Promluva na Zelený čtvrtek

Svaté přijímání v Jubilejním roce

Letošní Velikonoce můžeme prožívat stejně jako každý rok, nebo se můžeme pokusit více si je propojit s probíhajícím jubilejním rokem. Dnešní den se zaměřuje naše pozornost na poslední večeři, při které Pán Ježíš ustanovil svátost Eucharistie, čili svaté přijímání. Noa pokud chceme dát prostor Boží milosti, kterou nám Jubileum nabízí, pak právě svaté přijímání je nezbytnou součástí tzv. jubilejních odpustků.

Můžeme se tedy víc zamyslet nad tím, jak to vlastně do sebe zapadá. Jubilejní odpustky nám mají umožnit, aby síla Boží lásky měla větší vliv na proměnu našeho života podle Ježíšova vzoru. Dokonalá proměna během života na zemi dává možnost přijít po odchodu z tohoto světa přímo k Bohu. Částečná proměna obnáší, že budeme potřebovat ještě něco doplnit v očistci.

Plnomocné odpustky jsou tedy jakýmsi návodem, jak dávat v plnější míře průchod moci Boží lásky. Pokud bychom dokázali využít takto nabízenou milost opravdu na sto procentem, staneme se svatými a po smrti můžeme jít rovnou do nebe. Když to na sto procent nezvládneme, ale prokážeme aspoň odhodlání a dobrou vůli, budeme mít očistec přinejmenším ulehčený.

Pro tento účel nám v tom směru dal Pán Ježíš při poslední večeři do rukou opravdu skutečný poklad. Asi znáte to vyjádření mezi zamilovanými, kdy jeden druhému řekne: „Já bych tě láskou sněd.“ Člověk tím dává najevo, jak by se rád s milovanou osobou v maximální míře ztotožnil a stal se její součástí.

Něco srovnatelného nám nabízí i Ježíš. Z lásky se nám dává za pokrm, abychom se my sami stávali součástí samotného Krista. A jestli se nám podaří, aby v naší bytosti byl přítomný živý Ježíš, pak můžeme podobně jako apoštol Pavel říkat: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ Když se tedy sytíme pokrmem života věčného ve svatém přijímání, stále více se sjednocujeme s živým Ježíšem a On žije v nás. Tím je také umožněna ona proměna našeho života k obrazu Božímu.

Možná si někdo řekne, že zná řadu lidí, kteří chodí k přijímání při každé mši, a žádnou proměnu na nich vidět není. Na jednu stranu nemusí být hned vidět, jak Bůh na takové proměně v nitru člověka pracuje. Je ale nutné říct, že jenom si tzv. chodit pro oplatek, jak to někteří lidé formulují, ještě žádnou proměnu nezpůsobí. Pokud nejdu ke svatému přijímání s prosbou, abych od Ježíše dostával vnitřní sílu k proměně života, tak ta milost Boží prostě působit nebude.

Podobně je to ale i s ostatními podmínkami při získávání plnomocných odpustků. Pokud v tom nehledám cestu, jak se Pánu Ježíši více přiblížit a odevzdat, tak mi plnění nějakých podmínek stejně k ničemu nebude.

Chtějme tedy, bratři a sestry i ty následující dny velikonočních svátků důkladněji prožít v duchu jubilejního roku. Kéž je to čas milosti, který chceme Pánu Bohu nabídnout, aby mohl novým způsobem přicházet do našich životů a naše proměna v duchu evangelia se mohla zase posunout alespoň o kousek dál.

otec Josef