Padající odrobinky

Evangelium: Lk 16, 19 – 31

Ježíš řekl farizeům: „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák – jmenoval se Lazar – plný vředů a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a (ještě k tomu) přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: `Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň kousek prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.‘ Abrahám však odpověděl: `Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.‘ (Boháč) řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.‘ Abrahám odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!‘ On však odporoval: `Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.‘ Odpověděl mu: `Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.’“

Zamyšlení:

Zkusme se zamyslet nad jedním malým detailem v textu. Co dostalo jednoho do nebe a druhého do pekla? O jejich životech se autor zmiňuje jen okrajově. Jak se nad tím zamyslíme, můžeme dospět k této úvaze. Boháče dostalo na místo muk ne to, že byl bohatý, ale to, že se nedokázal podělit ani s odrobinkami, které nepotřeboval, a které padaly přes okraj jeho honosného stolu. Naopak chudák Lazar se dokázal podělit o to jediné, co měl, to byly jeho vředy a to ještě s těmi, co se mu nemohli nijak odvděčit, se psy.

Co to pro nás může znamenat? Je možné, že někdo touží po našich „drobcích“, po našich dobrých vlastnostech, darech a talentech, které možná nedoceněné, nepovšimnuté padají z našeho stolu… Anebo to mohou být naše nemoci, zranění, které Bůh dokáže tajemně přetvořit na posilu pro nás samotných, či našich blízkých…

Zkusme se na to podívat očima dona Bosca, který říká, že být svatým je vlastně lehké. A stejně mějme na mysli slova papeže Františka, který nás vyzývá všímat si lidí na periferii.

Plug and Pray:

Pane, smiluj se. Otevři mi oči a pomoz, prosím, dělit se o vše, co jsem dostal od Tebe. Pomáhej mi překonávat lenost. Chci být svatý. Amen.

V akci:

Dnes udělám tu nejmenší maličkost, která mi přijde na rozum. Například se přežehnám. Budu však přitom myslet na to, že to dělám z celé své svobody a jen a jen pro Pána Boha, protože jej mám rád.

Bonus:

Maličkosti mají hodnotu. A mohou spustit něco velkého…  ☺