Prázdninové Okénko

Co se dělo během prázdnin v naši farnosti?

Začátek prázdnin

Jak jinak začít prázdniny, než poděkováním za uplynulý školní rok.

Poslední dětskou mši svatou jsme měli 1. července, po ní byl táborák a různé hry. Pro starší děti byla přichystána přespávačka na faře, s noční výpravou a hledáním pokladu. Překvapením pro nás byla bláznivá bouřka s kroupami, která byla tak silná, že nás uvěznila na faře. Strašidelná stezka s překvapením nás proto čekala právě na faře. Po uklidnění všech živlů nám pan farář zazpíval ukolébavku a my usnuli v krásné patrové posteli. Princezny nahoře na nebesích a kluci dole, víme kde…

Ráno po budíčku a informaci, že za ranního sluníčka tělu svědčí rozcvička, jsme snědli vydatnou snídani a hned pokračovali v hledání indícií i samotného pokladu, který pro nás připravil svatý Vavřinec. Děti i přes neznalost slova oratoř poklad našly a pořádně si ho užily.

S požehnáním a křížkem na čelo, hurá na prázdniny!

Brigády na faře

Po úžasné přespávačce, pro faru určitě nezapomenutelný zážitek, začala oprava elektrického rozvodu na faře a s ní spojené brigády. Nejdříve bylo potřeba vyklidit nábytek, knihy i obrazy z části fary, po práci elektrikářů odřít staré malby, uklidit po malířích, nastěhovat nábytek z dalších částí fary a všechno znovu. Ale už nemusíme mít strach, že staré nevyhovující dráty vyhoří a nebudeme vyhazovat pojistky tím, že zapneme v čajovně zároveň konvici a vařič.

Úterky

Každé úterý jsme se ve 20 hodin scházeli v kostele u sochy panny Marie při modlitbách za obnovu života v naší farnosti. Modlili jsme se v tichu a přítmí, někdy i písněmi, ke kterým nám dělala doprovod kytara. Děkujeme panu Paškovi, že s námi měl trpělivost, a chodil zamykat kostel o hodně později, než obvykle.

Bunkr

12.7. vzal pan farář animátory na výpravu do svých rodných Buchlovic. První zastávka byla, jak jinak, v kostele sv. Martina v Buchlovicích, při mši svaté. Pak nás pozvala maminka pana faráře k nim domů (asi nevěděla kdo jsme) a upekla nám úžasné buchty.

Po školení, co máme dělat když se ztratíme, nás pan farář vzal na stezku jeho mládí, a dal nám úkol hodný animátorů: najít bunkr, který v 7. třídě postavili s klukama. Netušili jsme, že musíme projít kolem čerta a zaplatit mýtné. Po krátké diskuzi se animátoři domluvili na tom, že obětují čertovi jako úlitbu jednoho (nejmenovaného) člena výpravy. Čert si po zjištění, že by mu teprve teď začalo pravé peklo, vzal jako úplatek raději bonbóny.

Po hradě Buchlov nás provedl bývalý kastelán (pan farář). Povykládal nejen o historii hradu, ale i o svých vlastních příhodách, zmiňujíc se taky o tom, koho tam můžeme v noci potkat. Pak jsme se zastavili na kus řeči u Barborky, a odtud jsme se vydali cestou, místy necestou, hledat farářův bunkr. Dokonce jsme viděli i jelení rodinku (tady je vidět, jak máme tiché animátory). Někteří členové byli tak zničení, že na ně hned vylezli a chtěli, aby je odvezli zpět do civilizace, ale po ubezpečení, že to jsou opravdu jeleni a ne maskovaní koně, jsme je nechali být a šli hledat dál.

Po přejití několika pahorků, větví, skal, bludných kořenů a kdoví čeho ještě, nám šibalský úsměv pana faráře naznačil, kterým směrem fouká vítr od Buchlova. K ztracenému a zapomenutému bunkru. Zub času i příroda vykonali své, ale i přes to jsme vstup našli. Pán z Buchlovic říkal že je to tu nějak malé. Předsíňka v otvoru ve skále byla již rozpadlá, ale dovnitř jsme, my odvážní, vlezli. Okamžitě jsme chtěli zahájit úklidové práce spojené s rekonstrukcí, ale přibývající hodiny i hlasy prázdných žaludků nám zhatily plány. Rozhodli jsme se tedy vrátit zpět. Pan farář říkal, že odtud vždy jezdili dolů na kole. I když tehdy byli stromy menší, cesta rovnější a slunko svítilo z druhé strany, jsme ho následovali. A světe div se, po pár hodinách bodanců od vos, kopřiv a modlení se u božích muk, jsme uviděli tu slavnou vísku se zámkem.

Když jsme se vrátili na místo startu výpravy, maminka už na nás čekala i s dalším pekáčem buchet. Udělali jsme si u ní na dvoře táborák, popapali, pozpívali a popovídali s maminkou, která nám prozradila, jak byl ve skutečnosti pan farář hodný. S příslibem že se sem určitě brzy vrátíme, jsme se rozloučili a výprava do Buchlovic byla u konce. Děkujeme V.L.A.K.E.M., brzy na viděnou.

