Obnova – slavení Eucharistie

4. Bohoslužba slova

Minulou neděli jsme si procházeli význam úvodních částí mše svaté a povídali si o tom, jak nám to má pomoci dobře se na prožití liturgie připravit. Máme vytvořit jedno společenství těch, kteří jsou Bohem pozváni na slavnost. Chceme se spojit v tom, abychom svojí přítomností oslavili Spasitele a naslouchali jeho poselství.

Nyní se dostáváme k první podstatné části mše svaté a to k bohoslužbě slova. V této části nás Bůh vybízí, abychom naslouchali tomu, co nám chce říct. Všechno to podstatné, co dal Bůh lidstvu poznat a vědět, je obsaženo v Písmu svatém, v Bibli. Asi dobře známe Ježíšův výrok, že nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Bohoslužba slova je tedy jakoby prostřeným stolem s pokrmem Božího slova pro naši duši. Přitom se jakoby podává hned několik chodů.

Prvním chodem je čtení ze Starého zákona. Jsou zde zachycené tisícileté zkušenosti vyvoleného národa s Božím vedením a působením. Popisuje se zde, co všechno předcházelo příchodu Spasitele na svět a jak byl lid na tuto událost připravován. Čtení ze Starého zákona se proto většinou vybírá tak, že na jeho obsah pak navazuje čtení z evangelia. Tím se ukazuje, jak spolu Starý a Nový zákon souvisí.

Než se ale dostaneme k dalšímu čtení, zazní nejprve zpěv žalmu. Tímto zpěvem máme odpovědět na to, co jsme právě slyšeli. Žalmy obsažené ve Starém zákoně totiž zachycují, jak Izraelité odpovídali Bohu na to, co ve svém životě víry zakoušeli. Do těchto textů jsou vloženy pocity jak těch, kteří Boha chválí a velebí, tak jiných, kteří k Bohu úpěnlivě volají, kteří naříkají nebo dokonce vyjadřují své pochyby či nedůvěru. Zpěv žalmu ke mši svaté je proto vybírán podle toho, jaký byl obsah prvního čtení. Tímto zpěvem máme možnost vyjádřit, že nechceme jen pasivně poslouchat. Máme si uvědomit, jak se právě vyslechnuté Boží slovo týká našeho života a slova žalmu nám pomáhají zaujmout k němu odpovídající postoj.

Pak je nám předložen druhý chod a to z Nového zákona. Jde o čtení z apoštolských listů. Smyslem listů, které apoštolové psali, bylo povzbuzovat věřící ke křesťanskému životu a k zásadám, které jsou s tím spojeny. Často se tu jedná o problémy, se kterými se potýkala první generace křesťanů a které se v různých obměnách vyskytují v církvi pořád. Skrze tehdejší zkušenosti apoštolů tak může Písmo svaté promlouvat i do mnoha oblastí současného života církve a každého věřícího.

Následuje zpěv před evangeliem, který má upozornit na zvláštní důležitost tohoto čtení. Připravujeme se vyslechnout slova evangelia a svoji pozornost chceme posílit i tím, že se postavíme. Současně děláme křížek na čele, na ústech a na hrudi. Tím vyjadřujeme prosbu o pomoc Ducha svatého, abychom Boží slovo dobře chápali, uměli o něm správně mluvit a uchovávali si ho v srdci.  Řecké slovo evangelion se dá přeložit jako radostná zpráva a to je také důvod názvu tohoto Ježíšova poselství. On nám přináší radostnou zprávu o tom, že jsme vykoupeni z moci zla a zachráněni pro věčný život. Jeho učení pak obsahuje, co všechno s tímto jeho dílem spásy souvisí.

Vyslechnutí Božího slova je však jedna věc a jeho pochopení druhá. Pán Ježíš svěřil zodpovědnost za správnou nauku víry apoštolům a jejich nástupcům, což jsou biskupové. Kněží pak mají pověření od biskupů, aby se o totéž starali mezi věřícími ve farnostech. Proto je dobré, aby po přečtení Božího slova následovala také promluva kněze, která má na prvním místě vést věřící ke správnému pochopení a přijetí Božího slova. Jde o snahu, aby Boží slovo lépe zapadlo do srdcí posluchačů. Proto po promluvě následuje chvíle ticha, kdy přemýšlíme o tom, co se z těch biblických čtení konkrétně dotýká mého života. A když si člověk něco takového uvědomuje, pak je také na místě za to v duchu poděkovat.

Nyní se dostáváme k závěru bohoslužby slova. Slavnostně vyznávat svoji víru má své důležité místo právě na závěr toho, kdy jsme se sytili Božím slovem. Zpíváme nebo recitujeme tzv. nicejsko-cařihradské vyznání víry, ve kterém je shrnutí základního obsahu křesťanského přesvědčení. Že si člověk osvojí tuto víru, k tomu nemůže dojít jinak, než díky Božímu slovu. Jedině díky tomu, že Bůh promlouvá k lidem, se v nás může zrodit a formovat víra. Proto také naší nejlepší odpovědí na vyslechnuté a přijaté Boží slovo je, když se slavnostně společně modlíme: „Věřím v jednoho Boha“ a tím vyjadřujeme, že se ztotožňujeme s obsahem křesťanské víry.

Připomeňme si také úklonu, kterou konáme během Vyznání víry při slovech: „Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ Touto úklonou hlavy chceme vyjádřit, že se skláníme před velikostí pokory, kterou Boží Syn vyjádřil tím, když se snížil na úroveň člověka a přijal naši podobu.

Díky Božímu slovu si také uvědomujeme, co je v našem životě skutečně důležité a za co máme také prosit. Proto je bohoslužba slova zakončena přímluvnými modlitbami. Někdy, když čtenář přímluv špatně přečte nějaký výraz, napadá mě, kolik lidí v kostele to postřehlo. Jestlipak se všichni ztotožňujeme s tím, co v tu chvíli Bohu v modlitbě svěřujeme? Tohle totiž má být modlitba nás všech za celou církev, za celý svět, za všechny trpící i za naši farnost. Vyjadřujeme tím důvěru, že Bůh nechce v našich životech jednat bez naší spoluúčasti a že svůj důležitý podíl na tom mají zejména naše modlitby. Zvláště tam, kde nemůžeme uplatnit své síly a schopnosti, máme možnost spolupracovat s Boží milostí skrze své modlitby. Proto je důležité, nakolik se i při těchto přímluvách soustředíme na jejich obsah a s opravdovou vnitřní naléhavostí je předkládáme Bohu.

Tak si přejme dostatek odhodlání, abychom uměli Boží slovo nejen vždy pozorně vyslechnout, ale aby také tento pokrm při mši svaté sytil naši duši a aby se to duchovní bohatství mohlo projevit i v našem životě.