích. Sám Nebeský Otec se tedy stará o to, aby Petr jako hlavní mezi apoštoly měl správné poznání o Bohu. Proto je mu také svěřena pravomoc rozhodovat o tom, co a jak napomáhá ke správnému křesťanskému životu.
Tuto pravomoc spolu s Petrem dostávají i všichni jeho nástupci, tedy papežové. Papež má proto hlavní zodpovědnost za to, jak jsou věřícím předkládány zásady křesťanského života a čím je formována víra lidu. Jedině správně prožívaná víra je klíčem do nebeského království, a správný výklad této víry, to jsou ty klíče, které Ježíš svěřil Petrovi.
Ovšem každá doba má svoje zvláštnosti a v každé době je třeba nově stanovit, jak pravdu evangelia správně uplatňovat. Pravda vyplývající z Písma svatého je samozřejmě pořád stejná, ale měnit se mohou některé způsoby uplatnění. Dřívější papežové například nemuseli tolik bránit některé zásady mravnosti, které jsou dnes stále více zlehčovány. Nebyla třeba zpochybňována nerozlučitelnost manželství. Když se někdo rozhodl provinit se umělým potratem, tak se to dělo tajně, kdežto dnes jde o věc, která není zákony nijak omezená. Už vůbec se nemuseli vyjadřovat k takovým věcem, jako je umělé oplodnění, registrované partnerství nebo euthanazie.
Když má současný papež vyjádřit k takovým věcem jasné stanovisko, vyplývá to především z veliké zodpovědnosti, kterou Kristus svěřil před dvěma tisíci lety Petrovi. A pokud věřící věří Kristu a tomu, co on sám ustanovil, neměli by ani učení církve prezentované papežem brát na lehkou váhu. Jestli on má za svá stanoviska tak mimořádnou odpovědnost před Bohem, všichni katolíci mají před Bohem zodpovědnost za to, jak se sami ztotožní s naukou církve. I mnoha věřícím se může zdát, že některé zásady církve se do dnešní doby už nehodí. Nám ale nemůže jít o to, co se hodí nebo nehodí do dnešní doby. Nám jde o to, co se nám hodí na cestě do Božího království a tak můžeme mít v ruce klíče od nebeské brány.
Zpět na titulní stránku