Promluva z 11. neděle v mezidobí

Modleme se za duchovní povolání

Mt 9, 36 – 10, 8

Když jsem se chystal na tuto nedělní promluvu, hned mě upoutala výzva dnešního evangelia: „Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“. Těmi dělníky na Boží sklizni se pochopitelně myslí hlavně osoby s duchovním povoláním. Já si to hned spojil s tím, že v letošním roce nemáme v naší olomoucké arcidiecézi žádné kněžské svěcení. Netuším ani, kdy naposledy taková situace nastala. Za dobu od mých bohosloveckých let, co kněžská svěcení sleduji, se to ještě nestalo. No a počet bohoslovců v kněžském semináři je nyní desetkrát menší než v době mých studií.

Je tedy zřejmé, že počet kněží nezávisí jen na tom, kolik si sám Pán povolá dělníků na svou žeň. On chce, aby se jeho lid na této odpovědnosti podílel. Takže opravdu zodpovědným řešením současného nedostatku duchovních povolání je, aby co nejvíce věřících vzalo tuto Ježíšovu výzvu vážně. Prosit Pána žně obnáší modlit se za to, aby bylo více kněžských a řeholních povolání. K tomu je ale také důležité vytvářet takovou atmosféru víry a lásky ve společenství věřících, že farnost pak bude i vhodným místem pro zrod nových duchovních povolání.

Když jsem byl farářem v Hulíně, zemřel rodák z oné farnosti pater Suchánek po více jak 60 letech kněžské služby. Byl posledním žijícím knězem, který pocházel z tamní farnosti a byl vysvěcen v době 2. světové války. Tehdy na mě dolehlo, že by bylo dobré více se zaměřit na modlitby, aby se v této farnosti opět zrodilo nové povolání ke kněžství. Sice se tam objevili dva mladí muži, kteří se přihlásili do semináře, ale jeden brzy odešel sám a druhý byl vyloučen.

Proto jsem od té doby při každé příležitosti modliteb za nová duchovní povolání připojoval modlitbu i za nové povolání z mého působiště. Když jsem odcházel z Hulína, začali tehdy ještě v předškolním věku ministrovat dva malí ministranti. Pak jsem je řadu let neviděl. Během té doby jsem se ale snažil být v této modlitbě vytrvalý. Před pár lety jsem se dověděl, že oba se rok po sobě přihlásili do kněžského semináře. Ještě nejsou kněží, ale je tu naděje, že v příštích letech nějaké to kněžské svěcení zase bude.

Nabízí se otázka, kolik kněží pochází z obcí, které spravuji nyní. Já o žijícím knězi, který je ve službě, nevím. Myslím, že tato situace má být pro nás na prvním místě zamyšlením, nakolik vážně bereme onu Ježíšovu výzvu z dnešního evangelia. Pokud při každoroční pouti za posvěcení rodin a nová duchovní povolání neobsadí všechny obce, kde působím, ani jeden autobus, tak i v tom vidím určitou souvislost.

Pak v tom vidím výzvu, abychom se nad tím vážně zamysleli a každý věřící se sám sebe zeptal, jak se k takovému úmyslu může důkladnějším způsobem připojit. Já jsem pochopitelně k tomu původnímu úmyslu modliteb za povolání z Hulína postupně přidával i další obce svého působení. No a ti dva bohoslovci, kteří odtud pochází, jsou v tom pro mě povzbuzením k vytrvalé modlitbě, i když je to více jak 20 let modliteb.

Pochopitelně takové modlitby nemohou zůstat jen na kněžích a je moc důležité, zda se najde více věřících, kteří se budou opravdu naléhavě modlit za nová povolání, a kteří nebudou váhat obětovat jeden den v roce ke společným modlitbám na Velehradě. V letošním roce jsme z našeho kyjovského děkanátu zváni za tím účelem na Velehrad koncem září.

Shodou okolností se ke mně právě dostal impuls, abychom se ve farnosti připojili k pravidelným modlitbám za kněze jednou měsíčně. To je určitě další dobrý námět, který by bylo dobré realizovat.