Promluva z 1. neděle adventní

Jak očekáváme Ježíšův příchod?

Mk 13, 33 – 37

Uvažme, proč právě na počátku adventu se tolik zdůrazňuje bdělost? Jde sice o duchovní přípravu na oslavu Ježíšova prvního příchodu, ale na začátku této doby texty Písma svatého připomínají i druhý příchod Páně, jak jsme to slyšeli i dnes. Ovšem přiznejme si, že nečekanost druhého Kristova příchodu málokoho nějak víc motivuje k tak důkladné bdělosti, k jaké vybízí dnešní evangelium. Proto je pro nás důležitější, nakolik vnímáme, s čím za námi Pán Ježíš jako Spasitel přichází v současnosti. A to je to, co máme očekávat s patřičnou bdělostí.

Proto i očekávání vánočních svátků nás má vést k duchovnímu postoji připravenosti, kdy více myslíme na to, kvůli čemu za námi přišel Spasitel světa. Jde o to, abychom nyní upnuli pozornost na to, co nám Ježíšův příchod už přinesl, a nepromarnili nějaký okamžik, kdy nám chce dát zakusit svoji blízkost.

Dnešní styl života, kdy se velmi zrychlilo tempo všeho, čím procházíme, nás učí a nutí chtít všechno hned. Rychlost a pohotovost v poskytování zboží či služeb se staly velice důležitým kritériem podnikání. Možná, že pod tímto vlivem by si pak někdo chtěl uspořádat a tím zjednodušit i svůj duchovní život. Někdo si řekne, že když od Boha nedostane hned to, co si přeje, tak se tím nemá ceny zabývat. Kvůli tomu pak třeba přestane od Boha cokoliv očekávat. Myslím si, že tady může být příčina jakési duchovní strnulosti mnohých křesťanů, když na jejich životě víry po léta není vidět žádný růst. Nic zvláštního od Boha neočekávají a nějaká bdělost vůči Pánovu příchodu jim proto nic neříká.

Chtěl bych se proto zaměřit na to, jak význam Kristova druhého příchodu může mít velký vliv na náš současný život. Poslední den, kdy přijde Pán, nemá být nějakou hrozbou ale završením díla spásy. Tragické by však bylo naši spásu propásnout. Bdělost se proto netýká zase tak moc připravenosti na nečekaný konec světa, ale aby ten den jednou nepřišel pro mě nadarmo. Bdělost pak má význam především v tom smyslu, abychom nepromarnili ty chvíle, kdy k nám Pán už nyní přichází se svým požehnáním.

V evangeliu v tom přirovnání jsme slyšeli, že nevíme, v kterou denní nebo noční dobu přijde Pán domu. Máme bdít, neboť nevíme, jestli obrazně řečeno okamžiky důležité pro naši spásu přijdou navečer, o půlnoci, za kuropění nebo ráno. Velkou roli při tom hraje, jaký postoj v tom našem očekávání máme. Bdít proto, že musím, je něco velmi úmorného. Když jsem však ve střehu, abych nepropásl například milého hosta, určitě nebudu mít s bdělostí velké potíže. Možná, že pro některé z vás asi není žádný problém usnout třeba u televize. Je to proto, že člověku je v podstatě jedno, jestli mu z toho programu něco uteče, protože od toho nic moc neočekává. Mít však přede dveřmi báječnou návštěvu nebo se chystat na akci, od které si mnoho slibuji, určitě uděláme všechno proto, abychom nic z nastávajících okamžiků nepromarnili.

Adventní doba nám připomíná, jak velký význam má umění stále od Boha očekávat nové milosti. Nestačí připomínat si jen, jak Izraelité očekávali narození Mesiáše a o vánocích jeho příchod oslavit. Máme dávat pozor na všechno, co chce Bůh konat v současné církvi a především jaké je v tom naše místo. Kdo však od Pána nic zvláštního neočekává a jeho duchovní bdělost je tím pádem minimální, ten také nutně zůstane mimo vliv nových Božích milostí

Jestli nás Boží slovo vybízí k bdělosti a očekávání Božích skutků, snažme se proto být vnímaví na vše, co nám Pán nabízí. Pro někoho to může být impuls k posílení nebo obnovení nějakého vztahu v rodině, může jít o nový krok v tom, co zařadím do svého duchovního života. Třeba od tebe Pán očekává najít si čas na osobní modlitbu nebo tě zve k důkladnějšímu zpytování svědomí a zamyšlení nad svým životem. Kéž se nám co nejlépe podaří právě v tomto duchu prožít adventní čas.

otec Josef