Promluva z 16. neděle v mezidobí

Duch svatý a modlitba

Řím 8, 26 – 27; Mt 13, 24 – 43

V dnešním evangeliu jsme slyšeli několik podobenství o Božím království. Mně mezi nimi zaujalo to o malém hořčičném zrnku, z kterého vyroste mnohem větší rostlina, než z jiných zrn, která jsou větší. A pak také to, jak malý kousek kvasu dokáže prokvasit těsto ze tří měřic mouky. Tato podobenství vyjadřují, že pro růst Božího království není nejdůležitější velikost nebo množství. Pro poslání církve šířit Boží království není rozhodující, jak je církev velká a jak moc má členů. Podstatné je, aby v ní byla potřebná vnitřní síla, kterou můžeme přirovnat k onomu kvasu či hořčičnému zrnu.

Tím zrnem a kvasem je to, když křesťané, kteří tvoří církev, budou mít v sobě Kristova Ducha. Jedině díky tomu může církev plnit své poslání ohledně růstu Božího království. Občas se setkávám s tím, jak se někteří věřící k církvi staví odmítavě nebo kriticky, protože vidí to, co z Kristovy církve udělali lidé a nehledí na to podstatu, kterou tvoří Ježíš jako Spasitel. Jenže skutečnou církev spolu mohou tvořit jen takoví křesťané, kteří opravdu žijí z Ducha svatého. Přitom oddělit od sebe skutečnou Kristovu církev a tu, kterou z části vytváří lidé bez Ducha svatého, to nejde, podobně jako nejde v souvislosti s dalším dnešním podobenstvím oddělit plevel a pšenici, dokud nebudou žně.

Poslání skutečných křesťanů tedy je, aby ve společenství církve napomáhali růstu Božího království. Co k tomu nezbytně potřebujeme, o tom jsme slyšeli ve 2. čtení. Apoštol Pavel v listě Římanům zmiňuje zajímavou věc ohledně modlitby. Píše, že nám na pomoc přichází Duch svatý, protože ani nevíme, oč se vlastně máme modlit.

Jak ale může někdo tvrdit, že nevíme, oč se máme modlit? Proč bychom k poznání, zač se máme modlit, potřebovali nějakou zvláštní pomoc Ducha svatého? My sice víme, že za to, co na nás jakýmkoliv způsobem doléhá, se můžeme a máme modlit. Otázka ovšem je, jak se modlíme za to, co doléhá na Pána Ježíše? Jak chceme svými modlitbami podpořit Boží plány a záměry? Jak vypadá naše modlitba za to, co očekává Pán Bůh od nás? Jaké je naše nasazení při modlitbě za to, aby se šířila víra v naší farnosti a naše vlastní víra mohla růst?

Právě v tomto směru máme očekávat pomoc Ducha svatého, aby nás při modlitbách vedl. Zkušenosti ukazují, že ve společenství církve se může dařit podnikat nejrůznější činnosti, kdy spolu věřící něco tvoří nebo prožívají a zvládnou to i bez nějakých zvláštních modliteb. Jenže pokud se má ve farnosti podnikat něco pro růst Božího království, pak to bez důkladné modlitby není možné. Sice i bez vedení Duchem svatým můžeme dělat pěkné kulturně společenské akce, ale k čemu to je, pokud to nijak nezapadne do Božích plánů ohledně naší spásy?

Proto vidím jako nesmírně důležité, když se ve farnosti najdou lidé, kteří se setkávají při společné modlitbě anebo se intenzivně modlí sami individuálně. Řekl bych, že nabídky k intenzivnější modlitbě u nás využívá jen pár jednotlivců, ať je to adorace nebo jiná setkání k modlitbě. Třeba ale někoho osloví další možnost, jak úmysly, které vkládáme do modliteb, podpořit novým způsobem.

Od r. 2018 působí na sv. Antonínku společenství RUAH, jehož členové jsou z různých farností. Tyto věřící spojuje víra a touha po evangelizaci, tedy po růstu Božího království. Toto společenství nabízí přímluvné modlitby na nejrůznější úmysly, které jim lidé svěří. Taková přímluvná modlitba je projevem naší víry, že Bůh pro nás chce vykonat mnohem větší dobro, než jakého je schopen člověk. Je to i projev lásky k bližnímu, když tak velké dobro druhým přejeme a vyprošujeme.

Za tím účelem máme nyní zde v kostele u Panny Marie džbán, do kterého je možné vkládat na lístcích prosbu o modlitby na nějaké konkrétní úmysly. Samozřejmě ne každému mohou vyhovovat ke společné modlitbě ty možnosti, které u nás máme. Každý ale může uvážit, co vidí v životě církve nebo naší farnosti, že by to bylo dobré podpořit důkladnější modlitbou. Pokaždé, když na někoho dolehne nějaká obtíž, problém ve vztazích, v rodině, vážné nemoc atd., je možné takový úmysl napsat a dát do onoho džbánu.

Společenství RUAH se u sv. Antonínka setkává vždy první sobotu v měsíci v 15 hod. ke společné modlitbě růžence a podle možnosti i ke mši sv. Modlitba je věnována právě těm úmyslům, které se shromáždí za uplynulý měsíc a členové je pak do svých modliteb zahrnují celý měsíc.

Věřím, že Intenzivní modlitba dává průchod tomu, aby se síla Boží milosti mohla mezi námi projevit v plnější míře všude, kde je to potřeba.

otec Josef