Promluva z 2. neděle velikonoční

Odkaz prvních křesťanů

Sk 2,42-47

Týden po Velikonocích dnes prožíváme neděli Božího milosrdenství. Ta je spojená zejména s dnešním evangeliem. Když se totiž Pán Ježíš po vzkříšení poprvé ukázal svým učedníkům, svěřil jim svátost smíření a tím také pravomoc k udělování rozhřešení. Právě možnost smytí vin a odpuštění hříchů je nejdůležitější projev Ježíšova milosrdenství. Tak je možné obnovit život s Bohem a přistup k němu poté, co se člověk kvůli svému hříchu Bohu vzdaluje. To také patří k hlavnímu obsah velikonočních svátků, které zahrnují ještě i tuto neděli, protože teprve dnes končí tzv. velikonoční oktáv. Takto prožíváme, že Ježíš svojí obětí nám smývá naše viny a svým vzkříšením nám umožňuje vejít do nového života, který už nekončí smrtí.

Rád bych se ale zaměřil na to, jak se tento nový život v Kristu rozvíjí už zde na zemi. O tom jsme slyšeli hlavně v dnešním prvním čtení ze Skutků apoštolů. První věta oznamuje, že Křesťané setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. V této jedné větě máme základní věci ohledně toho, čím se má život věřících vyznačovat. Setrvávat v apoštolském učení znamená, že máme mít jasno v tom, čemu jako křesťané věříme, a že je důležité si pochopení naší víry prohlubovat.

Setrvávat v bratském společenství je snad nejdůležitější, ale také nejtěžší úkol. Umět spolu vycházet jako bratři a sestry, kteří se mají rádi, dokáže s každým jen ten, kdo je také naplněný Ježíšovým duchem. Pokud si lidé vzájemně vyhovují, pak to není nic těžkého, jenže křesťané se mají umět tolerovat a respektovat i tehdy, když přistupují k nějaké oblasti života různě, mají na to či ono jiný názor a navzdory rozdělujícím postojům se mají snažit o jednotu. To je ale možné skrze Pána Ježíše a ve spojení s ním.

Další charakteristikou prvních křesťanů je, že setrvávali v lámání chleba. To na prvním místě znamená, že se setkávali při slavení eucharistie. Jenže oni se při tom současně dělili i o chléb či jiné pokrmy k jídlu. Bylo zvykem, že po bohoslužbě shromáždění pokračovalo společným jídlem, na které každý něco přinesl podle svých možností. Bohatší se tak dělili s chudšími.

V současných poměrech takovou potřebu nemáme, ale životaschopnosti církve může velmi prospět, když se věřící snaží dělit se hlavně o své duchovní bohatství. Pro oživení víry je moc dobré, když se snažíme na jednu stranu získat stále nové zkušenosti v životě s Bohem, a pak také to, když se vytváří příležitosti, kde je možné se o takové poznatky rozdělit a vzájemně se na cestě k Bohu motivovat.

Vrcholem v prožívání víry jsou samozřejmě společné bohoslužby. Tady se setkáváme, abychom spolu Boha chválili a k němu se obraceli, abychom věnovali pozornost Božímu slovu a obnovovali a dál formovali svoji víru. Je však jasné, že větší shromáždění věřících při bohoslužbách může snadno zůstat na neosobní rovině.

V tom čtení ze Skutků apoštolů stojí, že ti, kdo tehdy přijali víru v Krista, každý den zůstávali svorně v chrámu, ale také po domech lámali chléb a chválili Boha. Hned na počátku bylo důležité, jako lidé prožívali v domácím prostředí, v malých skupinkách a v osobních vztazích. Proto je dobré, když věřící prožívají svoji víru i v menších skupinkách, společenstvích a při různých aktivitách. A pokud se prožívání víry vytrácí z rodin a domovů, o to více je důležité, aby takové příležitosti byli přístupné v rámci farního společenství.

Právě s tím úmyslem jsem nabízel např. biblické trio, pak setkání nad Biblí a nedávno kurz Alfa. Rád bych, když se podaří na tyto zkušenosti navázat a využít je právě za tím účelem, aby se společné prožívání víry posilovalo a mohlo se to víc promítnout do života věřících. Kdo by měl zájem se na takovém setkávání podílet, je zván v pondělí do Vracova na faru v čajovně v 19 hod. Donedávna jsme se setkávali nad Biblí zvlášť ve Vracově a Vlkoši v docela malých skupinkách. Po zkušenostech s Alfou vznikl návrh nabídnout společné setkávání jednou za dva týdny, které by se mohlo střídat ve Vracově a Vlkoši.

Účelem takového společenství je vzájemně rozvíjet prožívání víry. Důležitou součástí je modlitba chvály, což také potvrzují první křesťané. K modlitbě poté patří prosby za konkrétní věci, které se nás osobně dotýkají.

Dále tam má své místo snaha o duchovní formaci. K tomu bude možné využít materiály buď z Biblického tria, anebo podle zájmu účastníků různá jiná témata z oblasti víry. Pak je dobré, když je dán prostor také k debatě a možnosti podělit se o své dojmy a zkušenosti s vírou.

Praxe ukazuje, že tam, kde se dají nějací věřící v takovém duchu dohromady, tam z toho pak vychází požehnání nejen pro ně samotné, ale síla víry, která takto roste, se nějak promítne i do dalších oblastí farnosti. Proto je zván každý, kdo by viděl své místo v tomto úsilí, jak zvát Pána Ježíše intenzivnějším způsobem mezi nás a do našich životů.

otec Josef