Promluva k patrociniu kostela

Jak roli pro nás hraje patron farnosti?

Podívejme se na to, jakou roli pro naši farnost hraje, nebo může hrát, že máme kostel zasvěcený sv. Vavřincovi. Zjistil jsem, že tomuto světci je v naší zemi zasvěceno celkem hodně kostelů. Takže jeho osobnost musela u nás z nějakého důvodu hodně vyniknout. Přitom je ale docela velký rozdíl, jak se v které farnosti takový svátek patrona prožívá. Někde svátek sv. Vavřince prožívá celá obec podobně, jako u nás prožívá většina lidí hody. Když jsem ale přišel sem do Vracova, tak jsem nepostřehl, že by se zde svátku sv. Vavřince věnovala nějaká větší pozornost.

Pochopitelně nejde o to, aby se tu na Vavřince dělaly průvody a byly tu kolotoče. Mám ale na mysli, jak to udělat, abychom alespoň v našem farním společenství vnímali tento den svátečnějším způsobem. Jestli totiž naše farnost je svěřena sv. Vavřincovi a jeho přímluvě, pak je dobré snažit se, aby jeho svátek u nás také více vynikl. V tom je ale hlavní, nakolik stojíme o to, aby nás patron naší farnosti na cestě ke Kristu opravdu provázel. Takže je dobré věnovat pozornost tomu, čím nás může sv. Vavřinec ohledně křesťanského života inspirovat.

Svatý Vavřinec byl jáhnem, který měl ve 3. století během pronásledování křesťanů na starost správu církevního majetku v Římě. Když byl zatčen a popraven samotný papež, nesnažil se Vavřinec peníze a cenné předměty někde ukrýt, ale začal vše rozdávat nejchudším. Císařský úředník tomu ale nevěřil, a pálením na roštu chtěl Vavřince přinutit, aby prozradil, kde je majetek církve ukrytý.

Tento světec si zřejmě mohl zachránit život, kdyby majetek církve vydal císaři. On se však zachoval podle evangelia a raději pro věrnost Kristu o pozemský život přišel.

Může se sice zdát, že držet se důsledně evangelia se mu moc nevyplatilo, když byl takovým způsobem umučen. Ve skutečnosti to ale bylo jeho vítězství, které spočívalo v tom, že se nenechal zastrašit a chtěl být věrný svému poslání v církvi. Síla zla sice zdánlivě zvítězila, ovšem duchovní síla Boží, o kterou se Vavřinec pevně opřel, byla pro mnohé důležitým svědectvím, že člověk plný Ducha svatého dokáže být věrný Kristu za každé situace.

I když my nejsme pro víru pronásledováni, naše svědectví o věrnosti Kristu je i dnes neméně důležité. A je celá řada oblastí, kde máme příležitost dávat najevo svoji věrnost Kristu. Třeba svými postoji, vyjádřením svého přesvědčení, prokázáním dobré vůle nebo tím, když se v duchu evangelia dokážeme zachovat jinak než ostatní. Taková věrnost se může projevit i vytrvalostí v modlitbách na nějaký důležitý úmysl. Teď už si například mnozí tak nějak zvykli, že se na Ukrajině pořád bojuje a mají pocit, že to ani nemohou nijak ovlivnit.

Jenže jako křesťané nemůžeme zapomínat, že proti tomu nejsme bezmocní. My máme k dispozici velmi mocné zbraně, jenom jde o to, zda máme i dost víry a vytrvalosti na to, abychom je uměli použít. A taky je třeba přijmout za své, že i když v naší zemi máme momentálně klid a mír, měli bychom přijmout také svůj podíl na duchovním boji, který probíhá jinde ve světě. V dějinách se víckrát potvrdilo, že když se v modlitbě spojí velký počet lidí, pak se vyřeší i velmi obtížné situace. Takové události pak je dobré si znovu připomínat.

Jako jeden příklad za všechny mohu uvést událost z ne tak dávné minulosti. V Manile v r. 1986 byl silou modlitby poražen tamní diktátor. V té době narůstal odpor proti Ferdinandu Marcosovi, který se rozhodl uvěznit a zlikvidovat tak své odpůrce ve vládě. Ti se ale stačili opevnit v kasárnách se třemi sty vojáky. Bylo však jasné, že ke zlikvidování vzbouřenců stačí pár tanků a vrtulníků. Jedinou nadějí opozice byl zdejší kardinál Jaime Sin. Na jeho výzvu vyšlo do ulic k místu opevnění na dva milióny lidí, převážně věřících a mnozí s růžencem v rukách. Začala velká růžencová pobožnost, do toho zněl zpěv mariánských písní a kněží biskupové na provizorních oltářích sloužili mše svaté. Všichni věděli, že Marcosova armáda je může smést z povrchu země.

Když se armáda v čele s tanky objevila, davy lidí poklekly směrem k ní. V první řadách byly řeholní sestry, které zvedly růžence nad hlavy a hlasitě se modlily. Tanky zastavily a nepadl ani jeden výstřel. Na to přišel rozkaz rozehnat dav plynem. Speciální jednotky odpálili do davu plynové nádoby, ale v tu chvíli se vítr obrátil a hnal plyn proti samotným vojákům. Když přišel rozkaz k zahájení palby na obsazené kasárna, velící důstojník se odvolával, že nelze zaměřit vhodný cíl, aby nezasáhl civilní obyvatelstvo. Lidé postupně začali přicházet k vojákům a do hlavní jim dávali květiny. Marcos se dal na útěk ze země a vítězství opozice proběhlo naprosto bez krveprolití. Kardinál Sin nazval tuto událost růžencový zázrak Filipín.

Je dobré povzbuzovat se takovými příklady a svatý Vavřinec je pro nás nejen příkladem věrnosti Kristu, ale také přímluvcem a pomocníkem našeho farního společenství. Proto má význam snažit se, aby jeho osobnost více vynikla a tak děkuji všem, kteří přispěli k tomu, aby dnešní mše byla prožitá ve svátečnějším duchu. S tím úmyslem proběhnou také přímluvy za naši farnost propojené s přinášením symbolů k oltáři. Sváteční chvíle pak můžeme ještě doplnit odpoledne také svátostným požehnáním. Tím vším můžeme dávat prostor Božímu požehnání na přímluvu sv. Vavřince.

otec Josef