Promluv s nemocným, bude uzdraven

Evangelium: Jan 4, 5-42

Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak (jak byl) – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. – Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a (věděla), kdo ti říká: `Dej mi napít‘, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš (vědro), a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: `Nemám muže‘; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: `(Jen) v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’„ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: `Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.‘ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: `Jiný rozsévá a jiný sklízí.‘ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte (plody) jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“

Zamyšlení:

Kolik lidí denně potkáváme? 10, 20, 30…? Kolik z nich potřebuje naše povšimnutí, přijetí, pohlazení…? Dokážu alespoň jednoho člověka denně povzbudit, přijmout, pomoci mu a tak mu přinést do jeho života kousek lásky?

Ježíš se u studny setkává se Samaritánkou. Pro ni bylo překvapivé, že ji Ježíš oslovil, navzdory sporům mezi Židy a Samaritány. Pro Ježíše toto setkání nebylo ničím výjimečným, neboť Ježíš nerozlišoval lidi podle jejich národnosti, vzdělanosti, společenského postavení, výdělků… Pro Ježíše je důležitý každý z nás. Potkali jsme v životě člověka, který nás přijal i přes naše pády a slabosti? Pokud ano, tak se umíme vžít do osoby Samaritánky z evangelia, která i přes ne zrovna příkladný život pocítila přijetí a lásku. Kdo je důležitý pro nás? Je jím tak jako pro Ježíše každý člověk? Umím svou láskou měnit srdce a životy lidí? Možná si pod tím představuji velké věci, ale v našem každodenním životě stačí úsměv, nezištná pomoc, povzbudivé slovo, aby to tomu druhému přineslo pokoj, radost, pochopení. Takovýmito malými skutky lásky dokážeme bourat zdi nepřátelství, posuzování, pýchy a sobectví a měnit naše okolí k lepšímu. Pokud jsme zažili takové přijetí, buďme těmi, kteří budou takto přijímat další, kteří přijetí potřebují.

Plug and Pray:

Pane Ježíši, Ty dáváš pít z nevyčerpatelného pramene živé vody. Dej, abychom toužili pít z tohoto pramene každý den. Ať toto posílení v nás přináší účinky blahodárné vody těm, kteří jsou žízní po tvé lásce. Amen.

V akci:

Pokusme se dnes všimnout si lidí v našem okolí, kteří nám nejsou sympatičtí, se kterými se nám těžko studuje, pracuje, bydlí a buďme těmi, kteří udělají první krok ke změně vztahu k nim.

Bonus:

Věřím, Pane, že jsi stále se mnou!