Promluva z 1. neděle postní

Vhodný čas na nové objevy Boha

Mk 1,12-15

Na začátku doby postní dnes slyšíme velmi stručný úryvek Markova evangelia. Ježíš byl Duchem svatým vyveden na poušť, kde se 40 dní postil. Tím se připravoval na to, aby začal plnit své poslání a přitom musel odolávat ďáblovu pokušení. Ten ho chtěl odvést od poslání Vykupitele. Co souvisí s tímto posláním, nám připomnělo druhé čtení od apoštola Petra. Kristus podstoupil smrt jako spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem.

Doba postní pak získává nejhlubší smysl tím, když se této milosti našeho vykoupení více otevřeme a přiblížíme. Projeví se to třeba tím, že se člověk nenechá ovládnout jakoukoliv nespravedlností a dokáže se i navzdory tomu chovat k druhým co nejlépe. Když pak ten samý Duch svatý, který vedl Ježíše v jeho poslání, povede i nás, pak se to pochopitelně promítá do celého našeho života. Nejvíce je taková proměna patrná na světcích, zejména na těch, kteří neváhali pro Krista nasadit svůj vlastní život. Právě neohrožené následování Ježíše může být i pro druhé lidi působivým svědectvím o síle Boží milosti.

V křesťanském časopise Monitor bylo nedávno svědectví právě o tom, jak nasazení života pro záchranu druhého člověka umožní i nalezení cesty k záchraně duše. Žena jménem Julie Grand se před pěti lety stala rukojmím islámského teroristy ve francouzském Trébes. Ten zaútočil na supermarket, a v okamžiku, kdy držel Julii jako rukojmí, už tři lidi zastřelil a několik poranil. Požadoval propuštění jiného teroristy z vězení a vyhrožoval popravou rukojmí.

Tehdy policista Arnaud Beltrame nabídl sám sebe za propuštění Julie. Útočník s výměnou souhlasil, což tohoto policistu nakonec stálo život. Julie se o tomto policistovi dověděla, že je to katolík, který se nechal pokřtít ve svých 33 letech. A právě jeho víra mu dala sílu k jeho hrdinskému činu. Zato Julie, i když byla zachráněna, byla psychicky hluboce zraněná a neustále prožívala panický strach i o své blízké. Pocházela z ateistické rodiny, vystudovala biologii a na svět se dívala pohledem přírodovědce, který křesťanskou vírou pohrdá.

Postupně se ale začala zajímat o to, jaké motivy vlastně vedly jejího zachránce. Minulý měsíc vyšla ve Francii kniha, která popisuje, jak policista jménem Arnaud přivedl Julii k víře v Boha. Důležitý zlom na cestě k víře u ní nastal, když jí učitelka její dcery věnoval tzv. zázračnou medailku Panny Marie. Poté, co si medailku vzala, přestala mít strach z kontaktu s kněžími, který ji do té doby zatěžoval. Tak pokračovala její cesta až ke křtu, který přijala loni o Velikonocích.

K tomu ona sama říká: Víra změnila mé chápání smrti, a tedy i života. Můj vědecký způsob uvažování mi nikdy neposkytl podporu lásky a naděje, kterou mi dává víra. Nyní mám zbraně, které mě chrání před zlem: Kristovu přítomnost, lásku, víru a modlitbu. Můj každodenní život by byl bez modlitby nesnesitelný.

Takže v tomto svědectví máme pěkný příklad toho, jak jeden člověk, který objevil sílu víry, zachránil druhému člověku nejen život zde na zemi, ale ukázal mu cestu i k záchraně duše. Objevit velikost daru víru, to je to, k čemu nás Bůh chce všechny přivést. Jenže k takový objevům nemůže dojít nikdo, kdo Boha nehledá celým srdcem. Kdo hledá Boha jen trochu, pak má pochopitelně jen trochu víry.

Zkusme třeba pojmout dobu postní jako čas vhodný na nové objevy Boha v našem životě. Někdy i to, že necháme stranou věci, které nám zastiňují Boha, vyžaduje velké odhodlání a odvahu. Právě tím pak doba postní získá skutečný smysl.

otec Josef