Čtvrtky

Každý čtvrtek bylo v altánu na farním dvoře letní kino. Pan farář nám promítal filmy nejen náboženské, ale i pohádky, nebo komedie. Tak jsme se společně podívali na film o přátelství Jana Pavla II. s horolezcem i na Shreka. Aby se nám dobře sledovalo a po promítání i diskutovalo o shlédnutém, bylo vždy připraveno něco dobrého z grilu či něco sladkého na zub.

Guláš Fest

Po velmi rychlé domluvě jsme se shodli, že se zúčastníme gulášového klání pořádaného vracovskými hasiči. Po dořešení všech organizačních drobností, jako třeba kdo sežene koření a kdo bude krájet, jsme 16.7. nastoupili jako rychlá rota ke svému kotli a započali operaci pod krycím jménem Fara – Sabat. Sabat je akronym pro Sdružení Anonymních Babiček A Tetiček. Po zjištění, že nemůžeme rozdělat oheň bez sirek a že ani nemáme sekyrku na nasekání dřeva, se vše zdálo ztracené. Naštěstí smysl pro fair play ostatních soutěžících nás zachránil před předčasnou prohrou a my mohli konečně začít s vařením. Díky naším tetičkám jsme ve 4 hodiny začali vydávat první porce prvotřídního guláše. Vydali jsme 180 porcí a díky tomu se dostali do top 10 nejlepších soutěžících týmů. Odměna pro nás byla tekutá, tož jsme jí, jak jinak, hned vypili, aby nezteplala.

Už se těšíme na příště a doufáme, že nás přijdete nejen podpořit ale i posílit náš tým.

Svátek Sv. Vavřince

Neděle před svátkem sv. Vavřince si zaslouží oslavu, vždyť je to patron našeho kostela. Na mši svaté, kde zazněla píseň k sv. Vavřinci, kterou si připravila naše schola, ale i přinášení speciálních obětních darů.

V podvečerních hodinách bylo požehnání, a když byl duch posílen, bylo třeba posílit i tělo. Proto bylo pro nás v altánku na farním dvoře připraveno malé agapíto, kde bylo přesně na co kdo měl chuť. Chlebíčky, jednohubky, zákusky, kávička, vínečko a dokonce buchta ala Evička (pečený bůček). V příjemné atmosféře jsme si povídali do večera a ani se nám nechtělo odejít.

Svatý Vavřinče, přimlouvej se za nás.

Oprava zvonu

Co se to děje? Na kostele nejdou hodiny!! Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že upadlo srdce zvonu a při pádu zvedlo mrak prachu, který se usadil v hodinovém stroji, kvůli čemuž se hodiny zasekly.

Naštěstí měl k opravě této katastrofy Michal Miklenda k ruce úžasný tým sestávající se z Marka, Martina a nejlepší rádkyně Evičky. Ta vyčistila hodinový stroj od špíny a nalepeného prachu. Podle toho, jak byla celá zapaplaná, nevyjímaje ruce i oblečení, které bylo po provedení očisty hodinového stroje černé, byl její zásah na stroji opravdu nezbytný. Kluci pracovali o patro výš u zvonů. Po zjištění, že se Evička se se svojí výškou nikam nedostane, mohla jen podávat Kofolu, šroubováky, klíče a Pánbůh ví, jak se všechny ty divné věci jmenují. 

Po seřízení koncáků a táhel zvony konečně zvonily. Soutěž, kdo koho překřičí, zvon po 2 minutách vzdal a vítěz mohl uklidit nebožtíky holuby. kteří anektovali kostelní podkroví a bídně zde zhynuli. Vyhrála Evička.

Ať nám tedy zvony zvoní a připomenou nám naše modlitby.

Bzenecká Pouť

Také letos jsme vyrazili po vydatných přípravách, posilování svalů, v prošlápnutých botách, nažehlených krojích a hlavně s krásně nazdobenou pannou Marií do Bzence. Účastníci výpravy byli téměř dochvilní, a po odbití čtrvrt na devět ráno, jsme se otočili čelem k východu a vyrazili jistým krokem směrem Bzenec. Cesta nám ubíhala celkem rychle, modlili jsme se růženec a povídali jsme si. U odpočívadla na cyklostezce nás dojel pan farář na kole, který předtím odsloužil mše ve Skoronicích a ve Vlkoši. U zámku ve Bzenci nás uvítali páni bzenečtí v dobovém oblečení a dali nám příslušné instrukce. Po té jsme se jen seřadili a vyrazili průvodem do kostela. Zde nás přivítal otec Martin a pozval nás na faru k malému obžerstvení. Následovala mše svatá, sloužená panem Halíkem, od kterého jsem dostala křížek na čelo s přáním ať jsme veselí a šťastní, když kráčíme za Ježíšem. Pak jsme vzali naši pannu Marii, vyfotili se a naložili ji do auta, zároveň s těmi, kdo neměli odvahu jít s námi na pouťové atrakce.

A my stateční, hurá na kolotoče. No a zbytek si už můžete domyslet :-). Pojďte příště s námi!

Eva Gasnárková, nejhodnější holčička