Promluva v den Slavnosti Matky Boží

Umíme vidět v Panně Marii svoji matku?

Už týden prožíváme dobu vánoční, na jejímž začátku jsme oslavili, že Bůh kvůli nám přišel na svět jako člověk. Nyní se dotýkáme více toho, jak a čím to bylo umožněno. Proto také má na závěr vánočního oktávu tak výrazné místo dnešní svátek PM jako Matky Boží. Právě skrze její mateřství bylo umožněno, aby se Bůh stal člověkem. Ovšem nazývat Marii Matkou Boží je třeba pro křesťany protestantských církví nepřijatelné. Někteří to dokonce považují za katolické modlářství.

Jaký je tedy pohled naší církve na věc? Dá se říct, že po svém Otci v nebi je Ježíš Bůh, kdežto po své matce je člověkem. Možná by z toho někdo vyvozoval, že když je Panna Maria Ježíšovou matkou pouze po stránce lidské, pak by neměla být nazývána Matkou Boží, ale maximálně Matkou Ježíšovou.

Jenže velkou roli tady hraje, že její Syn byl počat z Ducha svatého. V jejím těle takto mimořádně působil sám Bůh, a proto její mateřství nebylo jen lidské, ale i Boží. To samozřejmě nedělá z Panny Marie nějakou bohyni, církev ji tím nestaví na rovinu Boží. Jisté však je, že ona je Matkou, která nám přináší Spasitele, a spása, ta není od člověka, ale od Boha. Proto můžeme Pannu Mari coby prostřednici naší spásy nazývat také jako Matku Boží.

Tím se ovšem Ježíšova Matka stává i matkou všech, které její Syn vykoupil. V Marii tak máme pečlivou Nebeskou Matku, která si dělá nesmírnou starost o spásu každého z nás. Na nás ovšem záleží, jestli se tato její mateřská péče promítne do našeho života. Je to podobné, jako s dětmi, které někdy chtějí být raději z dosahu své maminky, aby mohly vyvádět neplechu, která je právě napadne. Ale protože ví, jak je má maminka ráda, tak v její blízkosti si určité věci nedovolí, aby se nezlobila.

Tak i pro náš život víry může být prospěšné, když se učíme vnímat Mariin starostlivý pohled, kterým na nás pohlíží. Zkusme si to srovnat s blízkostí vlastní maminky. Někdo třeba podléhá vulgárnímu slovníku kolegů na pracovišti. Uvažme, jestli by před svojí maminkou mluvil také tak.  Pro někoho zase může být aktuální, jestli by se svojí maminkou sledoval v televizi nebo na internetu stejné filmy, jaké si pouští sám nebo v jiné společnosti.  Někdo třeba podléhá nějaké závislosti, a přitom v přítomnosti své maminky dokáže tyhle věci nechat stranou. To vše můžeme začlenit i do vztahu s Matkou Boží.

Prožívat s ní svůj každodenní život určitě velmi prospívá zralosti našeho křesťanského života. Kolika hříchů by se asi člověk dokázal vyvarovat, kdyby v Panně Marii vždycky uměl vidět svoji nebeskou maminku a byl si vědom její blízkosti a starostlivého pohledu. Jenže my jsme kolikrát jako ty děti, které si rády najdou chvilky, kdy se bez maminky raději obejdou. A když se pak na nějakou tu rošťárnu přijde, doufají v maminčinu shovívavost.

Jisté je, že bychom neměli opovážlivě spoléhat na Boží milosrdenství. Na druhou stranu ale víme, že Maria může ze všech lidí nejlépe rozumět Božímu milosrdenství. Bůh nám ji totiž dává za matku ve chvíli, kdy jí tento svět bere jejího Syna. Krátce před posledním vydechnutím na kříži Ježíš říká Janovi: „Hle, tvá matka,“ a tento učedník v tu chvíli u kříže zastupoval všechny vykoupené. Panna Maria musela v tu chvíli dobře rozumět tomu, jak velké je vůči nám Boží milosrdenství, když Otec Bůh kvůli naší spáse dopouští takovou smrt svého Syna. Proto také nepodléhá zdrcující ztrátě svého Syna a místo něj v tu chvíli přijímá nás všechny jako své děti.

Proto je také dobré, abychom ve svém životě nenechávali Pannu Marii stranou. Kéž se nám tedy i v tom dalším roce daří objevovat velikost Božího milosrdenství také pod ochranou a na přímluvu naší Nebeské Matky.

o. Josef